Guláš se zásmažkou

Po čtyřleté známosti jsem v roce 1963 řekla své ANO nastávajícímu manželovi ke společné cestě životem, která trvá dodneška. Vyrůstala jsem v rodině se svými čtyřmi sestrami na jižní Moravě. I když maminka byla kuchařka, já i moje sestry jsme se moc nezajímaly o vaření, takže do života jsme vstupovaly pouze se základními kuchařskými problémy, jak uvařené jídlo nespálit a aby bylo poživatelné. Naše zájmy v té době měly docela jiný charakter.

Poznala jsem to ve velmi krátké době po svatbě. Chtěla jsem manžela překvapit a uvařit mu svíčkovou, jak ji dělala maminka. Domnívala jsem se, že s pomocí kuchařky to bude jednoduché. Manžel byl opravdu překvapen. Svíčková byla tak hustá, že se dala mazat na chleba, ale já jsem ho stále přesvědčovala, že je jak od maminky. Trochu se rozdělila a bylo to v pořádku. Nyní, když dělám svíčkovou, vždy mně manžel připomene tu první po svatbě. Není žádný kuchař, ale základní jídla umí uvařit, i když jeho repertoár není moc veliký, ale vystačí si s tím, co dovede.

Jednou, když jsem se vracela z návštěvy od maminky, zavolala jsem mu, ať něco uvaří, že přijedu asi v jednu hodinu. Měl dostatek času a věřila jsem, že tradičně uvaří bramborový guláš, který miluje celá rodina. A nemýlila jsem se.  Cestou jsem ještě navštívila dceru a k domovu jsem již jela se třemi vnoučaty. Zavolala jsem mu, ať jídla uvaří více, pro všechny. Když jsem doma uviděla uvařený guláš, který jsem předpokládala, bylo mně jasné, že není poživatelný a narychlo jsem dělala palačinky. Manžel mi pak vypravoval, jak k tomuto nestravitelnému guláši došlo.

A tady je jeho dopolední vaření originálního nestravitelného guláše. Jakmile jsem mu zavolala, hned mu bylo jasné, že bude bramborový guláš. Zašel do obchodu koupit ostravské klobásy, které dodávají skvělou chuť. Nakrájenou cibulku dal do hrnce osmahnout a jak cibulka již sklovatěla, někdo zvoní. Jde otevřít a listonoška přinesla doporučený dopis. Převzal ho, ale to již spálená cibule byla cítit až na chodbu. Druhá cibule se již povedla a tak pokračoval v další přípravě. Voda, brambory, klobásy, sůl, paprika, pepř a kousek masoxu. Občas provedl kontrolu, zda jsou brambory již měkké a může dojít k zahuštění krásně vypadajícího guláše, který i po chuťové stránce byl prý velmi dobrý. Přesto, že dobře ví, čím se guláš zahušťuje, šel do spižírny pro zásmažku. Ale místo zásmažky si odnesl bílý mák, který byl ve sklenici. Já obyčejně vše, co je v krabici, dám do sklenic.

Jelikož několikráte již zásmažku používal, přiměřené množství nasypal do guláše a pořádně zamíchal. Čekal do zhoustnutí, které se však nedostavovalo, ale na povrchu guláše plavalo něco bílého. Řekl si, asi je té zásmažky málo, a tak přidal další, když si v tom okamžiku všiml položeného víčka od sklenice s nápisem MÁK. Nechal mám to na ukázku, co se stane, když je člověk nepozorný a přehmátne se.

Od té doby, když máme bramborový guláš, tak se vnoučata ptají, kdo ho vařil...