Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 11.12. 2017
Dnes má svátek Dana
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Proč mám rád matematiku

29. 04. 2014 | Vaše příběhy

...a bojím se elektřiny? Mají to na svědomí moji učitelé. Uvedu záhy, jak mohou napohled úplně rozdílní pedagogové ovlivnit mnohaletou budoucnost svého svěřence, tedy v tomto případě mne samotného.

Začalo to v šestačtyřicátém. Byl jsem doslova vyrván z milého prostředí školy obecné a mrštěn do prostředí první třídy měšťanky. Později to byly školy střední, devíti i jedenáctiletky, podle toho, jak v národě Komenského probíhaly školské reformy. Navíc jsem přišel o spolužáky z prvních pěti školních let. Začali navštěvovat školu v horní části města, kam to měli z rodné vísky okolo tří kilometrů, ti ze vzdálenější části o něco víc, já, který jsem se do města stěhoval, jsem musel do školy dolní. Nikoho jsem neznal, navíc jsem byl nejmladší ze třídy - blbě mi vycházely roky - nikomu to z Vás, čtenářů, nepřeji, pronásledovalo mne to celý život. Vůbec jsme byli zvláštní třída. Už jsem se jednou zmínil, že nás doplnili o primány ze zrušeného nižšího gymnázia. Na rozdíl od vzpomenuté obecné školy a vítkovické průmyslovky jsme se nikdy jako spolužáci nesešli a v paměti mi utkvěly snad jen dvě, tři spolužačky. Naopak vzpomínky ke kantorům zůstávají stále živé.

matematikaDnes o postavě vpravdě monumentální. Matematik, učitel geometrie i deskriptivní, sbormistr a muzikant - téměř dvoumetrový kolos s impozantním plnovousem. Uvedl se velmi důrazně: „Jsem učitel H... a říkají mi Metrfús. Ty, Pepíčku v první lavici, rozdej papíry a uděláme si malé početní cvičení.“  A to byl první vyučovací den. Prohlédl si výsledky a stanovil úkoly domácí, v rozporu se zvyklostmi individuální. Prostě, podle toho, kdo měl kde chyby, musel cvičit. Brzo dostal třídu, skládající se z žáků různých škol /dojížděli do města i z okolních vesnic/ na stejnou, jak říkal „startovní čáru“ a pak prohlásil, že je konec legrace - tedy po pravdě „konec srandy“ a jedeme na ostro. Dovedl matematiku i geometrii dobře vykládat. Zadával úlohy logické, zábavné, znáte je z různých matematických hříček, případně soutěží, cyklista, motocyklista, automobilista vyrazí rychlostí a, b, c, v čase x, y, z, z místa N do místa M, kdo tam bude první atp. V geometrii to bylo překonání řeky, daná rychlost proudu - případně stanovení výšky stromu podle vrženého stínu a starého pana Pythagora. No, podobné, na první pohled voloviny, ale ve skutečnosti opravdová  š k o l a   h r o u. Nic neodpustil. Měl nás čtyři roky, v poslední třídě dokonce na deskriptivní geometrii. Jeho „musíte prostorově myslet“ si pamatuju dodnes. Nadchl nás také pro sborový zpěv. Dovedl s námi nacvičit i úvodní sbor z „Tajemství“, stejně jako sestavu valašských „pěsniček“ nebo směsici písní slovanských. Měl autoritu a nebyla vskutku daná jen vzrůstem a plnovousem - ten měl jako Zdeněk Fibich. Pro mne byl kantorem, na kterého se nedá zapomenout.

Úplně jiným, přesto výborným učitelem matematiky byl Vojta B., na vítkovické průmyslovce. Vychovával nás pro praxi, vyžadoval rychlé ovládání logaritmického pravítka, v té době nezbytného pomocníka hutních techniků. V čase kalkulaček a kapesních počítačů to připadá jako prehistorie. Zadával úkoly související s nastávajícím případným využitím v praxi. Byl žertéř. Sdílel kabinet se svým představeným, šéfem hutního oddělení školy, který nás měl na předmět s názvem „Stroje“. Přišel na hodinu matematiky s tím, že si dáme praktické příklady, výpočty tahu lan, něco o kladkostrojích atp. Co jsme nevěděli, důkladně vysvětlil. Pan inženýr Č., zmíněný strojař, který přišel následující hodinu s návrhem „rychlé prověrky znalostí“, se dlouho divil, jak mohla celá třída dosáhnout výborného výsledku -bodejť by ne - Vojta mu „vyfoukl“ připravené otázky a o hodinu dřív je důkladně probral - kdo si to nezapamatoval, ten to stačil z matematického sešitu opsat. Vojtu jsme měli rádi, byl výborný malíř /udělal nám i závěrečné třídní tablo/. Rozloučili jsme se s ním po posledním večírku, kdy nás nad ránem pozval k sobě „na Slezskou“ – jeho „poďte na kafe, bytná bude ráda“, si připomínáme na stále občasných třídních srazech.

Tam si také vzpomeneme i na pana profesora K., říkalo se mu Trůneček /podle autora děl vztahujících se k elektřině, kterého pan profesor citoval/. Černý klotový plášť, obílený křídou, kterou pokryl za hodinu dvě tabule po obou stranách, vzorce, pospojované šipkami, četné vsuvky, odkazy na strany v učebnicích - nedalo se to ani opsat, natož pochopit. Na zkoušení nebyl čas, občasné prověrky snad všichni opsali, ústní zkouška jedna či dvě za rok. Před klasifikací: „Hochu, hochu, co já s vámi, pět, čtyři, písemka no ta za dvě, to vypadá na čtyřku?“ Třída nato: „Pane profesore, to snad ne, on to má jinak dobré, to by mu zkazilo vysvědčení.“ Přitom dotyčný to měl nahnuté i v dalších třech či čtyřech předmětech. „No, tak za tři,“ dobrotivý pan profesor. Ani jedničkářům to nezkazil. Zlatý člověk, ale nenaučil. Po letech jsem jej potkal na škole, kde se učil můj mladší syn, vypadal úplně stejně. Jak jsem se dozvěděl, i způsob výuky měl pevně zakořeněný. Takže, ač jinak technicky vzdělán, elektrice a elektřině nerozumím, chápu ještě tak její vznik třením ebonitové tyče liščím ohonem, mám jakýs takýs pojem o Ohmově zákonu a troufnu si vyměnit žárovku a pojistku. Navíc dodržuji zásadu, že „Jest nebezpečné dotýkati se drátů i na zem spadlých“.

Budiž toto mé vzpomínání věnované památce mých milých kantorů, kteří tak či onak pomáhali mi vkročit do života. Díky Vám, pánové Metrfúsi, Vojto i Trůnečku.

A co Vy, milé přítelkyně a případní čtenáři, máte rádi matematiku a nebojíte se elektřiny?


Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
hezká vzpomínkaSmajlík mně už moc z matematiky v hlavě nezůstalo, jen to nejnutnější, alespoň jsem si něco připomenulaSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Po prečítaní tvojho spomienkového článku som si aj ja spomenula na mojich učiteľov.
Je svätá pravda, že dobrý učiteľ vie aj menej obľúbený predmet žiakom priblížiť zaujímavým výkladom tak, že sa nakoniec stane ich obľúbeným.
Ja som asi mala šťastie na učiteľov až na dejepisára na základnej škole - a možno jeho "vinou" ma dejepis nikdy veľmi nebavil.
Zato matematiku som milovala.
A logaritmické pravítko sme používali na priemyslovke a dokonca ani na maturite sme nesmeli okrem neho nič iné (kalkulačku) použiť.
Od maturity som ho ale nikdy viac nepotrebovala (v praxi som kalkulačku už smela používať, a tak neviem-neviem, či by som na ňom dnes ešte niečo vyrátala Smajlík.
Obrázek uživatelky
profil
Také často vzpomínám na školu i když to bylo skoro "v pravěku"SmajlíkSmajlík

Právě v sobotu budeme mít sraz ze základky po 57 letech!Smajlík Je nás už málo, ale vždy se tam moc těším!
SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
bohužel není učitel jako učitel.

i v dnešní době jsou učitelé a profesoři, kteří umí naučit a ti kterým člověk vůbec nerozumí, co po vás chtějí a co to vůbec čmárají na tabuli.

Ale pěkně si to o nich napsal Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlík moc hezky pribeh
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles