Dovolená v ráji aneb Putování za Dodem

Rájem je pro mne v dnešní době místo, kde vedle sebe bez problémů a šarvátek dokážou žít hinduisté, křesťané, muslimové a příslušníci všech možných náboženství. Od loňského listopadu je to pro mne Mauritius, místo, kam let z Vídně trvá víc jak 11 hodin bez mezipřistání. Wikipedie říká - je to ostrovní stát v Indickém oceánu, který je vzdálený asi 900 km od Madagaskaru. Tvoří ho stejnojmenný ostrov vulkanického původu o rozloze 1 865 km² s pobřežím dlouhým 330 km, které je téměř kompletně obklopeno korálovým útesem. Velká část
obyvatel je indického původu, část jsou míšenci a žijí zde i obyvatelé evropského a čínského původu.

 I když je úředním jazykem angličtina, většina obyvatel mluví francouzsky s příměsí kreolštiny. Jezdí se zde vlevo, což byl zpočátku problém, než si člověk zvykne na opačné řízení auta. Ale bez půjčeného auta by bylo problematické poznávat krásy ostrova. Když se řekne Mauritius, tak každého hned napadne známka Modrý Mauricius, kterou je možno vidět v místním  muzeu, ale nás spíš zajímala příroda a památky.

K pobytu jsme zvolili resort La Piroque, inspirovaný známými mauricijskými rybářskými čluny, jejichž jméno nese, obklopený asi 14 ha tropické zahrady,  rozkládá se na jedné z nejhezčích bílých písčitých pláží na ostrově s délkou asi 1 km. Je vzdálen asi 55 km od letiště a asi 20 km od hlavního města Port Louis, kam jsme přiletěli.  Už z domova jsme měli naplánováno, kam se chceme podívat. Pobyt jsme měli na 14 dnů, tak jsme si naplánovali výlety a mezitím jsme měli oddechové dny na pláži a nebo u bazénu. Některé dny byl Indický oceán tak teplý, že se mně, věčně zimomřivé, nechtělo ven z vody.

Jeden z naplánovaných výletů byl do botanické zahrady Sir Seewosagur Ramgoolam v Pamplemousses, kde jsme strávili celý den. Další výlet byl do ptačího parku Casela, který  je domovem více než 140 druhů ptáků z celého světa, včetně vzácného růžového holuba. Součástí areálu je i výběh s obřími želvami, malá zoo s opicemi, šelmami a jinými zvířaty a jezírko s vodním ptactvem. Naším dalším cílem byla palírna rumu - Rumerie. Přivítal nás komplex budov, který vypadal jako sídlo zámožného podnikatele. Několik budov bez viditelných vad na kráse, udržovaný trávník s okrasnými keři a květinami, obdivovala jsem zde nádherně kvetoucí ibišky všech možných barev a jezírko vykládané mramorem. Provedli nás celou výrobou rumu od počátečního zpracování cukrové třtiny, která roste na polích po celém ostrově, až po ochutnávku rumu.
Jedním z nejzajímavějších míst ostrova je  sedmibarevná země Chamarel.  Jedná se vlastně o vulkanický písek, který vznikl díky erozím a usadil se v rýhách. Je tvořen oxidy železa a hliníku, má snad všechny barvy duhy, avšak převládá žlutá, růžová a červená. Předpokládá se, že tyto barevné pruhy vznikly nestejnoměrnou teplotou roztavené horniny.
Při dalším výletu jsme zamířili do vnitrozemí k La Vanille Crocodile Parku. Park je zaměřen především na chov krokodýlů, kterých tu jsou stovky. Navštívili jsme i  prodejnu suvenýrů, kde jsou k dostání výrobky z krokodýlí kůže. Užili jsme si kouzlo bezprostředního kontaktu s obřími želvami, mezi kterými jsme procházeli přímo ve výběhu. V celém parku roste spousta stromů, banánovníky, bambusy a kvetou tu nádherné keře a rostliny, takže si člověk místy připadá jak uprostřed tropické džungle, kam neproniknou ani sluneční paprsky.

Posledním bodem parku bylo insektárium. Ve vitrínách je zde přes 20 tisíc druhů hmyzu od obrovských chlupatých pavouků po nádherné motýly desítek barev, odstínů a velikostí, zde jsme prohlídku přerušili - byli jsme pozváni na krmení krokodýlů, což byl zajímavý zážitek, dostávali kuřata, která byla jako koupená z obchodu a na tyči jim je nabízeli a museli si pro ně vyskočit, při neúspěšném chycení kořisti bylo slyšet zlověstné klapnutí obřích krokodýlích čelistí.
Při dalších výletech došlo i na hinduistické chrámy. První byl Grand Bassin, kdy jsme se ocitli u 108 stop vysoké sochy boha Shivy. Byla instalována poměrně nedávno, v roce 2007 a je jednou z největších soch na světě.
Socha patří k hinduistickému svatostánku Ganga Talao, kde byla naše další zastávka. Hinduistický chrám leží u jezera, ze kterého ční několik soch hinduistických bohů. Před vstupem jsme se museli zout. Uvnitř bylo několik soch bohů, ke kterým věřící pokládali všudypřítomné žluté květy, vonné tyčinky a jídlo, kterým se živily všudypřítomné opičky. Byl zřejmě nějaký svátek, protože zde bylo hodně lidí. Navštívili jsme ještě několik hinduistických chrámů, ale nejkrásnější byl v Port Luis, nádherně malovaný. Ubytovaní jsme byli v hotelu, který nebyl klasický, ale byly to jednotlivé domečky - každé ráno a navečer přilétali různobarevní ptáčci a odměnou za jejich zpěv dostali drobečky. Postupně si zvykli a nebáli se ani zobat z ruky. Ubytování bylo v nádherném parku, kousek od oceánu a před vchodem jsme měli kvetoucí strom - plumérii, která je, tak jako u nás lípa, mauricijským národním stromem. Nedá se ani zapomenout na nádherné západy slunce. Bohužel i pohádka jednou skončí a končila i naše dovolená. Abych nezapomněla vysvětlit název mého povídání - Dodem je nazýván Dronte mauricijský neboli blboun nejapný, pták, který žil na Mauriciu, ale vyhynul, tak ho aspoň mají ve znaku.