Pyžamo

Je to nějaký ten rok zpátky, kdy jsem si koupila pyžamo. Dalo by se spíš hovořit o soupravě nejen na spaní, ale prostě pro volný čas, ale název výrobku byl pyžamo. Růžovo-šedé tričko s potiskem, prošívané a k němu kraťásky. Pro letní dny ideální.

Jednoho dne si jdu pro to letní pyžamo do skříně, ale našla jsem jen horní díl - tričko, kraťásky nikde. Celou skříň jsem zběžně prohledala ..., nic. Nakonec jsem ji celou vyklidila a stále nic, kraťásky nikde. Tak přišla na řadu druhá skříň ..., to samé, prohledat a nakonec celou vyklidit, ale opět bez výsledku. Vrtalo mi to natolik hlavou, že jsem poslala syna, aby se podíval do svých skříněk, zda je tam někde nemá. „Nemám, co by tu jako dělaly?!“

Asi po třech měsících jsem znovu vyklízela skříně, ale z důvodu již nenošených věcí, přičemž jsem stále měla v hlavě ten spodní díl od pyžama, s přesvědčením, že ho přece nikdo nesnědl a tudíž někde musí být. Opět jsem byla neúspěšná, prostě nic.

Věším vyprané prádlo a koukám na značku..., svolala jsem mužský, co to jako na ten sušák dávám.  Syn mi řekl, že co by, že jsou to jeho boxerky..., takže na moji připomínku, že nosí vlastně moje dávno hledané pyžamo mi bylo řečeno, jak to má prý vědět, že je mu to jedno a koneckonců, že to vypadá stejně, a že je nosí stejně jen na tělocvik...

K této záměně došlo v době, kdy můj manžel byl aktivní a rozhodl se sundat prádlo, když jsem měla práci v kuchyni. Od té doby jsem zavedla sáčkový systém, protože se manžel se synem neustále dohadovali, které ponožky jsou jejich...

     Štěstí, že nemám ještě dceru.

Vikitorie - čtenářka
ChytráŽena.cz