Míříme do uliček Starého Města.

Nejdříve se zastavíme u Nové radnice – i tady bylo mnoho nevěstinců a vyhlášených knajp.

Jeden nevěstinec se jmenoval Mastný drdol dle madam, které onen podnik vlastnila. Vyhlášená knajpa byla také Pr….

V budově radnice býval vyhlášený hostinec  Batailon  - v roce 1937 byl natočen film o právníkovi a politikovi Františku Uhrovi, který se v tomto podniku dopracoval k alkoholismu.

Procházíme Starým městem – Kamzíkova ulice. Zde býval věhlasný salon GOGO (vlastnil ho bohatý žid pan Goldschmidt) a že to tady žilo.

Jedním z  návštěvníků byl arcivévoda Otto zvaný „krásný“, stihl to prý v rámci mírové konference po prusko-rakouské válce, známý playboy habsburské monarchie. Ten si zde uhnal velice nepříjemnou nemoc…

Dalším velmi častým návštěvníkem byl následník trůnu František Ferdinand D´Este. To samozřejmě ještě neznal svoji Žofinku. Nicméně skandál se zrodil. Ferdinand poznal jednu pohlednou dívčinu – Aničku Podborskou, která s ním přišla do jiného stavu. Anička si myslela, že se jednou stane císařovnou a všude vykládala, že jejím „partnerem“ je Ferdinand. Nakonec musel zasahovat sám pán císař a Anička byla vykázána z města.

O kousek dále míjíme hostinec U Špirků – zde bydlela poslední své roky Tonka Šibenice.    V roce 1921 o ní napsal E. E. Kisch dojemnou povídku, v níž tato prostitutka, pravým jménem Antonie Havlová, splní poslední přání odsouzence na smrt a stráví s ním noc před popravou. Po této noci se od Tonky všichni odvrátili a nikdo se s ní již nechtěl stýkat. Později Karel Anton natočil film, který se stal prvním českým zvukový filmem.

Za zmínku ještě stojí nevěstinec U zeleného domu – který  vedla Antonie Kučerová.

O postavení lehkých holek ve společnosti vypovídá příhoda, která se odehrála v roce 1793. Před nevěstincem U zeleného stromu, který vedla Antonie Kučerová na dnešních Příkopech, rozpoutali dva studenti slovní potyčku s dívkou, která měla lákat hosty k návštěvě. Po slovních urážkách došlo i na bláto a kameny, až zasáhla jiná dívka, která na studenty vylila obsah nočníku z prvního patra. Zneuctění studenti ovšem nenechali věc jen tak, zorganizovali dav několika set studentů z různých fakult, ke kterému se připojila i pouliční lůza a všichni vyrazili k nevěstinci. Dav vedený studenty sílil a drancoval. Celé luxusní zařízení podniku bylo zničeno.

Studenti dále požadovali, aby majitelka nejznámějšího a nejluxusnějšího pražského nevěstince madam Fleková stála po dvě hodiny na pranýři na Staroměstském náměstí. Pražský hejtman a purkmistr dlouho váhali, ale nakonec když studentské rebelie ani třetí den nepovolily, nezbývalo jim než kapitulovat. Madam Fleková si skutečně musela odbýt dvě hodiny bez čepce i bez paruky na pódiu s hanlivou cedulkou na krku. Traduje se, že kolem jela místní posádka na koních a vojíni byli velmi častými hosty u madam Flekové - obrátili se čelem k madam a zasalutovali. Když se o rebelii dozvěděli radní na Magistrátu, uzavřeli nejenom podniky paní Kučerové a paní Flekové, ale i další podobné.

Naši procházku končíme ve vyhlášené Perlovce – ještě donedávna  jsme tam mohli vidět postávat děvenky různého věku. Nyní už jejich činnost připomíná jen tabulka na zdi – Padlým ženám, čest jejich p… - a text pokračuje dále pouze skromně vyrytým lehce nečitelným  - amátce. Nikdo neví, kdo ji tam připevnil. Nicméně je ozdobena malým věnečkem.

První část procházky si můžete přečíst ZDE.