Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Eny a Ron

2. 04. 2016 | Vaše příběhy

Nebyl jsem moc rád, když má žena před lety přivedla domů psa. Navíc to nebyl pes, ale fena. Dostala jméno Eny, a i přes mé protesty doma už zůstala. Postupně jsme si na sebe zvykali. Já na psa, pes na mě. Venčit ji chodila především manželka. Ale Eny byla velmi hodná a učenlivá. A tak jsem si ji oblíbil nakonec i já. Sledovala se mnou hokejové a fotbalové zápasy v televizi, doprovázela mě na zahrádku, kde postupně vyhnala nejen všechny hraboše, ale i krtky. Na zahrádce jsem jí udělal dřevěnou boudu, v které po práci odpočívala.

Manželka mi těžce onemocněla a po její smrti mi zbyla jen Eny. Dcera už měla vlastní rodinu a jezdila ke mně jen na návštěvy. V tom období jsme se s Eny sblížili ještě víc. Byla vzpomínkou na mou ženu a jedinou věrnou kamarádkou. Chodil jsem sice do práce a měl pár kamarádů, ale jediný živý tvor, na koho jsem se mohl stoprocentně spolehnout, byla Eny.

Na její patnácté narozeniny nezapomenu. Tenkrát jsem si poprvé všiml, že s Eny není něco v pořádku. Byla smutná a zadýchávala se. Venku ušla pár kroků, sedla si na zadek, zakňučela a nechtěla jít dál. Ani na oblíbené zahrádce to nebylo lepší. Smutně se dívala kolem sebe a nezměnila to ani veverka, která proběhla kousek od ní. Jindy by utíkala za ní a radostně se ji snažila chytit. Nyní mi smutně položila hlavu do klína a svým pohledem mi říkala, že s ní není něco v pořádku. A tak jsem s ní navštívil veterinárního lékaře.

„Kolik jí je?“ zeptal se lékař.

„Patnáct. Včera měla patnáct,“ upřesnil jsem.

Eny a Ron„Má srdeční arytmii. Obávám se, že v jejím věku se to bude jen zhoršovat,“ řekl lékař a naznačil tak, že bych se měl s Eny rozloučit.

„V žádném případě! Dejte jí léky,“ protestoval jsem. Ač jsem dělal v dole a zažil ledacos, nemohl jsem se zbavit nepříjemného nutkání. Měl jsem co dělat, abych se nerozplakal přímo v ordinaci. Eny by mě taky jen tak nenechala zemřít. Nemohl jsem nechat ani já ji. A tak jsem zakoupil léky pro Eny. Nebyly zrovna levné a musel jsem jí je dávat co osm hodin. Vzal jsem si kvůli tomu nejdříve dovolenou v práci, a pak neplacené volno.

Eny hodně spala a odpočívala. Smutek z jejích očí nezmizel. Musel jsem ji nosit ven, aby se vyvenčila. Tiskla ke mně svůj čumáček a svým pohledem mi naháněla strach.

„Co budu dělat, až tu nebudeš?“ ptal jsem se zvířete. „Musíš tu ještě chvíli zůstat,“ šeptal jsem jí do ucha. „Zahrádka tě potřebuje. Ale nejvíc tě potřebuju já!“

Neuměl jsem si představit, že se budu muset rozloučit i s ní. Bylo to už pět let, co manželka zemřela. Pět let, kdy na mě čekávala doma jen Eny. Pět let, po které jsem se dělil o jídlo jen se psem. Byla mým motorem, mým společníkem. Proč bych chodil jinak domů, kde by na mě nikdo nečekal? Asi bych propadl alkoholismu, nebo bych dělal denně přesčasy. Byl bych ještě víc sám, unavený, osamělý…

Pět měsíců jsem navštěvoval veterinární ordinaci, dával Eny její léky, bojovali jsme s nemocí. Pak nás poslal lékař na rentgen. „Vypadá to, že má na plicích vodu, a to by byla konečná,“ řekl své podezření.

Rentgen vodu na plicích potvrdil. Přesto jsem nesouhlasil s injekcí.

„Dokud se netrápí bolestí, nedám souhlas,“ řekl jsem.

Eny nevypadala, že by ji něco bolelo. Byla jen hrozně zesláblá a unavená. Spala už téměř pořád. Pak jednoho dne přišla ke mně a já si sedl k ní na zem na veliký polštář. Už jsem ji nezvedal ani na gauč, ani do křesla, ať se netrápí. Položila mi hlavu do klína a tak tiše odešla ze života.

„Eny, cos mi to udělala?“ hladil jsem psí kožich. Eny zemřela.

Dva dny jsem seděl v hospodě a pil jedno pivo za druhým. Domů jsem se vracel, až když zavírali. Nikdo mě tam nečekal. Třetí den přišla dcera.

„Táto, ty ale vypadáš,“ řekla.

„Zemřel mi pes, naše milovaná Eny,“ řekl jsem tiše, spíš pro sebe. Jako by to nevěděla? Přijela s manželem toho dne, kdy Eny zemřela, aby ji pohřbili na zahradě svého domu. Přijeli, odjeli, a já zůstal sám.

Třetí den přijela znovu. „Táto, něco pro tebe máme,“ řekla. Pak přišel vnuk a něco nesl v náručí. Bylo to štěně.

„Dědo, tady máš nového pejska,“ řekl. Podal mi černé klubíčko. A tak jsem se štěněte ujal.

Ač jsem chlap, začal jsem od prvního okamžiku psát štěněti deník.

Ron, jak jsem pejska pojmenoval, je pořádný raubíř.


„1. Den… rozkousal dva páry bot a polštář.

  2. den… převrhl květináč s klíviemi.

  3. den… schoval se na záchod a rozcupoval tam dvě roličky toaletního papíru.“

 

To je jen výpis z deníku.

Časem ale přibývaly i prima okamžiky. To, když jsem Ronyho vzal poprvé na zahrádku. Honil hraboše, ten mu ale samozřejmě utekl. Když jsem ho pokáral, vzal si to ke svému psímu srdci. Následující den hraboše skutečně ulovil. „Ty jsi ale pašák, hodný pes,“dostalo se mu pochvaly.

I z Rona po roce vyrostl fajn parťák. Dnes roční pes mi dělá stejnou radost, jako mi dělala Eny. A já mám zase pro co žít.

Doufám, že budu dlouho zdráv, abych vychoval i tohoto psího kluka.


čtenář
ChytráŽena.cz
článek vyšel také v tisku


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Eny a Ron:

Eny a Ron
Eny a Ron
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Moc milý a dojemný příběh...SmajlíkSmajlík
Velmi dobře znám soužití s pejsky, též mám za sebou i loučení a smutný odchod milého kamaráda...SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc krásný, dojemný příběh. Smajlík
Já sama pejska nemám, ale mají ho moji mladí, je jako člen jejich rodiny. A já mám zkušenost s mluvícím papouškem, který mě bohužel už také opustil, moc to bolelo.
Obrázek uživatelky
profil
Krásný článek,pěkně napsaný.SmajlíkSmajlík
Ještě teď mám slzy v očích.....
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles