Jak se dostal piják ze sešitu do protialkoholní léčebny

aneb Poučný příběh pro pubescenty

Milí mladí přátelé,
chtěla bych vám vyprávět příběh studenta Bedřicha, který nedbal rad zkušenějších a protřelejších kamarádů a způsobil v malém městě, kde žil, nejedno pozdvižení.

Náš příběh začneme ve městě zvaném Kroměříž. Je to městečko malebné, plné přírodních památek, novostaveb, parčíků a dalších různorodých krás – až na Bedřicha. Bedřich je pubertální chlapec nevelkého vzrůstu, zrzavých vlasů a uhrovité tváře. Ne nadarmo se mu přezdívá „playboy Bedřich“. Ale ač to byl hoch nehezký, měl kolem sebe spoustu hezkých přátel, kteří s ním procházeli dobrým i zlým, ročníkem za ročníkem, reparátem za reparátem…

Jedním z jeho nejbližších přátel byl známý lamač dívčích srdcí a chlapeckých nosů, prostě a jednoduše - Eda hrozný. Spolužáci ze zemědělského učiliště, Eda s Bedřichem, spolu zažívali spoustu legrace, především cestou ze školy. Jedna cesta byla obzvláště vydařená…

Bylo krásné červnové odpoledne a hoši se vraceli domů toutéž trasou jako každý všední den. Zdál se to být celkem obyčejný slunečný pátek. Cesta jim ubíhala pod nohama, krátili si ji fórky a plány na večer. Bezstarostné plkání narušily až zvuky vycházející ze stráně nedaleko cesty. Kluci jako správní skautíci nezaváhali a zvuky následovali. Nenašli však nic jiného než evidentně namol opilého člověka, který tvrdě spal. Podívali se jeden na druhého, hlasitě se rozchechtali a chtěli odejít. Když se však otočili, svědomí ani jednomu nedovolilo pokračovat.
Bedřich tedy hrdinsky přistoupil k muži a lehce do něj šťouchl rukou, muž se ani nehnul. Chlapci si vyměnili pohledy a Bedřich pokrčením ramen naznačil, že se do další akce nepožene. Iniciativu převzal rázný Eda a mužem prudce zacloumal. Ten se s leknutím probudil a hochy vyděsil. Ti stáli jako opaření, neschopni slova ani pohybu, když spatřili za jeho pasem cosi, podobající se rukojeti nože. Muž se mezitím vyhrabal na nohy a všiml si strachu v očích těch dvou klučíků. Řekl si, že dnešní mládež mívá u sebe vždy značnou peněžní hotovost, mobilní telefon a jiné vymoženosti doby. Došlo mu, že by toho mohl využít. I přes stále patrnou opilost přiložil dlaň k rukojeti za pasem a spustil podroušeným hlasem tak, jak to vídal v televizi: „Peníze nebo život!“ Chvíli naproti sobě Eda s neznámým mužem stáli jako z klasického westernu ze sedmdesátých let, Bedřich se přikrčoval za kamarádem. Jeden připraven k boji s rukou na zbrani a dva způli nachystáni k útěku a způli k obraně. Napjatou chvíli přerušila až dutá rána Bedřichova padajícího batohu a kmitání jeho nohou. Během několika vteřin byl tatam. Eda využil mužova překvapení z nečekaného úprku a vzal také do zaječích…

Jaké bylo Bedřichovo překvapení, když tentýž večer u dveří jejich bytu zazvonili policisté s batohem v rukou. Vysvětlili mu, že opilec byl muž, který utekl z psychiatrické léčebny, která byla hned vedle cesty, po které kluci chodili ze školy. Původně je měl v úmyslu okrást, ale po jejich útěku se kajícně vrátil do léčebny. Z Bedřichova sešitu zmizel jen jeden savý papír, který si údajně opilec vzal s sebou, aby mu denně připomínal jeho diagnózu…