Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Mé setkání s duchem

8. 11. 2014 | Vaše příběhy

Na konci léta roku 1989 jsem si zajela se svou kamarádkou Katkou na třídenní mini dovolenou do Jeseníků. Byly jsme ještě mladé a rozhodly jsme se pokochat se krásou přírody a udělat si tři dny jen pro sebe.

Nevěděly jsme, kde budeme spát, ale to nás tížilo nejméně. Když budeme chtít, vyspíme se i ve stanu, který jsme, pro jistotu, přibalily s sebou. Měly jsme už takový malý, skladný stan, který se vleze do batohu, a dva malé spacáky. Pár triček, nezbytné šminky, a mohlo se vyrazit. Vlakem jsme se dopravily až k Vidnavě, což je kousek od polských hranic. A nemusely jsme dlouho hledat místo, kde na noc složíme hlavu. Objevily jsme kemp u lesa, který nám vyhovoval. Měl zděnou hlavní budovu a několik dřevěných srubů na přespání. A nocleh zde nebyl vůbec drahý. Zamluvily jsme si jeden ze srubů, složily zavazadla a vypravily jsme se do místních lesů, jestli nenajdeme houby, případně propátrat zajímavá místa, kam se v příštím dni vypravíme.

Do kempu jsme se vrátily až za tmy. Katka se dívala na náš srub u lesa a vypadala zamyšleně.

mé setkání s duchem„Na co myslíš?“ drcla jsem do ní. „Pojď, najdeme sprchy a zalehneme. A taky musíme pokrájet ty houby, aby nám neshnily,“ ukázala jsem na slušnou nadílku, kterou jsme si přinesly z lesa.

„Víš, přemýšlím, že takto u lesa, v noci, samy… Není to nebezpečné?“ brebentila Katka.

„A co by se jako mělo stát?“ smála jsem se. „Přijde polednice a unese nás? Nebo nás vyhledá masový vrah?“

„Ne, ale, co když tu straší? A náš srub má číslo třináct!“

„To si děláš srandu? Dospělá ženská, a věří na strašidla?“ smála jsem se, až jsem se za břicho popadala.

Ulehly jsme a začaly jsme si povídat.

„Slyšíš?“ zeptala se náhle Katka.

„Co?“

„No, něco tu je,“ řekla Katka rozechvělým hlasem.

„Duch!“ řekla jsem, a přetáhla jsem si přes hlavu deku.

„Ale tady vážně někdo je!“ zdůraznila Katka. I já jsem slyšela podivné šustění, dupání, bouchání a skřípání. Spaly jsme v prvním patře srubu, až úplně u střechy, dole byla malá kuchyňka. Rozsvítily jsme, ale nic jsme neviděly. A tak jsme zase zhasly.

„Pojď, půjdeme spát. To třeba skočila na střechu veverka,“ řekla jsem.

„To by musela být medvědem, takový hluk!“ utrousila Katka, ale poslechla. Otočila se na druhý bok a snažila se, stejně jako já, usnout. Po chvíli jsme ale slyšely šmejdění, dupání a další podivné zvuky zase.

„Já se bojím,“ špitla Katka. Ani mně nebylo příjemně. „Je to určitě duch někoho, kdo tu někdy zemřel. Přišel nás strašit,“ šeptala Katka.

Ať to bylo, jak to bylo, do rána jsme nezavřely oko. Při tom randálu, co vydávalo něco nad námi, se nedalo spát. Ráno jsme celé rozlámané a unavené vyšly před srub, do krásného prosluněného dne.

Den jsme si pořádně užily. Navštívily jsme známé lomy i vodopády a opálené jsme se vrátily večer do kempu.

„Myslíš, že tu v noci bude zase duch?“ ptala se vystrašená Katka.

„Říkám ti, že to byla veverka, nebo něco jiného, a dnes budeme mít pokoj,“ ulehla jsem. Ani jsme si nepovídaly a snažily se usnout. Ale ihned po zhasnutí začaly známé zvuky. Byly snad ještě intenzivnější.

„Duch je tady zase!“ drkotala Katka zuby, jak se bála.

Ani mně to nebylo příjemné. Takto se nevyspíme.

„A co kdybychom se vyspaly ve stanu?“ napadlo mě. Katka okamžitě souhlasila. A tak jsme šly kousek za sruby, kde byl volný plácek. Rychle jsme za svitu měsíce postavily náš stan, ulehly do spacáků a usnuly. Spalo se nám krásně.

Ráno jsem vstala a šla na toaletu. Sociální zařízení bylo ve zděné budově, koupelny a toalety pro ženy z jedné strany, pro muže z druhé. Ještě rozespalá jsem kráčela v trepkách po rosou zvlhlé trávě kolem našeho srubu. Byl tam duch celou noc? Zvědavě jsem se dívala na střechu srubu, jestli přece jen nenajdu původ nočních zvuků. Ale na střeše nic a nikdo nebyl. Vstoupila jsem do koupelen, a…byl tam! Celý v bílém, hlavu zahalenou kráčel ke mně duch. Hodila jsem na zem ručník, který jsem si nesla s sebou, a vyběhla z koupelen.

„Katkóóó, měla jsi pravdu! Je tam, v našich koupelnách! Celý bílý…duch!!!“ křičela jsem a pelášila ke stanu. Utíkala jsem, ať mě duch nechytí. Vrazila jsem do stanu a cloumala kamarádkou.

„Co děláš?“ ptala se rozespalá Katka.

„V našich koupelnách je duch, který strašil v našem srubu,“ sdělila jsem.

„Co?“

„No, je tam. Pojď, ukážu ti ho,“ nabídla jsem Katce.

„To tam mám jít? Aby nám něco udělal?“ ptala se kamarádka.

Chytly jsme se za ruce a šly směrem ke koupelnám.

„Třeba tam už nebude,“ brumlala Katka. „Myslím, že ve dne by neměl být vidět.“

„Ale byl tam. Vypadal hrozivě,“ přeháněla jsem.

Opatrně jsme nahlédly do koupelen. Byl tam! Postava celá v bílém stála zády k nám. Ale…Už to nebyl duch. Byla to paní, jedna z rekreantek, která si brzy ráno, dokud v kempu ještě tekla teplá voda, myla hlavu. A já ji zastihla v koupelně právě ve chvíli, kdy se jí rozvázal na hlavě uvázaný turban z bílého ručníku! Ten jí spadl přes obličej a ve spojení s bílou noční košilí vypadala nebohá paní skutečně jako duch. Rozesmálo mě to.

Pak jsem jako omluvu pronesla: „Vidíš, že duchové neexistují.“

„Ale co nás noc co noc rušilo? To přece nebyla ta paní?“ řekla Katka.

„Kdepak, to byla veverka.“

„Veverka v noci, myslím, spí,“ řekla Katka.

„Tak to bylo něco jiného,“ odpověděla jsem.

Šly jsme k našemu srubu, ve dne neškodnému. A v tu chvíli šel kolem srubu myslivec.

„Tak to vy jste dostaly tento srub?“ ptal se.

„Ano, je to náš srub. A proč se ptáte?“ odpověděla jsem.

„No, právě v tomto srubu se usadil plch velký,“ odpověděl myslivec.

„A jak vypadá?“ ptala jsem se.

„Vypadá jako veverka, ale v noci tu dělá pořádný hluk. Stálí rekreanti už to znají a tento srub odmítají,“ řekl myslivec.

„Aha, tak to byl asi náš duch,“ řekla Katka.

Jsem ti říkala, že to je veverka,“ šťouchla jsem do kamarádky.

Konečně jsme znaly našeho ducha, který nás noc co noc rušil. A příště už budeme vědět, že srub číslo třináct nechceme…

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Mé setkání s duchem:

Mé setkání s duchem
Mé setkání s duchem
Mé setkání s duchem
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
moc pěkný příběh s dobrým koncem.
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkně napsaný duchařský příběhSmajlík
Obrázek uživatelky
profil

Moc pěkně napsáno.Smajlík
S napětím jsem četla až do konce příběhu,co se objeví za zvířátko.Tipovala jsem ježka,ale dopadlo to jinak.
Článek mě příjemně pobavil.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
jak jinak, opět jsem se moc pobavila. Moc hezký článek.SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pěkná vzpomínka. Taky jsme tak zažili jednu noc ve stanu, kdy nám pořád něco kolem dupalo a funělo. Vzbudili jsme taťku, ten vylezl ven a šel se podívat. Byl to ježek... ten nadělá v noci taky docela dost rámusu.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Koleda