Luhačovice do třetice aneb co dokáže posudkový lékař

Začátkem roku 2013 jsme opět žádali o lázně, tentokráte s termínem pobytu od 29.5. do 26.6. Opět s doprovodem, ale tentokráte bylo důležité mít doprovod schválený ohledně staršího syna na jeho psychickou nemoc, poruchy chování, pozornosti a hyperaktivitou (ADHD).

Věděla jsem, že by už děti měly jet samy vzhledem k věku, ale právě při pobytu 2012 jsme tuto situaci s maminkami řešily dopředu. V danou chvíli jsem věděla, že klučina s autismem a děti s podobnými poruchami mají doprovod, i když jsou starší šesti let. Při jedné návštěvě psychiatrické ambulance jsem poprosila o potvrzení vyžadující doprovod. Než mi však takový napsala, se mne zeptala, zda nechci syna raději pustit samotného, že je toho na mne také dost a že bych si odpočinula. S tím jsem nesouhlasila. Pokud ho někdo usměrní, tak já. Přiznávám, že je to hodně o nervech a nedají se určité situace ustát. Každému občas „ujedou“ nervy a mně také.

Po příjezdu do léčebny a příjmu nás čekalo ubytování. Léčebna prošla přes zimu rekonstrukcí a tak naše pokoje zabrala izolace – zde ležely nemocné děti. Naše pokoje byly nové a dokonce se sociálním zařízením už na pokoji. Děti měly radost, že nebydlíme vysoko, ale v první patře.

Pro nás hlavní změnou při nástupu bylo přihlašování do školy, která je součástí léčebny. Do školy se dostanete dvěma způsoby. Ten nejlehčí je přes jídelnu. Přijetí probíhalo díky synově nemoci o trochu déle, protože jsme probírali i školu a chování u nás.

Luhačovice Na inhalacích se vyměnily náhubky. Místo krátkých se začaly používat náhubky nasazené na nástavcích.

Mladší syn dostal navíc předepsané i cvičení na vadné držení těla. Nejčastěji si pokládal karimatku co nejblíže k tomu, kdo předcvičoval. Byl nejmladší ze všech, byli zde samí náctiletí.

Jelikož rok předtím se starší syn naučil plavat v bazénu u léčebny, kde je asi metr vody a tentokráte počasí nebylo na venkovní koupání, musel nám stačit bazén v rehabilitačním pavilonu. Tam sice je méně vody, ale i tak jsme pokračovali ve zdokonalování v plavání bez rukávků. Brávala jsem mu rukávky jen jako formu hry. Házela jsem mu rukávky do určité vzdálenosti a on k nim musel doplavat. Nemohla jsem ale v polovině bazénu. Tento byl o hodně větších rozměrů a když už nemohl, chytal se okrajů. Ale pokroky byly znát.

Na začátku června se konala akce pro děti v zámeckém parku. Čekaly je soutěže vědomostní i s překážkami a na konci odměna. Také se povozily na koních. Do večeře spoustu času zbývalo, já se dala do řeči s jednou maminkou z léčebny, zatímco si děti hrály na hřišti a houpaly se na houpačkách.

Skoro v polovině pobytu přijel přítel a mohli jsme se spolu vydat na výlety. Tehdy jsme se vypravili opět do zoologické zahrady ve Zlíně. Opět jsme našli nové a zajímavé věci. Přibyly zde dřevěné sochy, žirafy a sloni tu měli mláďata, v Etiopii vyrostla vesnička kmene Konso. V Asii jsme si mohli prohlédnout, jak vypadají modlitební roury, mlýnky a Buddha. Dokonce jsme zde poprvé viděli i pár koní, ze kterých byly děti unesené. Od té doby jsme v této zoologické zahradě už nebyli, i když tu je spoustu novinek, které stojí za shlédnutí.

Stihli jsme ještě jeden výlet a to na rozhlednu Brdo. Zaparkovali jsme u turistické chaty na místě zvaném Bunč. Odtud je rozhledna 3,5 km. My jsme ale šli trochu více doleva a tak jsme si pěkně zašli. Museli jsme se vrátit zpět a najít správnou cestu značenou červenou značkou. Nešli jsme stále po této trase. K rozhledně jsme šli po stopách skřítka, který nám měl dát tajenku. Brdo je nejvyšší kamenná rozhledna na hoře Brdo v pohoří Chřiby na Moravě. Na prohlídku jsme nemohli, byla zavřená a tak nám nezbývalo nic jiného než se vrátit zpět.

Během našeho pobytu se tu konaly i výstavy. Jedna byla v lázeňském parku – dřevosochání, druhá v hale Vincentky – výrobky převážně ze dřeva a keramiky.

A jestli někoho zajímá, jak to dopadlo s přehradou, tak samozřejmě dobře. Procházky k přehradě tu nikdy nechyběly a ani tentokráte. Konečně jsme se radovali, že je napuštěná a kdyby přálo počasí, mohli bychom se sem chodit osvěžovat. Sice naproti jsou tobogany, ale na chvilku platit vstupné jako za celé odpoledne nemělo cenu. U přehrady jsme byli nespočet krát, ale neosvěžili jsme se zde ani jednou.

V polovině pobytu se na lázeňském náměstí opět konala soutěž v jízdě na kolech. Tentokráte jsme měli půjčená dvě kola s tím, že kol bylo málo a museli jsme počkat, až vhodná kola pro nás odjedou svůj závod. Mezitím jsme si vyřídili startovné zdarma, kde děti opět dostaly tričko, něco ke čtení, pití a mlsek. Tričko ovšem mělo barvu zelenou. Říkala jsem si, že to je dobré a nebude hned špinavé. Samozřejmě jsme nemohli vynechat soutěže, za které dostávali drobnosti. Také se kluci zúčastnili soutěže v kreslení s vyhodnocením na konci akce. Jenže bylo takové teplo, že děti stihly ještě posbírat balónky a odešli jsme do léčebny. V soutěži na kolech nic nevyhráli, hlavní je vždy účast a čekat na výsledky malovaných výtvorů bylo podle mne také zbytečné. Kupodivu sousedé, kteří tam vydrželi až do konce, staršímu synovi donesli kreslený nástěnný kalendář za jeho kreslený výtvor. Byla jsem ráda, že jsme na akci nezůstali do konce, protože kdybychom zůstali, tak by si sice kalendář vyzvedl osobně, ale taky jeho následná nemoc by byla horší. Pokoušela se o něho jakási viróza.

Dostal naordinovaný klid na pokoji s tím, že následující den měl povoleno pouze projít pohádkový les a zase zpátky na pokoj. Místo koupelí lékařka naordinovala masáže a místo klasické inhalace s Vincentkou na lékové. A lamou kromě průdušek jsme svítili i horní dutiny v místě mezi očima. Během pár dní se vše urovnalo. Celá léčebna postupně začínala být nemocná. Dokola jsem si říkala, že musíme zůstat zdraví. Mladší syn měl akorát na pár dnů bolavé ucho, na které dostal kapky. Mě ovšem trápil kašel a po vyšetření jsem údajně byla zdravá, na průduškách jsem nic neměla. Doporučila mi tablety na kašel a to bylo vše.

Ani tento rok v posledním týdnu nesměl chybět karneval a následně akce k blížícímu školnímu roku v Pozlovicích, kam jsme přijeli autobusem. Hodně kluky bavilo hraní na bubínky, soutěže, možnost si nabarvit vlasy smývatelným lakem, zahrát si golf na mini hřišti. Masérky masírovaly jak děti, tak maminky. I my jsme tuto možnost využili a bylo to moc příjemné. Klaun vyrobil zvířátka z balónků. Později starší syn zjistil, že vyrábí i obří chobotnice a pro jednu takovou si taky došel. Měl z ní opravdu radost, ale dlouho mu nevydržela – praskla. Mezi soutěžemi si zkusili střílení šipek pusou i střílení lukem. Nechyběla tu ani projížďka na koni. Nechtělo se nám čekat na autobus. Stejně bychom museli asi 1 km na zastávku a tak jsem si spočítala, že pokud bychom šli pěšky okolo přehrady, chůze by trvala do 45 minut. Akorát na večeři. A tak jsme vyrazili. Dobře jsme udělali. Zadní stranu přehrady jsme neměli prošlou a tak jsme zjistili super novinky pro nás. Bylo zde spoustu cvičebních pomůcek a atrakcí. Každou chtěli vyzkoušet, dokola jsem je musela pobízet. Slíbila jsem, že ještě do konce pobytu stihneme tuto stranu projít a budou tu moci být déle.

Já se kašlem trápila dále a stále jsem cítila bolest na průduškách. Nic mi podle doktorky nebylo. Děti po návratu z Pozlovic také kašlaly a navíc mladší syn začal s laryngitidou. Naordinované lékové inhalace zůstaly až do konce pobytu. Vzhledem k vysoké nemocnosti celé léčebny jsme měli izolaci na pokoji. To znamenalo tentokráte i zákaz vycházek. Z toho důvodu jsem slíbila, že zbytek přehrady projdeme příští rok. Na pokoji jsme i dávali inhalace, lampu jsme měli půjčenou na pokoj. S ní, kromě klasického svícení na průdušky, jsem léčila dětem na doporučení lékařky i ošklivé a velké modřiny.

Po příjezdu domů jsme si všichni museli dojít k lékaři. Dětem po výtěru z krku vyšly tři křížky a antibiotika, já jsem dostala antibiotika na zánět průdušek.

Příští rok, jak jsem si plánovala, nevyšel. Dětem sice byl schválený léčebný pobyt, ale bez doprovodu. Ptala jsem se v pojišťovně na důvod. Prý starší syn (psychicky nemocný) podle posudkového lékaře doprovod nepotřebuje. Je zdravý a lázeňskou léčbu bez problémů zvládne sám. V duchu jsem supěla vzteky. Nahlas jsem řekla jen to, že bych mu ho dala na hlídání a rychle by své rozhodnutí změnil. Nic jsem nezmohla, šlo tu o peníze. Já jako doprovod jsem totiž měla ubytování i stravu zcela zdarma. Odvezli jsme děti do lázní, byla jsem s nimi na příjmu i při přihlášení do školy. Po vyrovnání věcí do skříní jsem odjížděla se smíšenými pocity. Prakticky se vyplnilo přesně to, co mi doporučovala jeho lékařka – udělat si měsíční odpočinek. V polovině pobytu jsme jeli na návštěvu. Podle sestry bylo vše v pořádku, léky na poruchu dávali a i když občas zlobili, bylo to v mezích.

Ovšem o čtyři dny později mi volala primářka, ať co okamžitě pro staršího syna přijedeme. Taková změna! Co se stalo? Ubližuje ostatním dětem i bratrovi, děti žalují po telefonu rodičům a rodiče primářce. Bylo nemožné tak rychle se vrátit do léčebny. Po čtyřech dnech jsme si pro něho dojeli a primářka mi sdělila, že chyba posudkového lékaře zapříčinila, že jsou nuceni ukončit pobyt za nevhodné chování. Také dodala, že příště léčbu ano, ale pouze s doprovodem! Pokud mi opět pobyt neschválí, mám se ozvat a ona si to sama vyřídí. Tím, že jsme přijeli o trochu později, jsme mu pomohli dokončit aspoň tři týdny. Do Luhačovic jsme žádost na rok 2015 už nedávali. Vyměnili jsme je za jiné.

Přesto se nám v Luhačovicích líbilo, za ty roky máme mnoho krásných vzpomínek. Čtvrtý rok se holt pokazil.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete