Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chaloupka ze vzpomínek

26. 08. 2020 | Vaše příběhy

Kdysi dávno, to jsem byla ještě malá holka a má starší sestra chodila do školky, koupili naši rodiče krásnou dřevěnou chalupu na Slovensku. Užili jsme si ji ale jen málo.

 

Pamatuji si, že chalupa stála na kopci. Pod ní bylo návsí, kde se u hospody pásly husy. Vždy jsem se bála na návsi vystoupit z auta, protože husy se do mě jako do nejmenší pustily. Utíkala jsem a hlasitě křičela, protože jsem si myslela, že mě poštípou. Buď jsem byla tak rychlá, nebo husy pomalé, anebo mě jen provokovaly, ale štípanec jsem od nich nikdy nedostala. Z návsi se muselo k chalupě pěšky, protože tam cesta nevedla. Šlo se loukou, na které se pásly krávy a kvetly luční květy. Milovala jsem tu louku. Než jsme došli k chalupě, měla jsem květin plné ruce. Poté jsme se sestrou válely na louce sudy, chytaly luční koníky nebo jsme se jen opalovaly.

Na chalupě jsme si také se sestrou užily spoustu legrace. Chodily jsme si hrát na půdu, kde byla spousta zajímavých věcí. V létě jsme tam objevily staré dřevěné sáně. A tak jsme si udělaly klouzačku z igelitu a jedna druhou táhla z kopce. To byla sáňkovačka! Za loukou byl les. Rostly tam houby tak hustě, že se na ně mohlo chodit doslova s nůší. Místní tehdy sbírali jen praváky. A tak jsme za pár minut měli plné koše lišek, bedel, klouzků, babek, suchohřibů a dalších jedlých hub. Večer jsme se koupaly se sestrou v neckách, protože chalupa měla vodu jen ve studni. Svítila nám přitom petrolejka a nám se to zdálo strašně romantické.

Bohužel, původní majitelka chalupy byla alkoholička. Přestože chalupu prodala a dostala peníze na ruku, dělala si dál na ni nároky. Vždy se opila a vtrhla nám do chalupy. Když jsme odcestovali domů, vypáčila dveře, ukradla, co v chalupě bylo a ještě v ní přespala. Proto naši ustoupili od kupní smlouvy.

Ovšem prodejkyně peníze vrátit nechtěla. Ani je neměla, hned je propila. Proto následoval soud, který rodiče vyhráli, a paní nám vracela peníze exekučně. Protože byla stále nezaměstnaná a nepracovat znamenalo tehdy trestný čin příživnictví, byla víc ve vězení, než na svobodě. I tam sice pracovala, prvně ale byly z nízkého platu umořovány náklady na ubytování a stravu ve vězení.

Rodiče po letech své peníze dostali zpět. Měly už sice úplně jinou hodnotu než v době, kdy je rodiče investovali do chalupy, ale alespoň jim je soud postupnými exekucemi navrátil.

 

Vyrostly jsme a obě máme se sestrou už vlastní děti. Občas, když se řekne chalupa, vzpomínáme na naše dětské hrátky na Slovensku. Když se mě přátelé loni ptali, jestli neznám někoho, kdo by chtěl koupit chalupu na Slovensku, zaváhala jsem. Zvládli bychom k baráku ještě péči o chalupu? Protože ale máme Slovensko stále rádi a naše dospělé děti nám slíbily pomoc, chaloupku jsme se rozhodli po předchozí obhlídce zakoupit.

Už když jsme na ni jeli poprvé, cesta mi připadala známá. Kopečky, krásný kostelík pod kopcem, malovaná hospoda. Na návsi se ale nepásly husy a dojezd byl po krásné nové cestě až k chalupě. Kopce byly porostlé lesy. A tak jsem se zeptala rodičů, kde vlastně ta naše původní chalupa stála. Když mi potvrdili, že obec se jmenovala stejně, pojala jsem podezření. Není to náhodou stejná, jen trochu přestavěná a zrekonstruovaná chaloupka?

Při jedné návštěvě u sestry jsem se jí svěřila. Sestra měla dokonce pár starých fotografií z té doby. Za ty roky se jistě ale původní chaloupka změnila.

 

Asi za měsíc jsem pozvala sestru na naši chalupu na návštěvu. Když jsme přijeli, i má sestra znejistěla.

„Řekla bych, že ten kopec s lesem je podobný. Jen ta chalupa je jiná a nebyla tu ta cesta,“ řekla sestra.

Večer jsme si všichni zahráli karty. Má sestra najednou vyskočila od stolu a běžela k oknu.

„Vzpomínáš si? Tam v rohu zahrady stála tehdy stará hrušeň. Teď už tam není. Ale pokud je to skutečně stejná chalupa, tak u té hrušně jsme tehdy zakopaly poklad.“

Po chvilce jsem si vzpomněla. Rodiče tehdy pracovali na zahrádce a my se sestrou jsme si od nich nenápadně půjčily rýč a lopatu. Se sestrou jsme vykopaly obří díru, do které bychom se vlezly pomalu obě, a do ní jsme vložily starou lahev od alkoholu. Do ní sestra něco napsala, protože už uměla psát, a já nakreslila obrázek. Vše jsme vložily do lahve, zavíčkovaly, pro jistou ještě zabalily do alobalu, a zakopaly. Bude to naše zpráva pro budoucí generace!

Druhý den jsme se sestrou vzaly rýč a daly jsme se do práce. Možná, že pokud je to opravdu stejná chalupa, lahev tam ještě bude. Bylo to málo pravděpodobné, přece jenom chalupa prodělala nejrůznější stavební úpravy a i zahrada byla jiná, pokud to vůbec ona chaloupka je. Jak se ale přesvědčit?

Už jsme chtěly svou práci vzdát, když rýč narazil na něco pevného. Z hloubi země jsme vytáhly onu lahev. Byla špinavá, ale celá. Byla to naše chalupa! Obsah lahve se bohužel nezachoval. Papírky se rozpadly. Lahev byla ale jako nová. Myslím, že podobný typ lahví se už ani nevyrábí. Umyla jsem ji a pro vzpomínku schovala na chalupě na půdu.

 

Mým dětem se chalupa také líbí. Brzy budu babičkou. Těším se, jak budeme jezdit na chalupu i s vnoučetem. Jestli bude po nás, určitě na chalupě zažije spoustu dobrodružství a spáchá nemálo skopičin.

 

V lese nad chalupou už tolik hub neroste. Přece jenom místní přišli na to, že i klouzci, lišky, babky a další houby jsou na talíři vynikající. Nikdy se ale z lesa nevracíme úplně s prázdnou.

 

Naši nově objevenou chalupu miluji. Váže se k ní mnoho vzpomínek. Jezdili s námi na ni kdysi i rodinní přátelé a známí. Řada z nich už nežije. Když zavřu oči, vidím svou babičku, která ráda sedávala právě pod hruškou v rohu zahrady. Až přijde jaro, myslím, že také hrušeň koupíme. Zasadíme ji do rohu, tam, kde stála ta původní. A budeme vzpomínat…

 


Smisekzluk - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Chaloupka ze vzpomínek:

Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
Chaloupka ze vzpomínek
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Krásný příběh a krásné vzpomínky.Je to jak zázrak.Je vidět,že zázraky se dějí.Nebo je to osud?
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Pomlázka