První školní den na vysoké

Na svůj první den na vysoké škole nikdy nezapomenu, to přísahám.

Vybrala jsem si studium na pražské vysoké škole, to byla má podmínka. Původně jsem nechtěla na vysokou školu jít, lákala mě práce a první výdělek. Rodiče chtěli, abych studovala dál, ale v blízkosti domova, a já, pokud další studium, tak v Praze. Já ustoupila, že jsem nešla do práce, a rodiče tím, že mě pustili samotnou do Prahy.

Měla jsem zajištěno ubytování ne přímo na koleji, která byla plná, ale v soukromém bytě, který byl jako studentský pronajímán. S děvčaty jsem se seznámila už den před začátkem školního roku, když jsme všechny přijely a sešly se v bytě. Bylo nás pět. Já a ještě jedna dívka jsme nastupovaly na vysokou školu, dvě dívky už šly do práce a neměly v Praze vlastní ubytování a pátá slečna studovala posledním rokem gymnázium a v bytě bydlela po celou dobu svého středoškolského studia.

Holky byly fajn. Bylo zřejmé, že si budeme rozumět. Jinak by to ani nešlo, protože jsme v bytě bydlely dvě v jednom pokoji a tři v druhém. Já se ubytovala s dívkou, která také nastupovala na vysokou školu. Jednak jsme obě ze severní Moravy, a také proto, že si budeme rozumět při studiu.

„Holky, co kdybychom se zašly před nástupem někam pobavit?“ zeptala se Simona, která druhý den nastupovala do práce.

Neměly jsme nic proti. V bytě zůstala pouze Jana, která studovala gymnázium. Za ty roky studia se prý už pobavila dost.

„Dejte na sebe pozor, v různých klubech a diskotékách narazíte na podivná individua a mohl by vám někdo i ublížit,“ nabádala nás při odchodu. Jen jsme ohrnuly nos, a šly.

Jely jsme někam tramvají. Petra, dívka, která také v Praze pracovala, klub znala. Tvrdila, že se nám tam bude líbit.

Bavily jsme se několik hodin a pomalu přicházelo ráno. Cítila jsem, že si potřebuji malinko odpočinout. Nebyla jsem zvyklá chodit se po nocích bavit. Holky ale nechtěly ještě klub opustit. Dobře se bavily. Vypila jsem kolu, která stála přede mnou, a rozhodla se jet domů. Cestu jsem si zapamatovala, nebyla složitá, jelo se jen několik zastávek jednou jedinou tramvají. Rozloučila jsem se s holkami s tím, že se uvidíme druhý den v bytě.

Vyšla jsem na ulici. Malinko se mi podlomily nohy, jako by mi vůbec nepatřily. Přičítala jsem to tomu, že jsem po hodinách strávených ve vydýchané místnosti vyšla konečně na čerstvý vzduch. Nešla jsem přímo na zastávku. Ušla jsem vlahou ranní ulicí vzdálenost asi dvou zastávek pěšky. Chtěla jsem se trochu vzpamatovat. V hlavě mi hučelo, tělo jsem měla malátné a příšerně jsem se potila. Jako v mlze jsem viděla tramvajovou zastávku. Na ní byli asi tři mladí lidé. Zřejmě se také, jako já, vraceli z noční zábavy. Rozpis odjezdů se mi houpal před očima, nemohla jsem zaostřit a přečíst, kdy mi jede tramvaj. Jako bych měla před očima přetaženu nějakou látku nebo pavučinu. Snažila jsem se promnout oči, a přitom jsem spadla na zem. Mladé na zastávce to rozesmálo. Přijela tramvaj, mladí nastoupili, já zůstala na zastávce. Nedokázala jsem si vybavit číslo tramvaje, kterou jsme přijely. Dokonce jsem si nevybavovala ani adresu a dokonce ani čtvrť, ve které bydlíme. V hlavě jsem měla prázdno. Jen mi v ní příšerně hučelo, chtělo se mi spát a svět kolem mě se celý houpal. Byla jsem zoufalá. Věděla jsem, že na ulici nesmím usnout, ale netušila jsem, kde bydlím. Rozplakala jsem se. Napadlo mě zavolat na policii. Zavolala jsem na tísňovou linku státní policie, kde mi vynadali. Mluvili něco o tom, že nejsou taxík a nemůžou rozvážet opilce domů. Zavěsili. Bylo mi příšerně. Zavolala bych si taxík, ale netušila jsem, kam ho mám nasměrovat. Vytočila jsem další tísňové číslo, byli to hasiči. Tam na mě byli milejší. Sice mi vynadali, že linka slouží pro případ požáru, když jsem jim ale zoufale těžkým a motajícím se jazykem vysvětlila, že jsem celou noc pila jen nealko a nejsem poživatelem drog, muž na druhé straně po mně chtěl informaci, kde jsem. To jsem ovšem nevěděla.

„Bude tam někde pouliční lampa,“ řekl muž.

Ta tam byla. Muž chtěl po mně číslo, které bylo na štítku na lampě. Musela jsem zaostřit, abych číslo dokázala rozluštit. Pak už mi muž řekl, že za mnou posílá městskou policii.

Přijeli za chvíli. To už jsem na ulici i zvracela. Bála jsem se, že mě někdo otrávil. Nejdřív mi dali dýchnout. Když zjistili, že jsem žádný alkohol nepila, byli muži o trochu hodnější. Zavolali mi záchranku.

V nemocnici mi dali kapák a udělali nějaká vyšetření. Pak mě uložili do postele.

Od lékařky jsem se dozvěděla, že mi někdo přimíchal do pití Diazepam a ještě nějakou látku, která mě měla omámit. Prý se to tak stává často.

Po dvou hodinách strávených v nemocnici mi bylo znatelně lépe. Začala jsem si vybavovat, kde bydlím, jak se jmenuji, co se stalo a také skutečnost, že za chvíli musím do školy. Lékařka o tom, že bych měla okamžitě jít rovnou do školy nechtěla ani slyšet. Jenže se jednalo o první ročník! Nikdo mě neznal, byl to první školní den a já se nechtěla zapsat jako ta, která nedorazila.

Primář byl shovívavější. Vyslechl mě a s radostí zjistil, že budu studovat stejnou vysokou školu, jako jeho dcera. Také nastupovala do prvního ročníku, byla v mém věku. Rozhodl se, že mě na zahájení školního roku pustí. Dokonce mi nabídl i odvoz. Vezl do školy i svou dceru. A tak nás dvě naložil do svého vozu, stavili jsme se ještě do našeho bytu pro přichystané věci, a odvezl nás do školy. A tak jsem získala první kamarádku, spolužačku, dřív, než jsem překročila práh školy. S Katkou jsem si rozuměla celé studium. Byla navíc z dobré rodiny, vždyť měla prima tátu lékaře.

Mé spolubydlící odpoledne po školním dni s úlevou zjistily, že jsem živá a zdravá a čekám na ně v bytě. Hrozně se o mě bály, když dorazily k ránu domů a já tam nebyla, a přitom tam byly mé věci do školy. Domnívaly se, že jsem cestou potkala někoho, u koho jsem přespala a začátek školního roku jednoduše zaspala, a tak zatím nedělaly paniku.

A já si zapamatovala, že nikdy nesmím spouštět své jídlo a pití z očí. Vzpomněla jsem si, že nás správně varovala už Jana, když jsme odcházely.

Zbytek studia nebyl ani zdaleka tak adrenalinový, jako právě první školní den.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete