Procházka po okolí Kuksu

Po prohlídce Hospitalu Kuks a výborném obědě, jsme se vydali naučnou stezkou k Braunovu Betlému. Celý okruh je dlouhý asi sedm kilometrů a má dvacet zastávek. Nejdříve se jde po červené značce a zpět po žluté. Téměř celá cesta vede lesem. Prý se zde říká, že kdo neviděl Braunův Betlém, tak jako by na Kuksu nebyl. Oboje patří prostě k sobě.

Zhruba před třemi sty lety téměř všichni lázeňští hosté tuto procházku podnikali. Cílem nebylo jen dojít k Betlému a zpět. Hrabě Špork zde vytvořil park plný fontán, pousteven, kaplí, altánů a obrazů vytesaných do skal. Tvůrcem byl samozřejmě Matyáš Bernard Braun. V poustevnách bydleli poustevníci a měli výletníkům nabízet občerstvení a odpočinek. Z fontán tryskala voda, kterou přivádělo potrubí až od pramenů. V altáncích si turisté poseděli, popovídali a relaxovali. V lese byly vytvořeny různé průseky, aby usnadnily cestu a hlavně aby tato galerie pod širým nebem byla vidět ze všech stran a lákala hosty k procházce.

Braunův Betlém je vytesán ve skále. Je zde zobrazeno Narození Páně s postavami Marie, Josefa a Ježíška; příchod Tří králů s průvodem; Vidění svatého Huberta. Okolo byly ještě další postavy a kašna. Bohužel se dochovala jen část původního díla. I tento zbytek je nádherný. Kdo by to dnes dokázal? Národní kulturní památka Braunův Betlém pochází z období baroka z první poloviny osmnáctého století. Na trase naučné stezky si můžete na informačních tabulích přečíst o všech zajímavostech, které zde tehdy byly. Škoda, že se u většiny z nich podařilo zachránit jen fotografie.

okolí Kuksu Cestou zpět ke Kuksu po žluté turistické značce přijdeme ke Křížové cestě dvacátého prvního století. Je to soubor patnácti pískovcových soch, které vznikaly během čtyř let. Každou sochu vytvořil jiný autor, na práci se podílely tři generace sochařů. Už kdysi chtěl hrabě Špork vybudovat od Kuksu k Betlému křížovou cestu. Po zhruba tři sta rocích se to podařilo. I když na jiném místě. Díla stojí u cesty a na louce, takže jsou hezky vidět. Tento soubor soch byl vysvěcen 4. října 2008 a ztvárňují moderní pojetí příběhu nadějí a utrpení člověka. Téměř všechny sochy se mi líbily. Když jsem ale uviděla Katedrálu prosby (foto), tak mne uchvátila. Stála jsem u ní dlouho a tu jedinou jsem si vyfotografovala. Až pozdě mi došlo, že jsem mohla fotit více, ale vracet se zpět až od Kuksu se mi už nechtělo. Tak až tam pojedete, prohlédněte si je. Jsou opravdu hezké.