Proč se snažit dopřát dětem pohyb i během nouzového stavu?

Pohyb dětem přináší radost a je pro jejich zdravý vývoj nepostradatelný. Především rané dětství je obdobím rozvoje motorických a rozumových funkcí, a formují se návyky budoucího životního stylu. V současné době ale platí omezení, které nás po většinu času nutí zůstat doma. Přesto nebo právě proto bychom měli dopřát dětem dostatek  pohybu, který pro svůj vývoj potřebují. Každý rodič potvrdí, že “vyběhané” děti to doma zvládají lépe.

Ve vztahu k současným opatřením platí i pro děti doporučení vydaná odborníky. Pro děti může být nepříjemné nošení roušky, zvlášť, pokud jsou menší. Některým dětem pomůže, když se rouška stává součástí hry – třeba na superhrdiny nebo zvířata. Další prevencí je dodržování vzdálenosti mezi lidmi. Proto je vhodnější spíše než dětská hřiště vyhledávat volnou přírodu, nebo různá přírodní zákoutí třeba i na vlastní zahradě.

Pohyb je (nejen) pro předškolní děti nepostradatelný

Touha dětí hýbat se je přirozená, a někdy se nám někdy může zdát, že jejich zdroj energie je nekonečný. Často ale děti nemají jak tuto energii “vybít” – ať už běháním venku, lezením po prolézačkách, nebo po stromech. Tyto neorganizované pohyby mají přitom pozitivní dopad na rozvoj hrubé motoriky a koordinačních pohybových schopností. Součástí tohoto spontánního pohybu pak bývá prožívání impulzivní radosti, spojené se skotačením, dováděním a výskáním. Neměli bychom se proto snažit děti v těchto oblastech omezovat či usměrňovat, ale naopak podpořit. Pohyb je totiž klíčovým faktorem pro zdravý vývoj celého organismu od formování kosterního aparátu, rozvoje svalové soustavy, celkového růstu (výšky v dospělosti), ale i vývoje mozku a v neposlední řadě i hormonální soustavy, která reaguje např. na denní světlo.

Dítě proto potřebuje dostat prostor pro pohybovou aktivitu, která se v období předškolního věku (3–5 let) pohybuje okolo 3 – 4 hodiny denně spontánního pohybu. Ačkoliv se může zdát, že děti hravě tento cíl splní, tak čísla říkají něco jiného. Například podle studie z let 2012 – 2015 má 75 % dětí v mateřských školách oslabené držení těla.

Proč je lepší pohyb venku než v tělocvičně?

Nespočet výzkumů potvrzuje, že aktivní hra má vliv na zdravý vývoj, a je přirozeným způsobem, jak se děti učí. Hra podporuje fyzickou a emoční pohodu, která dětem poskytuje nezbytné podmínky pro vývoj a učení. Díky hře může dítě experimentovat, řešit problémy, kreativně myslet, a spolupracovat s ostatními. Děti tak mají možnost získat hlubší znalosti o sobě a světě. Specifické rysy a podněty venkovního prostředí poskytují různé herní příležitosti, které lze jen stěží přenést do tělocvičny. Venkovní prostředí je otevřené a neustále se měnící – při hraní venku jsou děti vystaveny slunečnímu svitu a čerstvému vzduchu, což přispívá k rozvoji kostí (vitamín D), a silnějšímu imunitnímu systému (prokysličení a proměnlivá teplota). Venkovní hra dokonce podporuje vyšší úroveň pozornosti a rozvíjí fantazii, kdy děti přiřazují různým objektům svůj vlastní smysl (např. kůra může být loďka nebo domeček pro skřítky).

Další přínosy venkovní hry

●    Podporuje fantazii a rozvíjí kreativitu. Děti jsou venku vynalézavé, prozkoumávají svět kolem sebe. Samy si pak dokážou vymyslet vlastní hry a zabavit se.
●    Čas venku v přírodě uklidňuje, zlepšuje náladu a snižuje stres. Může také zvýšit pozornost dětí, a snížit deprese a hyperaktivitu. Studie u dětí s diagnózou poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) zjistily, že děti s ADHD, které trávily značný čas venku, vykazovaly méně příznaků.
●    Vystavení přirozenému světlu a spousta fyzické aktivity pomáhají obnovit přirozené rytmy spánku dítěte, a zlepšit kvalitu spánku. Vitamin D navíc hraje klíčovou roli od vývoje kostí, a děti jsou také méně náchylné ke kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce apod.
●    Venkovní světlo stimuluje epifýzu – část mozku, která je životně důležitá pro udržení silného imunitního systému a proto, abychom se cítili šťastnější. Čas v přírodě je tak spojen se zlepšováním nálady.

Samozřejmě hra uvnitř má také nesporné výhody, kdy například čtení knížek rozvíjí představivost a kreativitu. Skrze obrazovku ale děti používají pouze dva smysly (sluch a zrak) a nemohou tak zjistit, jakou má daná věc konzistenci, jak voní, nebo jaká je na omak. Dochází tak ke zkreslení představ, které mohou ve školním věku ovlivnit úroveň prostorového vnímání, komunikace nebo dokonce matematických dovedností.