Psí hrdina

Pro svou nemoc byla Lucinka vždy hodně drobná. To ovšem nebránilo její inteligenci a dalšímu duševnímu vývoji. Lucinka uměla číst ještě dřív, než nastoupila do mateřské školy. Jako by nemoc srdíčka byla vykompenzována vyšší inteligencí, bystrostí a vnímavostí.

Lucka vypadala vždy mnohem mladší, než její vrstevníci. Když nastupovala Lucinka do mateřské školy, děti se jí pro její drobnou postavičku smály. Říkaly jí, že je prcek, trpaslík atd. Ty děti nezajímalo, co umí, zná a dovede. Našly skulinku, něco, čím se od nich lišila, a to stačilo na to, aby byla dětmi šikanována. Lucinka často plakala a nevěřila si. Když ale do školky nastoupila vietnamská holčičkaYen, vše se změnilo. Malá Vietnamka byla stejně vysoká jako má neteř. A tak se blonďatá drobounká Lucinka stala nejlepší kamarádkou stejně drobné vietnamské holčičky Yen. Staly se z nich nerozlučné kamarádky. Děti je začaly uznávat, protože byly dvě. Už to nebyla jedna malá holka, byly to dvě kamarádky. Spolu si dokázaly pomoci a postavit se případným nepřátelům. Lucinka si začala věřit a těšila se, že se svou kamarádkou nastoupí i do školy.

Se začátkem školního roku ale čekalo neteř nemilé překvapení. Rodiče její kamarádky se vrátili do Vietnamu a svou dceru vzali samozřejmě s sebou. Lucinka byla opět sama.

Vystrašená, nevěřící sama v sebe. Byla snad ještě zranitelnější, než kdysi, když nastupovala do školky. To proto, že už nebyla jen sama proti ostatním, ale ztratila jako mávnutím kouzelného proutku svou dobrou kamarádku. Lucka dokonce začala ze stresu koktat. Tehdy nepomohlo to, že její rodiče jí dodávali odvahu a snažili se ji uklidnit, zabavit a zahrnout láskou. Sestra zvažovala návštěvu psychologa. Ještě před vyhledáním odborníka jsem jí poradila, zda by neměla dceři pořídit psa.

Doma už měli morče a zakrslého králíčka, a tak sestra nechtěla nejdřív o psovi ani slyšet. Měla už tak dost práce s běháním po lékařích, protože lékařské kontroly Lucka potřebovala stále.

„Králík ani morče ji před dětmi neochrání. Nevzbudí patřičný obdiv a třeba i úctu jejích spolužáků,“ operovala jsem. „A taky neodradí případné nepřátele!“

Poslední argument zapůsobil. Co by rodiče neudělali pro svou malou dceru? Kdyby byla v nebezpečí a oni by nebyli poblíž, mohl by jejich ochranitelkou ruku zastat právě pejsek.

 A tak sestra vzala Lucinku do psího útulku, odkud si přivedli Alíka. Lucka si ho sama vybrala.

Od této chvíle se stal zázrak. Lucka si začala věřit a děti si Alíka oblíbily. Chtěli-li být v kontaktu se psem, musely se ovšem pěkně chovat k Lucii. Děti brzy zjistily, že malá blonďatá holčička je chytrá, veselá a dokáže být dobrá kamarádka. Lucka se stala oblíbenou a sebevědomou dívkou. Dnes Lucka studuje střední školu. Alík je už starý pes, a tak ona nyní dělá oporu zase psovi. Má dostatek víry sama v sebe, dost kamarádek a vrací psovi jeho služby, které jí nevědomky prokázal tím, že vůbec je.

Nezáleží na tom, kdo vám dodá sebevědomí. Důležité je ho nezklamat a případně mu jeho služby vrátit.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10