Rodiče nám ničí život

Znáte to. Do všeho by vám mluvili. Udělej to takhle a ne takhle. Když si to stejně uděláte po svém a pak přijdete plakat, že se vám to nepovedlo, omlátí vám to ještě o čumák, i když vás při tom jednou rukou drží kolem ramen a hladí po vlasech.

Pokud jste ještě v tom „správném“ věku, nic vám nedovolí. Myslí si, že vědí o vašem životě víc než vy (možná toho neví tolik o vašem životě, ale nejspíš toho ví víc o životě všeobecně). Když se chcete pochlubit něčím, co jste dokázali, tak vás sice pochválí, ale pak vám sdělí, co všechno by se na vašem díle dalo zlepšit. No a máte po radosti.

Tak takoví rodiče jsou ti praví. To jsou rodiče, kteří se o vás zajímají, mají vás rádi a při tom mají dost rozumu, aby nebyli zaslepeni svou láskou k vám. S takovými rodiči máte šanci, že z vás jednou budou rozumní lidé, kteří se dokážou postarat sami o sebe, a při prvním životním zaškobrtnutí se s pláčem nepoběží schovat pod máminu sukni.

Stále častěji kolem sebe vidím zvláštní druh dospělých „dětí“.  Víte, o jaký druh jde? Jsou to tak zvaní paraziti. Jsou to sobečtí fakani, kteří umí jen natahovat ruku a jájínkovsky se rozkřikovat o svých právech. O povinnostech samozřejmě žádná zmínka. Často i ve vyšším věku bydlí u rodičů, ale není to podmínkou. Také není nic zvláštního, když si konečně najdou partnera, hodí i starost o něj na bedra svých matek a otců.

Opravdu si vy, kteří patříte do tohoto speciálního druhu, myslíte, že k vám mají vaši rodiče nějaké povinnosti, i když vám je dvacet, třicet, čtyřicet? Nemělo by to být naopak? Neměli byste tu pomalu být vy pro svoje „staroušky“? Jakou hodnotu má váš život? Jakou radost z něj máte?

Je to neštěstí mít rodiče, kteří dělají rozhodnutí za nás namísto toho, aby nám jen radili. Je to tragédie mít rodiče, kteří nás tahají z průšvihů, namísto toho, aby nás nechali poprat se s nimi sami.  Je to k pláči mít rodiče, kteří na nataženou ruku položí, co žádáme, namísto toho, aby se nám vysmáli. Nenechají nás prát se se životem sami za sebe. Nenechají nás žít.

Sami jsou při tom vyčerpaní. Starostí je na nich v jejich věku už prostě moc. Měli by trávit večery s nohama nahoře, namísto běhání kolem oken a vyhlížení dospělých dětí. Měli by celý rok utrácet za hloupůstky pro sebe a svá vnoučata, pokud jim to udělá radost, namísto toho, aby se jejich peníze ztrácely ve chřtánu nezodpovědných potomků, kteří se nikdy nenaučili hospodařit.

Nedokážu pochopit, proč tohle dělají. To je jejich láska opravdu tak zaslepuje? I po dlouhých letech, takového parazitování ze strany dětí? Možná je v tom něco víc? Možná, že takoví rodiče si vynahrazují na dětech absenci vlastního života, nedostatek přátel, koníčků, neschopnost zaplnit svůj život něčím smysluplným. Možná je zaslepuje strach. Strach z osamění. Strach z toho, že se jejich děti stanou samostatnými a opustí je. Kdo ví?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10