Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Dědečkův duch

1. 04. 2017 | Vaše příběhy
Od malinka jsem byla fascinovaná historkami, které mi vyprávěl mj děda. Byly většinou o duchách a když ne, tak o strašidlech. A tak nebylo divu, že jsem se podobných strašidel vůbec nebála.

Už ve dvanácti jsem potají s kamarádkou sledovala horory v televizi. I když ona se bála, já ji vždy přesvědčovala, že nemá proč se bát, protože vše je jen vymyšlené, protože mi to vše vyprávěl děda. Ale on říkal, že je to vše pravda, ale já mu nevěřila, protože jsem nikdy žádného ducha neviděla. „Nevidíš je, protože jsou neviditelní,“ vždy mi říkal.

Pak jednoho dne dědeček zemřel. Byla jsem nešťastná a několik dní jsem byla mimo realitu. Tehdy mi bylo devatenáct a chtěla jsem se vrátit zpět do dětských let, abych mohla být s dědečkem a jeho povídkami.

Bohužel život vrátit nejde, ale slyšela jsem, že s mrtvými můžeme mluvit zvláštní řečí či řečí těla. Začala jsem se o to zajímat a nakoupila jsem si různé knížky a s chutí se do nich začetla. Bylo to ze začátku složité, ale tak moc jsem se chtěla s dědou spojit, že jsem i složité části knih zvládla. Někdo mě měl za blázna, někdo mi držel palce a někdo se mi smál. Já se ovšem nedala a šla si za svým.

Byl podzim a já se rozhodla, že zkusím vyvolat dědova ducha. Nechtěla jsem být sama, tak jsem si vzala s sebou kamarádku. Prvně nechtěla, ale nakonec souhlasila. Vyrobila jsem desku na vyvolávání, zapálila deset svíček, vypily jsme odvar z heřmánku a šípku a pustily se do toho. Začátek byl těžký. Smály jsme se, pak jsme byly vážné. Jenže pak to začalo.

Chtěly jsme přestat, když vtom jsme slyšely bušení na okno a divné zvuky za dveřmi. Byly jsme doma samy a bály se. Byly jsme ztuhlé a nedýchaly jsme. Pak se to ozvalo znovu, ale jen něco bušilo na dveře. Několik minut jsme se dohadovaly, která otevře, ale nakonec volba padla na mě. Že prý já jsem tady doma. Nechtělo se mi, ale otevřela jsem. A co nevidím za dveřmi. Knihu! Byla to dědova oblíbená knížka! Byla to strašidelná knížka, kterou mi chtěl kdysi dát, ale nestihl to.
Od té doby na duchy věřím a věřím, že se dají vyvolat, když člověk věří. Jinak si tohle neumíme s kamarádkou vysvětlit ani dodnes, i když je nám o mnoho let víc. Nebo to tam někdo ze srandy dal a my si myslely, že jsme doma samy? To už se nikdy nedozvíme, ale mně je to jedno. Já přesto věřím, že to tam pro mě nechal dědeček ...

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Dědečkův duch:

Dědečkův duch
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !

Kroj