Jarek

V práci jsme měli kolegu, Jarka. Když jsem do zaměstnání před dvěma lety nastoupila, brala jsem Jarka jako příjemného muže. Byl ochotný pomoci, choval se galantně. Po několika týdnech mi nemohlo uniknout, že mě Jarek balí. Vyhledával mou přítomnost a vynasnažil se, aby byl nepřetržitě se mnou v kontaktu. Když se mnou mluvil, lepil se na mě a mně to bylo nepříjemné. Nosil mi bonbóny, čokolády a různé laskominy s odůvodněním, že mi přinesl něco dobrého jako přilepšení ke svačině. Odmítala jsem jeho dárky, nebo je rozdělila mezi ostatní.

Od ostatních jsem věděla, že je Jarek několik let rozvedený a má dospělé děti. Byl ale o deset let starší, než jsem já, a nepřitahoval mě. Ano, byl ochotný a úslužný, já byla také po rozvodu několik let, ale u mě nevyvolával nic, co by mohlo přerůst kamarádskou rovinu.

Když mě již asi po dvacáté zval do kina na premiéru nového filmu, který jsem chtěla vidět, nechala jsem se nalákat. Nenechal si zaplatit vstupenku s tím, že mě zve. Do kina přišel patřičně vybavený nejrůznějšími laskominami. Po filmu mě pozval na kávu. Nechtěla jsem, byla jsem docela unavená a ráno jsme vstávali brzy do práce, ale nedal se odbýt. Doprovodil mě před vchod a tam zkusil víc, než bych chtěla. Málem mi vlezl pod tričko. Až když jsem ho upozornila, že máme v domě i před ním instalované bezpečnostní kamery, svého počínání zanechal. Choval se jako kluk, kterému nebylo ještě ani osmnáct. Řekla jsem mu jasně, aby mi rozuměl, že s ním nechci mít víc než kamarádský vztah, a myslela jsem si, že už budu mít klid.

Od této chvíle mi nadbíhal ještě víc. Vždy, když jsme byli spolu sami, mi vyprávěl, že je mu už hodně let. Ano, blížil se pomalu k šedesátce. Vysvětloval mi, že neví, jak dlouho bude ještě moci mít milostný poměr a jak toho hodlá ještě využít. A využíval.

Když mu došlo, že nemá u mě šanci, seznámil se s paní, co měla chatu v chatové osadě, kde i on měl své království. Na tu chatu mě před časem hrozně zval. Ale to už jsem věděla, že na ni zval i mé kolegyně, a některé, třeba i vdané, které si chtěly užít nezávaznou noc, jeho pozvání přijaly. Také jsem už věděla, že na tu chatu občas jezdí i jeho bývalá manželka. Pokud se jí nevydaří nějaký vztah, přijede si užít s ex manželem. A tak si Jarek užíval na chatě, kterou měl poměrně daleko od domova, ale v okolí trvalého bydliště mu chybělo rozptýlení. Možná proto chtěl získat mě.

Za nějaký čas mi Jarek v práci řekl, že už má milenku i doma.

„Přijela sem do lázní a měsíc je dlouhý,“ řekl.

Asi čekal, že ho budu obdivovat. Nebo snad žárlit? Zhnusil se mi úplně. Navíc jsem věděla, že k nám do lázní jezdí také mnoho zahraničních pacientek. Ty si jezdí užít především nezávazný milostný akt. Jak mi jednou prozradila má kamarádka, která v lázních pracuje, řada klientů lázní je HIV pozitivní.

„To je opravdu tolik lidí nakaženo?“ ptala jsem se, protože o pohlavních nemocech vím asi tolik, jako o chovu kamerunských ovcí, takže zhola nic.

„Divila by ses. Ale my o tom nesmíme moc mluvit,“ řekla kamarádka vyhýbavě. Bavily jsme se raději už na jiné téma.

Následující týden mě v práci Jarek opět vyhledával. Tentokrát změnil strategii. Dopodrobna mi líčil, jak si s lázeňskou paní užívá, jak spolu tráví noc u něj doma a jak s chatařkou a bývalou ženou na své chatě. Pak, jako by nic, se otočil, a řekl: „Máš ještě šanci, chci tebe. Když řekneš, nechám je všechny a budu jen tvůj.“

Nejen, že jsem pochybovala o tom, že Jarek může patřit jen jediné ženě, na to jsem jeho avantýry už moc dobře znala, já o to hlavně nestála. Od chvíle, kdy jsem poznala jeho charakter, jsem si byla skálopevně jistá, že muže už nechci a nebudu chtít. A pokud snad v budoucnu změním názor, byl by na hony vzdálený právě Jarkovi.

„Já tě moc chci. Mám milenky, protože chci tebe,“ vyřkl Jarek naprosto nesmyslnou větu.

„S takovou se nanejvýš nakazíš.“

„Čím bych se asi nakazil? Ta paní je v lázních s nohami.“

Jarek vůbec nic nepochopil.

„No, můžeš chytnout jakoukoli sexuální nemoc, přinejhorším AIDS,“ řekla jsem a tím pro mě Jarek skončil definitivně. Od této chvíle jsem se mu vyloženě vyhýbala. Nikdy jsem k nikomu necítila takový odpor, jako k němu.

Jarek si dál užíval nezřízený sexuální život, jako by mu nebylo pomalu šedesát. Co mi říkala kolegyně, našel si dokonce ještě jednu lázeňskou klientku  Když byla na procedurách jedna a neměla na něj čas, byl s druhou, a naopak. Pustila jsem ho úplně z hlavy.

Měsíc poté  se firmou šířila nepříjemná zpráva. Jarek měl pozitivní test na HIV. Nemohla jsem tomu uvěřit. Následující týdny ovšem ukázaly, že zpráva je pravdivá. Ač si každý myslel, že starší dámy nemohou nikoho nakazit ničím, než možná rýmou, nebylo tomu tak. Jarek samozřejmě nevěděl, která z jeho milenek ho mohla nakazit. Se šokující zprávou, že je nemocný, musel čelit další nepříjemnosti, a sice obeznámit všechny své milenky o své nemoci.

Když jsem ho pak viděla plakat, bylo mi ho docela i líto. Bylo už ale pozdě zpytovat svědomí. Svým nezodpovědným a nezřízeným životem navíc ohrozil i nic netušící ženy.

Dnes už Jarek v naší firmě nepracuje. Je v invalidním důchodu. Na jeho nemoc, jak všichni víme, neexistuje účinná léčba. Má oslabenou imunitu, ale žije. Žije a po zbytek života může přemýšlet o tom, co udělal špatně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10