Rasismus v Čechách

Tohle je téma, ke kterému se já a myslím si, že i mnozí jiní, bojí veřejně vyjadřovat. Na úvod chci říct, že mě maminka vychovala v tom, že na lidech jiné barvy pleti není nic špatného a jsou stejní, jako my. Na základní škole jsem chodila do třídy s několika cikány (ne oni si neříkali romové). Některé z nich jsem měla opravdu ráda a kamarádili jsme spolu. Když jsem i později slyšela někoho na romy nadávat, zastávala jsem se jich tak, jak to umím, když jsem o něčem přesvědčená.

Jenže … oni ti romové časem sami změnili můj názor. Kde byl tedy u mě zakopán pes? Po střední škole jsem  začala pracovat jako přepážková pracovnice na poště. Umíte si představit, že v době vydávání sociálních dávek jsem měla možnost setkat se s velkou spoustou lidí z této naší „menšiny“ – pche. Ujišťuji vás, že co se týče braní sociálních dávek, rozhodně se o žádnou menšinu nejedná. V den D bylo již před osmou hodinou před poštou vidět skupinky romů, kteří netrpělivě vyhlíželi doručovatelky ze svých rajonů. A pak už se začali hrnout na přepážky. Když jsme s kolegyněmi viděly ty částky na složenkách, na které jsme mnohdy nedosahovaly svými platy …. Jenže tohle přeci romům nemohu vyčítat, to je chyba nás bílých, že si to necháme líbit. A co si myslíte, že chudáčci sociální případy s penězi dělali? No jako první si na přepážce nakoupili několik výherních losů, když se na poště začaly prodávat cigarety, bylo jasno, co bude ta další věc.

Nebudu vám popisovat jednotlivé situace. Myslím si, že stačí když řeknu, že to jsou lidé velmi konfliktní, kteří si všechno vydobývají sprostými slovy, nátlakem, vaše argumenty vůbec neposlouchají a nikdy nejsou daleci toho začít velmi hlasitě křičet: „Rasismus!!!!!!!“ Kromě velmi častých konfliktů, které jsme s nimi všichni měli, jsem se také jednou dostala do situace, že jsem udělala chybu a jedné paní omylem vydala důchod někoho jiného. Naneštěstí, to byl důchod téměř jednou tak veliký, než paní náležel a než se na mou chybu stačilo přijít, paní si vyzvedla i důchod svůj. Když jsem ji pak byla doma navštívit s tím, že má u sebe dvanáct tisíc, které ji nepatří, řekla mi (tedy spíš na mě vykřičela), že ji ukradli doklady a žádný důchod nevybrala. Naštěstí pro mě, byla dost hloupá na to, aby si s ukradenou občankou šla vybrat své sociální dávky. Po několika letech jsem nakonec za pomoci policie, soudu a exekutora svých dvanáct tisíc dostala zpět (já je poště samozřejmě musela zaplatit ze svého). Paní byla romka a byla podle mých dalších zkušeností i zkušeností ostatních „pošťáků“ typickým zástupcem toho, co každý měsíc z jejich menšiny na poštu chodilo. Je prostě záhodno si na ně dávat pozor, protože oni nemají stejný přístup k bližnímu svému a některým morálním hodnotám, jako my ostatní Češi.

Ještě na střední škole jsem měla brigádu v knihkupectví s výborným výhledem na náměstí. A byla jsem svědkem toho, jak organizovaná skupina Romů chodí krást  do obchodů a pak ukradené zboží prodávají dál. Kradli i u nás v knihkupectví – několikrát byli přistiženi. A sakra i tu baterii z auta nám tenkrát ukradli Romové. Jak to víme? Bydleli jsme v podnájmu, a když jsme se o tom zmínili majiteli domu, ten se rozčílil, že má s Romy dohodu a že to takhle nenechá. Za hodinu se od nich vrátil s naší baterií. A když  se nad tím zamyslím, tak od té doby, co Romka v bytě o patro níž (už nebydlíme v podnájmu, ale ve svém bytě) umřela, už se nám tu také neztrácí věci … Sbohem manželovo nové kolo ….

Často slyším argument, že i mezi „bílými“ jsou tací. Jistě že jsou, ale jejich poměr k počtu těch slušnějších je úplně někde jinde, než u romské menšiny.
Teď jsem si vybavila zprávu, která před časem proběhla médii. Něco o tom, jak jsou v Kanadě překvapení chováním malých Romů ve školách. Nemají zájem do škol docházet, nemají zájem se učit, nemají zájem o pomocnou ruku, kterou jim Kanaďané podávají. A víte proč? Protože jsme je to my, Češi, prý chudinky naučili, tím že jim nedáme šanci. To my je celé roky ve školách diskriminujeme (já si tedy na nic takového opravdu nevzpomínám, pamatuji si jen to, že žádný z cikánů se nikdy neučil na výborné a dokonce ani na chvalitebné a že když měl opustit základní školu, byl rád, když se v rámci přijímaček, jako my ostatní, dostal alespoň na učňák – nebylo to ale tím, že by se snad chudáci učitelé málo snažili, spíš naopak) a svým přístupem jim bráníme ve vzdělání. Proč nikoho nenapadne, že děti které mají o vzdělání opravdový zájem, musí čekat na tyhle pomalejší a halasné? Copak to není diskriminace a znevýhodňování?

A víte co? Já nejsem rasista. Opravdu nejsem. Kdybych byla, vadili by mi i jiné skupiny cizinců, jiné národy. Jenže například Vietnamce nepotkáte v pravé poledne s celou rodinou na náměstí (s rodinou, která čítá tolik jedinců, že to náměstí zabere celé). Ne Vietnamce najdete v pravé poledne v jeho krámku, kde se snaží si vydělat (s celou nepočetnou rodinou). Nebojím se jít večer za kamarádkami na pizzu, protože by Vietnamci okupovali centrum města v takovém počtu a v takové náladě, že je lépe mít pánský doprovod (a to ještě nejlépe početný). Ne, bojím se jít kvůli Romům, kteří na sebe i své okolí pokřikují vulgarity. Ale ne, vždyť už jsem tolikrát slyšela, že oni si jen otvírají pusu, ale neublíží. To běžte vysvětlit mému třináctiletému sousedovi, kterého cestou ze školy zmlátili a ukradli mu telefon (já opravdu nemůžu za to, že jsem neslyšela o případě, kdy tohle udělala parta bílých – pardon). Ještě jsem neslyšela o Vietnamcích, kteří by podpálili městský byt, když si chtěli zatopit. Za to Romové, tohle udělali patro nad bytem, ve kterém jsem vyrůstala.

Existují i slušní Romové a možná, že nejsou výjimkou. Naneštěstí já mám zkušenosti jen s výše popsaným druhem Romů. Jenže i ti slušní, kromě naprostých výjimek, mají prostě jinou mentalitu a jiný životný styl, který se s tím naším slučuje jen těžko. A i kdyby měli sebekrásnější duši, život, který vedeme my, ji ubíjí. Tak co kdybychom se přestali tvářit, jako by tomu bylo jinak. Proč se máme tvářit, že jsou to příjemní společníci, kteří nikomu nevadí, nic neničí a hlavně z nás (naší vlastní vinou) nevysávají peníze ve velkém? Když vynechám ty již zmiňované sociální dávky a zničené byty, které nikdy nikdo nezaplatí. Máte představu, kolik milionů stojí různé programy na jejich podporu, integraci, převýchovu (ať už nás nebo jich)?

Až u nás skoční obrácený rasismus, kdy se většina bojí ozvat a doplácí na menšinu, pak se zlepší vztahy mezi oběma skupinami.