Psí nadělení

Všichni obyvatelé zahradní kolonie, kde měl zahrádku i můj táta, se dobře znali. Když zemřel kamarád mého otce, soused z vedlejší zahrádky, pan František, zahrádku si koupila paní Výšková.

My všichni, co jsme až dosud užívali zahrádku, jsme vlastnili pejska. Jeden z majitelů zahrádky měl dokonce dva vlčáky. Ale paní Výšková chovala rovnou osm psů. Vlastnila chovatelskou stanici papillonů, malých čilých pejsků, a jezdila s nimi také na výstavy. Ze začátku jsme byli rádi, že do zahradní kolonie přibylo pár dalších čtyřnožců. Později jsme toho ale začali litovat. Paní Výšková a její štěkající smečka byli nepřehlédnutelní. Ze zahrádky to štěkalo, pištělo a rušilo to až dosud tichý a poklidný život v přírodě. A když už konečně utichl štěkot a pištění malých pejsků, přišla na řadu fistule paní Výškové.

„Mí pejskové jsou křehcí, držte ty své na řetězu!“ Tak a podobně křičela paní Výšková na všechny majitele psů. Přitom každý měl svého čtyřnohého miláčka na své zahrádce a papilloni paní Výškové se pohybovali i mimo její zahrádku. Člověk se pomalu bál, že na nějakého toho drobečka šlápne.

Můj příběh se stal na jaře, v době, kdy má zahradník nejvíce práce. Orání, hrabání, sázení, vytrhování plevele a další činnosti byly v plném proudu, když se na zahrádce objevila opět paní Výšková se svou tlupou. A zase to kvílelo, pískalo, štěkalo, kňučelo a jinak rušilo klid v zahradní kolonii, když paní Výšková náhle vykřikla:

„Lilinka má své dny, chyťte si toho svého vořecha!“ To zvolání patřilo mně. Můj Ben se točil kolem hárajícího papillona na naší zahrádce.

„Tak to prr! Ben je na naší zahrádce, to ta vaše Lilinka překročila náš pozemek!“ jala jsem se obhajovat svého krásného křížence Beníka. Paní Výšková nachystala svým pejskům na zahrádce mističky s pochoutkami, ke kterým se sběhli všichni její psi, mimo již zmíněné Lilinky. Ta si poodběhla o zahrádku dál a právě se ji snažil obšťastnit další z kříženců v zahradní kolonii. Paní Výšková běhala kolem zahrádek, lákala Lilinku na psí dobrůtky a vypadalo to, jako by psi obtěžovali přímo ji, tak byla brunátná v obličeji a křičela na celé kolo. Po nějaké době byla Lilinka dopadena a uvězněna do psí přepravky, do které za ní ostatní psi nemohli.

Zdálo by se to jako veselá příhoda ze zahrádky, kdyby se brzy nezjistilo, že Lilinka, pro kterou měla paní Výšková už vyhlédnutého ženicha ze zahraničí, čeká štěňátka. Ženich musel počkat, a s ním i velké peníze za štěňata s průkazem původu. Místo toho se za čas narodilo Lilince pět překrásných štěňátek, která sice nebyla s průkazem původu, byla ale snad ještě krásnější a milejší, než kdyby jejich otec byl také papillon.

„Co já si počnu? Co budu dělat?“ lamentovala paní Výšková a postupně chtěla na nás všech, kteří chováme menší křížence a v osudný den jsme byli na zahrádce, odškodné. Samozřejmě, že se každý zdráhal dát paní byť jen jedinou korunu. A případ skončil až u soudu. Až tam jsme se dozvěděli, že vrhem nerasových štěňat paní utrpěla ztrátu v desítkách tisíc korun. Nechtěla se navíc ani postarat o ta krásná štěňátka.

Případ byl nejasný a nikdo se, samozřejmě, nepřiznal, že by přímo jeho pes mohl Lilinku oplodnit, až došlo ke kuriózní situaci, a sice určení otcovství štěňátek. A tak možná poprvé byl v případě nechtěných psích mimin proveden rozbor DNA. My všichni pejskaři jsme se báli, protože majiteli psa, s kterým měla Lili štěňata, bude vyčíslena nejen škoda za oplodnění rasového psa, ale i uhrazení samotného rozboru DNA.

„Snad to nejsi ty?“ dívala jsem se svému Benovi do očí.

Konečně byly známy výsledky. V úvahu přicházelo hned pět pejsků ze sousedství paní Výškové. Jaké bylo ale překvapení, když rozbor prokázal, že ani jeden z pejsků v zahradní kolonii není otcem štěňátek. Všem, mimo paní Výškové, spadl obrovský kámen ze srdce.

No a než nastala zima, paní Výšková prodala zahrádku v naší zahrádkářské kolonii, kde, jak se sama vyjádřila, jsou jen samí nerasoví psi a její papilloni by se tam zkazili.

Byli jsme šťastní. Zahradu si koupil nový majitel, který měl také křížence. Ten je na rozdíl od vzácné Lilinky vychovaný a zdržuje se jen na zahrádce svého pána.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10