Jak nám v zimě hořela udírna

Stalo se to už dávno a bylo to v zimě. Bydleli jsme na vesnici, spíše v osadě, kde jsme chovali domácí zvířectvo. V okolí našeho domu byly pouze chatky, které své jejich majitelé navštěvovali pouze o víkendech. Bydlelo nás tam pouze pár starousedlíků, pouze tři rodiny. Každým rokem se z důvodu zásobení domácností zabilo prasátko a mimo jiné se naložilo masa na uzení.

K čerstvým potravinám jsme se často v zimě ani nedostali, protože sníh zasypal silnici natolik, že jsme byli zcela odříznuti od okolního světa a pojízdná prodejna se k nám vůbec nedostala. Častokrát nejel ani v těchto velkých závějích autobus a do školy a do práce se také nikdo nedostal.

Naložené maso se potom udilo v naší domácí udírně, která byla dost provizorní a své místo měla ve sklepě, kde se nacházela i další drůbež, jako
slepice, kuřata, husy i kachny, což nebylo dost bezpečné. Při jednom takovémto uzení masa se stalo, že kamarád, který u nás často pobýval, šel    přiložit polena do udírny. Aniž bychom něco tušili, dívali jsme se celá rodina
na televizi, když v tom jsme ucítili po domě plno dýmu. Okamžitě nás napadlo, že by mohla hořet naše udírna, bohužel tomu tak bylo. Snažili jsme se všichni  hasit vodou, ale marně, oheň se rychle rozšiřoval. Největší nebezpečí však
hrozilo kousek od udírny, kde byla motorka s plnou nádrží benzínu. Začínala také hořet.

Jediný, kdo z nás dokázal projevit hrdinský čin a hořící motorku vyvézt ze sklepa do sněhu byla maminka. Oděná pouze v noční košili vzala hořící   motorku za řídítka a hbitě ji hodila do závěje poblíž našeho domu. Měla ohromný obdiv, s jakou odvahou zabránila nepředstavitelné katastrofě, vždyť mohla uhořet všechna drůbež a zároveň by začal hořet celý dům. Byli jsme docela překvapeni tím, že toto neudělal otec, který byl jako partyzán ve válce a tam musel dokázat svoje hrdinství. Jelikož to bylo na samotě, kde by se jen stěží  podařilo hasičům včas přijet a oheň uhasit. Udírnu se nám podařilo po    delší době uhasit, maso však bylo zcela spálené. Aby se toto nemohlo již nikdy opakovat, postavil později bratr, který se vyučil zedníkem, úplně novou udírnu na dvorku domu, kde žádné takové nebezpečí nehrozí. Dnes si naši udírnu zamlouvají i okolní chataři a své pochoutky si tam společně vyudí.

Maminka mi již zemřela, ale na tento její ohromný čin nikdy nezapomenu. Samozřejmě, že v této situaci sehrálo rozhodující roční období a to zima.