Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 18.10. 2017
Dnes má svátek Lukáš
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Proč jsem se raději nevyučila čímkoliv?

13. 07. 2014 | Vaše příběhy
Tuto otázku jsem si kladla po celý život velmi často, ovšem nechybělo mnoho a byla bych po ukončení ZŠ začala pracovat v továrně. I když jsem měla u závěrečných zkoušek samé výborné, maminka chtěla, abych co nejdříve vydělávala. Mohla jsem se stát soustružnicí nebo jeřábnicí a později se něčemu i vyučit.

Tehdy zrovna stachanovci lámali rekordy, dokonce i uvědomělé sovětské krávy dojily na 150 % - jak se v tomto soutěživém období zachovaly slepice, to mi uniklo. Jenže zbytek rodiny, dokonce i ředitel školy, jenž přišel k nám domů, maminku přesvědčovali, ať mi dopřeje vzdělání aspoň na dva roky, tudíž jsem absolvovala ekonomickou školu v Ostravě a tříletou nástavbu jsem pak dálkově zvládla později  /s úlevami od zaměstnavatele/ a odmaturovala jsem pak již s roční dcerkou.

Proč jsem se raději nevyučila čímkoliv?Byla jsem sice „holka do nepohody“ - jako téměř každá ženská naší generace, o samoživitelkách ani nemluvě!  Vždy jsem sama bílila stropy a tapetovala stěny v celém bytě /a těch jsem po smrti manžela vystřídala s dětmi „pouze sedm“/. V jednom bytě, kde jsme bydleli 12 let, byly místnosti velikosti větší garáže a vysoké 3,20 m. Velmi ráda jsem natírala i lakovala nábytek, okenní rámy, dveře i ploty a dokonce jsem pomocí let-lampy nejdříve vše zbavila starého nátěru. Ovšem všechny tyto práce probíhaly stylem „pokus - omyl“ a mnohdy tekly i slzy bezmocnosti, když se vůbec nedařilo a já nevěděla, jak postupovat dále. Když jsem kupř. nad dvojími dveřmi vysekala otvory pro dřevěné špalíčky a poté je zasádrovala  /měly sloužit k upevnění garnýží nade dveřmi, kam bych zavěsila lehké závěsy/, nechala jsem vše řádně uschnout  /ovšem „uschnout“ v domku neustále vlhkém kvůli špatné izolaci původní stavby a každoročně tajícím sněhům na kopci nad námi/  a za pár dní spadlo vše na zem - garnýže se závěsy i dřevěné špalíčky s kousky sádry. Rovněž sádrování otřískaných rohů či štukování v místech, kde byla původně plíseň, to taky byla lahůdka. Ovšem BÝK se nehodlá vzdát a z boje neutíká, znovu jsem prostudovala poučné knihy o řemeslnících-samoucích a zkoušela to znovu a znovu.

Sice bych zřejmě musela absolvovat několik řemesel a to při mém dvacetiletém fungování coby „mamatata-samoživitelka“ nebylo časově možné, ale při troše dobré vůle se aspoň základy některých řemesel daly teoreticky zvládnout.

Totéž platí o mých praktických znalostech při péči o auto, v dnešních autech je už vše pod kapotou příliš moderní, ovšem stále se dá v případě nouze použít silonka k provizorní opravě klínového řemenu ap. Dnes nám i žárovky ve světlech vymění odborník, ale nějaká praxe by se někdy opravdu sešla. Jezdím již sedmým autem, ale ještě jsem si nikdy nemusela vyměnit kolo. Při absolvování autoškoly před 22 léty byl náš vyučující velmi hodný starší inženýr, jenž nás povzbuzoval i chlácholil při každé chybičce /já byla naprostý začátečník, ještě nepolíbený autotechnikou, do té doby jsem se totiž domnívala, že čím větší kopec přede mnou, tím větší rychlost musím zařadit!/.  V praktickém cvičení nás několik absolventů měnilo kolo tím způsobem, že dva zdatnější mládenci připravili hever pod auto, my čtyři dámy v letech jsme odšroubovaly každá po jednom šroubu, další dva hoši vyměnili kolo a my ho zase postupně přišroubovaly.

A tato praxe mi nyní velmi chyběla, když jsem na jedné projížďce po pevné stezce v našem borovém háji odbočila ke stromu, hojně obsypanému černými štíhlými plody „svatojanského chleba“. Velmi mne tehdy bolela kyčel, pejsek běhal opodál a já BLB jela až pod strom. Země zde je všude jen písčitá, prorostlá kosodřevinou, jenže jsem narazila na písečný hrbol, na němž jsem uvízla a přední levé kolo se začalo prudce otáčet v písku a rozprašovat ho do všech stran. Vystoupila jsem, klekla na bolavá kolena a viděla, že je zle. Auto pohodlně sedělo břichem na vyvýšenině, plné rostlin a nemohlo by se pohnout, ani kdyby bylo přední kolo podloženo. Tudíž jsem zahájila hrabací práce s pílí „krtka v kalhotkách“. Přitom jsem zjistila, že jsem ještě citlivější nežli „princezna na hrášku“, protože jsem vkleče cítila na kolenou každou nerovnost terénu přes tři polštářky a dvě složené osušky. Zahradní kovovou lopatkou jsem hrabala z obou stran skoro 3 hodiny a marně jsem se snažila předvést hafánkovi, jak by mi mohl hrabáním pomoci. Můj milý amigo měl totiž spoustu jiných povinností, musel prohnat několik veverek, aby pak čekal s hlavou zdviženou nahoru do koruny stromů, čekajíc, kdy se jim uráčí slézt dolů a dost dobře nechápal, že ony ladně přeskakují ze stromu na strom a nevracejí se zpět k němu, i když on by si s nimi tak rád hrál. Pokud někde v dálce ucítil nějakého amiga HAF, ztratil se a vrátil se zpět až si důkladně pokecali.

Když už bylo auto uvolněno zespodu, snažila jsem se přední kolo podložit různými klacky, plochými kameny a několika prkny, ležícími opodál - ovšem bezvýsledně. Pak mne napadlo, že kdyby se mi podařilo heverem nadzvednout na levé straně přední část auta o pár centimetrů, dostala bych se lehce pod kolo a problém by mohl být vyřešen. Jala jsem se v kufru hledat hever, ten byl u rezervy - ale pocházel zřejmě ještě z doby „Marie Terezie“, byl těžký a celý silně zrezivělý. Na mém klíně se sice jakžtakž dalo otáčet tím hlavním šroubem, ovšem pod autem, ač jsem hever podložila silným prknem, se pohnul jen o pár milimetrů a pak už byl unaven. Zkusila jsem ho „šmirglpapírem a olejem“ poněkud zušlechtit, ale opět - mimo auto fungoval, pod autem zalehl a nehnul se ani o píď. A tady mi chyběla zručnost ve výměně kol a používání heveru. Po čtyřech hodinách intenzivní práce a přemýšlení jsme odešli s pejskem ten necelý kilometr k domovu, kde jsem vše vysvětlila mému nejbližšímu sousedovi. Hned odpoledne sedli tři sousedé do dvou aut, jeden z nich je náš autoopravář, velmi ochotný pán, který opravuje auta celému okolí - a odjeli k mému autu. Než jsem se osprchovala a osušila, už byli zpět i s mým autem s tím, že to byla práce pro chlapy!  Na moje srdečné a vřelé díky jen mávli rukou a řekli „nic se nestalo, hlavně, že už tvůj pejsek má zpátky své auto“!  /Vše dobře dopadlo, jen moje „dříve narozené, zchátralé“ tělo pobolívá ještě i nyní, více nežli týden po této příhodě!/


MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
krásně napsané - jako vždy
Obrázek uživatelky
profil
Marti,ty jsi opravdu do nepohody,4 hodiny se tam hrabat a nedohrabat,zhuntovat si tělo stejně odejít pěšky,ještě že tě nenechal ve štychu PRINC KEVIN a dobře to dopadlo.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
pěkné povídáni i s humorem.Jsi nezmar...obdivujiSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
jsem životem otřískaná, nakonec od 29 let vdova, která uměla tapetovat, bílit, lakovat, sádrovat a to vše stylem POKUS-OMYL. Protože jsem narozená v BÝKU, tak se vždy domnívám, že přece není možné, abych to nezvládla a nerada se vzdávám. Nenapadlo by mne, že jsem až tááák blbá a najedu na ten hrbol,který jsem správně nemusela přehlédnout,kdyby auto nedosedlo celým spodkem na tu zarostlou zem, zřejmě bych to kolo podložila a FINITO!!
Ještě, že jsem se nedohrabala až k protinožcům Smajlík a dojalo mne, že jsem tak moc "cimprlich", protože taková tlustá kolena by měla něco vydržet a ne cítit každou nerovnost a každý kamínek - prostě asi fakt stárnuSmajlík
Na závěr jsem do článku zapomněla napsat, že v půli cesty k domovu jsme potkali angl. souseda Kevina, který nás s hafanem už postrádal a ráno nás viděl z balkonu jít k lesu. Já už šmajdala stylem krok sun krok a byla jsem mu vděčna,že mne přišel zachránit /od té doby mu říkám "PRINC KEVIN-náš zachránce"Smajlík/
Obrázek uživatelky
profil
pěkný článek Smajlík nádherně barvitě popsaný zážitek že to úplně vidím před sebou Smajlík Pejsánek sleduje veverky a Ty se pachtíš s autem Smajlík hlavně že všechno dobře dopadlo Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Stříbrňáky