Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 19.04. 2024
Dnes má svátek Rostislav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.

19. 03. 2016 | Vaše příběhy

Ani nevím, čím je to dané, že již jako malá dívenka jsem měla problém s orientací. Mé vzpomínky sahají do dob, kdy jsem měla asi 5 let. Pamatuji si, že jsem byla s mámou a tetou nakupovat v obchoďáku. Poctivě jsem se držela maminčiny sukně, ale najednou jsem zahlédla nádhernou mrkací pannu, a byla jsem ztracená. Hledala jsem očima své příbuzné, ale davy lidí kolem mě unášely dál po oddělení. Plačící holčičky si naštěstí všimla nějaká prodavačka, a tak se záhy ozvalo z amplionu: „Našla se plačící tmavovlasá a černooká holčička, stáří asi 5 let, v tmavomodrých šatičkách, slyšící na jméno Jaruška.“ Za pár minut jsem už byla v mámině náručí a usmívala se na svět kolem.

Na tento zážitek z dětství jsem si vzpomněla, když jsme byli s manželem a dětmi v bývalé NDR v Drážďanech nakupovat. Uběhlo čtvrtstoletí, mobily nebyly a já šla do nějakého obchoďáku shánět paruku pro kolegyni. Manžel šel zatím do bistra s dětmi, dát si nějaké občerstvení. Já se kasala svou školní němčinou a vrhla se mezi nakupující. Vše šlo hladce, prodejnu jsem sice našla, ale paruku této barvy neměli, a tak jsem šla k východu. Když jsem jej uviděla, řekla jsem si: „Holka, tys ale dobrá, tak rychle jsi se vymotala z davu“. No, ale okolí před východem mi nic neříkalo, bistro tam nebylo a já tušila, že je zle. Vylezla jsem zkrátka jiným vchodem a vůbec jsem nevěděla, kde je v té chvíli má rodina. Slzy na krajíčku, hrůza v očích, v takovém stavu mě našel manžel u výtahu a já se zařekla, že už se sama nikam nevydám.

moje orientaceI když jsem pracovala hodně let u železnice, nedá se říct, že bych byla typ s rozhledem a přehledem, kde, kdy co a kam jede. Jednou jsem jela z Ostravy Poruby do Havířova. Na nástupišti stál vlak, tak jsem nastoupila. Když jsem uviděla pána s notebookem, utvrdilo mě to v tom, že sedím ve správném vlaku. Po půlhodině se dotyčný ptá: „Paní, a myslíte, že tento vlak i odjede?“

Jasně, že neodjel, ptala jsem se strojvedoucího a ten mě se škodolibým úsměvem odeslal na jiné nástupiště. To, kdyby ještě viděl moji „režijku“, asi by si poťukal i na čelo.

Těsně před Vánoci v roce 2011 jsem měla přednášky v Ostravě, a tak jsem se vracela domů až odpoledne. Nevím, co za vlak jsem si nalezla, ale po příchodu na nástupiště jsem zjistila, že nejbližší 3 hodiny nepojede vůbec nic. Volala jsem manželovi a ten řekl jednu větu: „Nehýbej se, milá studentko, z nástupiště a čekej, než přijedu, nebo by se taky mohlo stát, že nedojedeš domů ani na Silvestra!“

Vím, že nás je více, podobně postižených, že v případě, že je něco jinak, nebo jsme v časové nouzi, začínáme zmatkovat a ztrácet orientaci. Na praxi se mi stalo, že paní, se kterou jsem šla navštívit klienta, mě vyvedla jiným východem z domu, a také hned nevěděla, kde zrovna jsme. A úplně stejně jsem na tom byla i já. Nalezly jsme pak nějaké „styčné body“ a lehce se pak na ulici zorientovaly.

Největší hrůzu mám z cestování sólo. Už na něj několikrát došlo a byl to mazec. Když jsem byla poprvé v Praze, toulala jsem se po ulicích s papírem v ruce, kde jsem měla krok po kroku napsáno, kam a kdy se vrtnout. A to jsem se snad stokrát ptala, kudy, tudy…Naposledy jsem byla v Praze před měsícem. Opět sáhodlouhé přípravy, spokojená jsem byla ještě ve vlaku, ale když jsem vyšla rázným krokem do haly, ta tam byla moje odvaha. Papír s pokyny jsem už nenosila v ruce, abych nebudila dojem pomotané venkovanky, ale často do něj nahlížela. Humorné na tom mém putování byl fakt, že ani ti Pražáci mě vždycky neposlali správným směrem a nenavnadili do správného spoje. Korunu mému putování dali dva mladí Ukrajinci, kteří mě s naprostou jistotou poslali tím správným vchodem do metra. Ale tím, že jsem byla odkázána sama na sebe, jsem studovala i způsob, jakým cestování v metru funguje, tak začínám leccos chápat…

Také z toho důvodu, že jsem cestovatelský ignorant a motovidlo, jsem se rozhodla pro „babské jízdy“ s malou vnučkou. Nejezdíme daleko, jen pár zastávek vlakem, autobusem nebo pěšky. A já si připravím itinerář cesty a pomaloučku se otrkávám. Naštěstí holčička nějakým mimosmyslovým vnímám chápe, že i já jsem vlastně malá holčička, která chce sobě, jí i všem ostatním dokázat, že když se ženská do toho opře, dokáže být velice samostatná i „zcestovalá“. Největší odměnou mi je pak hláška malé „tříleťačky“: „No, babí, to jsme ale šikovný holky, že jsme trefily domů, že jo?!“

Přemýšlela jsem, čím to může být? Moje maminka byla levačka a já mám podezření, že jsem asi z počátku brala věci právě do této končetiny. Možná mě „přetentočkovala“ a mně se někam zatoulal smysl pro orientaci. Já totiž obracím žehlicí prkno zcela opačně, než tomu činí všichni členové naší rodiny! Že by bylo právě ono důkazem toho, že jsem v tom všem vlastně nevinně?...


Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.:

Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.
Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.
Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.
Moje orientace či dezorientace? Aneb může za to žehlicí prkno.
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
krásný článekSmajlíkjá nevím která je levá a pravá a to býval problém při jízdě autemSmajlíkSmajlík Ve vlaku problémy nemám, tam si čtu ty ceduličky na nádraží a na nástupišti ..Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Také to mám tak, hlavně na nádražích.S vnukem jsem také jezdila,ta zodpovědnost donutí snažit se orientovat.Teď už jezdit s babi moc nechce.
Pěkně napsáno.
Obrázek uživatelky
profil
pěkně,humorně napsáno,jsi šikulka, já nerada píšu,tak obdivujiSmajlík Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
článek mě pobavil. V cizím městě se zeptám a vždy se dostanu kam mířím, horší je to v cizím lese, to bych asi opravdu zabloudila. Nejhorší je, že neumím hledat v mapě.
Když jsme dříve jezdili autem, často jsem manžela špatně navigovala, teď už máme naviagaci.Smajlík
Máš pěkný článek i fotky!SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Nie si sama, kto má problémy s orientáciou.
Ja mám tiež totálny orientačný nezmysel, napriek tomu sa občas vydám (lepšie povedané v mladších rokoch som sa vydala) sama do neznámeho mesta a doteraz som sa vždy som vrátila aj domov.
Moje heslo bolo: keď nebudem vedieť kadiaľ mám ísť, tak chytím za ruku prvého človeka, ktorého stretnem a nepustím ho, kým ma nedovedie, kam potrebujem.
Ale nikdy som to naozaj nespravila, vždy sa stačilo spýtať a ochotní ľudia mi poradili.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles