Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Konečně vnouče

6. 07. 2013 | Vaše příběhy
Když jsem v roce 1963 řekla svému milovanému to kouzelné slovíčko ANO, byl manžel přesvědčen, že náš rod bude zachován. Toto se také vyplnilo a nám se v roce 1964 narodila dcera Helena, v roce 1966 dcera Pavlína a konečně v roce 1968 syn Richard. Jako pokračovatel rodu. 

Od roku 1967 naše rodina začala putovat po moravských městech z jednoduchého důvodu. Manžel pracoval jako provozní technik v cukrovaru. Překrásné město Kyjov bylo naše první místo bydliště, ale také moje rodiště. Cukrovar byl v roce 1967 pro zastaralost zařízení dán do likvidace a naše rodina se stěhovala do Sokolnic u Brna, kde manžel opět pracoval v cukrovaru, kde mu byl slíben byt. Provizorně jsme bydleli ve dvou místnostech připravených z kanceláří. Měli jsme již dvě dcery, slíbený byt v nedohlednu a čekali jsme třetího potomka. Proto manžel hledal práci v cukrovaru včetně bytu. Toto se podařilo a začátkem roku 1969 se stěhujeme do třípokojového závodního bytu cukrovaru na severní Moravě, kde bydlíme do dneška. Pro zajímavost uvádím, že ani jeden z uvedených cukrovarů již není v provozu.

konečně vnoučeV místě našeho nového bydliště naše tři děti absolvovaly základní školu a když se dcera Helena  vyučila prodavačkou, dcera Pavlína a syn Richard vystudovali chemickou školu ve Zlíně, bylo nám jasné, že nebude dlouho trvat, a půjdou za hlasem svého srdce. Náš předpoklad byl poprvé naplněn v roce 1985, kdy dcera Helena se vdává. V září téhož roku se stávám babičkou, máme první vnouče ženského rodu jménem Klára a za rok má sestřičku Simonu. V tomto roce 1986 vstupuje do manželského svazku naše druhá dcera Pavlína. Když v roce 1987 je v jiném stavu, věřila jsem já i manžel, že se konečně dočkáme vnuka. Mýlili jsme se, byla to opět vnučka jménem Petra. V roce 1989 nás opouští syn Richard, žení se a stěhuje se do Otrokovic, kde pracuje i jeho nastávající manželka. V tomto roce dcera Pavlína očekává přírůstek ke své dceři Petře. Různými předpovědmi od známých, a zaručených způsobů zjištění pohlaví, bylo nám řečeno, že rodina bude opět obohacena o ženské stvoření. 

Docela jsem s tím byla srozuměná, i když podobné předpovědi mi byly sdělovány v roce 1968, že budeme mít třetí holku, což se nevyplnilo. Tomu také věřila dcera Pavlína, že budou dvě dcery a já že si mám počkat na vnuka z Otrokovic. Předpokládaný příchod na svět našeho třetího vnoučete byl stanoven na 25. prosince, takže to měl být nejkrásnější dárek pod stromeček. Dcera Pavlína nejen vánoční svátky prožila doma s manželem a dcerou Petrou, ale i silvestra a Nový rok 1989. Dlouho to ale netrvalo a 2. ledna nám z porodnice volá, že konečně se děda dočkal vnuka, který se jmenuje Jakub. Tato zpráva měla pro mě větší cenu než výhra ve sportce. Radost jsem měla velikou, ale nejvíce byl šťastný manžel, že konečně máme vnuka, který si bude moci hrát s „angličáky“, které sbíral. Velmi dobře si pamatuji, jak mi manžel  vyprávěl, že ten den ve snu  si již hrál s vnoučkem, který měl velkou radost z jeho sbírky angličáků. Tento sen se mu pak vyplnil o několik let později. Sbírku stále rozšiřoval v domnění, že v rodině snad přibudou další vnuci. A měl úplnou pravdu, protože o toto se přičinil náš syn Richard. V červnu 1991 se stav našich vnoučat zvyšuje o Martina a přesně za tři roky v červnu 1994 se šestý vnuk jmenuje Daniel.

Když jsme si s manželem mysleli, že toto je konečný stav vnoučat a budeme již jenom čekat na pravnoučata, byl to omyl. Manžel od nejstarší dcery Heleny stále uvažoval ke svým dvěma dcerám, pořídit si syna, jako pokračovatele rodu. Toto se také v roce 1997 vyplnilo a rodina se rozšířila o syna Zdeňka, po dvanácti letech od první vnučky Kláry. Byl to málem dárek k 34. narozeninám dcery Heleny. Tím se nám zvýšil počet vnoučat na sedm ratolestí. Další vnouče již nehrozí, ale za nedlouho bude ze mě prababička. Naše nejstarší vnučka Klára je v očekávání tak jako já s manželem, co přibude do naší rodiny, zda pravnučka nebo pravnuk. Jelikož se v naší rodině od roku 1989 narodili pouze kluci, možná, že i první pravnouče bude mužského pohlaví. Ale i ženské pohlaví se v rodině neztratí.

Co dodat závěrem? Je pravdou, že prarodiče hlídají svá vnoučata s větší odpovědností a mají daleko větší starost o jejich bezpečnost a dovolují jim i činnosti, které vlastním dětem byly zakázány. Nehledě na rozmazlování svou druhou mateřskou láskou, což se v mnoha případech nelíbí vlastním rodičům.  

Alabastr22- čtenářkaa
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Konečně vnouče:

Konečně vnouče
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
to jste pěkná velká rodina SmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles