Mnozí z nás hledají pamětihodnosti či zajímavosti, které by stálo za to navštívit hodně daleko, třeba i v cizině. Já se snažím vzít malou vnučku na výlety, které se dají absolvovat v blízkém okolí. Věřte nebo ne, ale je to i pro mě veliké dobrodružství hledat a nacházet místa, o kterých jsem třeba vůbec neslyšela, a přitom jsou doslova „za bukem“. Tyto výlety absolvujeme se Sárinkou zhruba od jejích 3 let, dnes je pětiletá.

Prošmejdily jsme okolí Havířova, vísek a měst kolem. Navštívily přehrady, muzea, Kotulovu dřevěnku a mnoho dalších hezkých a zajímavých míst. Vždy se řídím několika kritérii. Místo musí být dostupné pěšky, autobusem, tramvají nebo vlakem. Nevlastním řidičák, tudíž putování autem odpadá, a přiznám se, že by to ani nebylo to pravé ořechové. Když jsem hledala další objekty, které by se nám s vnučkou líbily, padl los na bludné balvany v okolí. Možná i proto, že jeden takový i já připomínám, jelikož jsem popleta a nemám žádné orientační schopnosti. Moje navigace se opírá o internet a také o „srdeční navigaci“, v neposlední řadě i o rady místních obyvatel či policie. Nesmí však chybět zapálení pro věc, příprava plánu neboli itineráře cesty, zhodnocení délky cesty, jelikož se snažím dostat se zpět, abych neochudila vnučku o odpolední spánek. Párkrát mi ve vlaku usnula, a to jsem pak raději jela na konečnou, ať se prospí, než bych riskovala nervní a nabručené robě, které se drží dveří vlaku a nechce vystoupit. Naposledy mě pan průvodčí podezíral, že ta vzpouzející holčička nepatří ke mně. A z autobusu opravdu nejsem schopna dítko vynést a pokračovat domů s ním v náručí. Prozatím nám to vychází. Sárinka se vždy moc těší na naše výlety a vypráví o nich dalším členům rodiny i ve školce. Někdy sice nechce chodit delší trasy, ale když poukážu na cílovou „koňskou“ odměnu, zdolám brzy její odpor.

Na bludné balvany jsem přišla zcela náhodně. Navíc, ty největší balvany jsou od Havířova, co bys kamenem dohodil. Balvanem raději ne, ten je ale hoooodně těžký!

První z bludných balvanů a ten největší se nachází je 3 zastávky cesty vlakem, konkrétně v Ostravě Kunčicích.

Všechny bludné balvany jsou vlastně němým dokladem a zároveň připomínkou ledových dob ve starších čtvrtohorách. Zabloudily k nám díky transportní schopnosti ledovců až z daleké Skandinávie a jsou tvořeny cizorodými horninami, které se na našem území nevyskytují. Největší z nich co do objemu a hmotnosti je kunčický bludný balvan a stojí před jižní bránou do Nové Huti (dříve NHKG). Tvoří jej žula, pochází ze středního Švédska nebo jižního Finska, má rozměry      3,2 × 2,5 × 1,5 m, hmotnost 16,5 tuny a objem přibližně 6,5 m3. Balvan byl nalezen v  říjnu 1954 při výkopu základů velké slévárny Nové Huti v hloubce 6,8 m. Po čase se dočkal důstojného umístění na betonovém podstavci, od roku 1989 je chráněn, dnes má statut přírodní památky.

Hledání největšího bludného balvanu nebylo tak zcela bez problémů.  Jak už to s mou orientací je, hledaly jsme jej na opačné straně, trochu bloudily, ale to snad patří ke hledání těchto obrů z minulosti, kteří mají status cizince ze severu. Radost byla veliká, Sárinka zvěčnila i mne, u balvanu na podstavci. Pohladily jsme si jej a stihly další spoj na Havířov.         

Druhý balvan našel svůj domov také v Ostravě. Ve Vřesinské ulici v Ostravě-Porubě spočívá od roku 1928 na kamenném podstavci, má ze všech dosud nalezených nejdelší osu – 3,7 metru. K němu jsme doputovaly kombinovaně a to vlakem do Ostravy Svinova a pak tramvají na Vřesinskou ulici. Venku byla slota, lilo jako z konve a Sárinka neměla chuť na mokrý výlet. Ale po příslibu nového koníčka do sbírky jsme balvan opět zdárně nalezly a zvěčnily si jej na památku. Stihly jsme také navštívit mou kamarádku ze základky Haničku. Návštěvu vnučka absolvovala již s novým pegasem a s velkou krabicí čerstvě upečené voňavé pizzy.

Prozatím poslední balvan jsem v průvodcích objevila v Opavě. Výhodou je, že bývají často tito svědci minulosti umístěni na významném a nepřehlédnutelném místě v centru měst. Nejinak je tomu ve slezské Opavě, kde jednoho takového „giganta“ najdeme na Praskově ulici, na okraji Křížkovského sadu. A jedná se o „kousek“, který nejenže patří k největším u nás (přibližně 3,75 m3 a více než 10 tun neživé váhy), ale navíc je také poměrně fotogenický, protože mu pozadí dělá opavský minoritský klášter s kostelem sv. Ducha. Opavský bludný balvan má kvádrovitý tvar, rozměry 210 x 180 x 110 cm a jeho hmotnost bývá různými informačními zdroji udávána v rozpětí 10,5 až 11,7 t. Balvan byl objeven v roce 1958, a to v pískovně u  Palhance, což je lokalita na okraji Opavy. Jako ostatně i při předešlých výletech jsme trochu tápaly a hledaly, ale alespoň jsme nalezly i další hezké dominanty města a co se Sárince líbilo asi nejvíce, od Minoritského kláštera to byl jen kousek ke kavárně „9 životů“, kam jsme si zašly na kafíčko, čaj a koláče a také se pokochat nádhernými kočkami. Vnučka jen nevěřícně chodila od jedné ke druhé a hladila si je. Krásné a majestátní se téměř neslyšně promenádovaly po kavárně, vítaly blahosklonně hosty a nechaly se hýčkat. Spojily jsme tak nehybnou a prastarou krásu balvanu se živými a něžnými „chlupaticemi“. I tento výlet byl více než zdařilý, zašly jsme si ještě na oběd a pak spěchaly na vláček domů. Opět jsem ztratila kurz k nádraží, ale to dítě asi vycítilo, že se motáme dokola, když prohlásilo: „Babí, támhle je ten podchod k vláčkům, co už půlhodinu hledáme!“

V orientaci nebude Sárinka po mně a tuším, že se brzo dočkám opačného gardu, ona bude zvát na výlety mě a já budu mít už jen poradní hlas. Už se na tuto dobu těším. Protože každá etapa našeho vzájemného sbližování má něco do sebe…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10