Jak k nám v srpnu přišel čert

Čert a Mikuláš k nám nějaký pátek chodili... Nikdy mi nepřišlo podezřelé, že táta musí každý rok 5. 12. večer do práce... Věřila jsem...

Jednoho krásného dne jsem ale jako většina dětí věřit v Ježíška a již zmíněného Mikuláše s čertem přestala. Dovolte mi, teď už úsměvnou, historku vyprávět.

Byla jsem malá, asi kolem 4-5 let. Byl krásný letní srpnový den a já zlobila. Vidím to, jakoby to bylo včera. Seděla jsem v obýváku ve dveřích a smála se, když mi naši pohrozili: "Jestli nepřestaneš zlobit, přijde si pro tebe čert!" Protože jsem oplývala inteligencí už jako malé dítě, odpověděla jsem, že je to blbost, že chodí až v prosinci... Táta se šíleně zasmál...

Byl večer, čas koupele. Napustila jsem si vanu a cachtala se. Máma i táta si ke mně vlezli do koupelny a povídali jsme si. I přesto, že tohle moc často nedělali, mi to divné nepřišlo. Najednou se táta omluvil, že musí na toaletu a odešel...

Po chvíli se ozvalo zaklepání. Dveře se pomalu otevíraly... Nejdřív jsem zahlédla ruku navlečenou v černé kožené rukavici, pak i černý rukáv a ve finále do koupelny strčil hlavu odporný čert se ztuhlým jazykem, jako k nám každý rok chodí! Řeknu vám, v tu chvíli jsem se málem utopila... Když jsem čerta svým mocným jekem zahnala, vyskočila jsem celá zmáčená mámě do náruče.

Během několika vteřin se ozvalo spláchnutí na toaletě a táta se vrátil. Dlouho jsem brečela... Dlouho... Až naši museli s pravdou ven. Přinesli mi ukázat gumovou masku čerta a vysvětlili mi, že je to všechno jenom hra. Stejně tak jako s Mikulášem a Ježíškem.

I když jsem čertovi přátelsky nabídla tatranku, stejně jsem musela večer spát s našima v jedné posteli, protože jsem se bála. :)