Můj život s podnájemníky

Když jsem odcházela za kopečky, potřebovala jsem do bytu podnájemníky. Mám na něj hypotéku, potřebuji ji splácet a byt nemůže ležet ladem. Prodat ho v dané době nepřipadalo v úvahu, takže chtě nechtě, byt musí být obsazen podnájemníky. Tou dobou jsem naivně věřila, že když se chovám já slušně k lidem, tak se i lidé budou chovat slušně ke mně. Velký omyl! Kdyby tak měl někdo patent na lidi. Bohužel vždy ukáže až čas.

První podnájemníci byli mladý pár s měsíčním miminkem. Vyklubali se z nich feťáci a rychle mazali z bytu. Víc to rozebírat nechci. Bylo to období plné nervů, strachu a znechucení. Ani vzpomínat se mi nechce!

Druzí podnájemníci byli manželé se třemi dětmi. Jeden klouček byl postižený autismem. Prý jim bylo doporučováno dát ho do ústavu, ale oni to neudělají. Je jejich dítětem a postarají se o něj. Také si myslíte, že jsem konečně narazila na slušné lidi?

Brzy začaly problémy s placením. Jednou byl důvod takový, podruhé makový. Cokoli slíbili, nedodrželi. Připadala jsem si jako čmuchací pes, který stále jen pátrá, kde je pravda a veškeré poplatky táhne horko těžko sám. Nakonec byt opouštěli se značným dluhem na nájemném a vysokou spotřebou vody a elektřiny, které se teprve vyčíslily, čímž dluh ještě stoupl. Když se mi nedařilo dostat peníze z nich, obrátila jsem se na vymahačskou firmu. Po půl roce se mi dostalo informace, že je na každého z manželů vedeno bezpočet exekucí (konkrétně na ní 39), že žili jen z peněz, které dostávali na postiženého syna a děti jim již sebrala sociálka. Nikdo neví, kde jsou. Musela bych je nechat hledat detektivem, jehož bych si sama zaplatila. Navíc bych z nich po vypátrání stejně nedostala nic. S díky jsem vymahačské firmě zaplatila tisíc korun za snahu a doufala, že třetí podnájemníci už budou bez problémů. Když jsem později bývalou podnájemnici náhodou viděla s pupkem odhadem na 6. měsíc těhotenství, krve by se ve mně nedořezal! Zavřít je nemůžou, protože neporušili zákon. Problém je občansko-právní. Sice okrádají, jejich zlodějina jde v součtu do statisíců korun, ale nic neprovedli. Tak si běhají po svobodě, množí se a zaplavují ústavy dalšími a dalšími chudáčky.

Třetí podnájemníci jsou skutečně slušní lidé. Maminka se třemi dětmi. Samoživitelka. Bohužel je ve své situaci odkázaná na pomoc ČSSZ a příspěvky na bydlení. Kdyby úřady v ČR fungovaly, jak mají, nebylo by teď zle mně, ani jí. Jenže to se v listopadu vyplácí později, aby následující měsíc mohli vyplácet o to dřív – postrádám veškerou logiku. V prosinci sice vyplácejí dřív, ale pošty jsou zaplavené balíčky a nestíhají tisknout a roznášet složenky. V lednu najednou antimonopolní úřad zjistí, že počítačový systém ČSSZ byl nakoupen bez legálního výběrového řízení, tudíž ho ze dne na den přestávají používat. Úředníci se nadcházející měsíc, dva učí pracovat se staro-novým systémem, tudíž nevyplácejí. Když už konečně vyplácet mají, tak vyplácejí až k 20. dni v měsíci. A když peníze nejdou a pátráme proč, je nám sděleno, že ti, kterým dorovnávali předchozí opožděné platby, byli vypláceni až 25. Pokud tomu dobře rozumím, lidé, co peníze dostávali (asi to není science-fiction, když tuším, že peníze dostávala jedna uřvaná česká menšina), ti dostali další hotovost včas. Ti, kteří nemají co do pusy a dluhy kam se podívají, ti mohou klidně čekat, že? Jenže mně kvůli tomuhle vznikl dluh na bance, hrozí penalizace a banku mé problémy nezajímají. Chce peníze. Když se ptáte na sociálce, zjistíte, že vám informace neposkytnou, nemohou. Jste pronajímatelem, ale oni řeší problém s vaším podnájemníkem. Popřípadě vám patřičným tónem vysvětlí, že dávají příspěvky na bydlení a ne na hypotéky. To, že příspěvek jde na nájemné a nájemné na placení bance, to je samozřejmě věc vedlejší.

Takže situace s podnájemníky se mi postupně lepší. Aspoň mám v bytě slušné lidi. Přesto mě nepřestává bolet hlava a tuhnout krk.

Věřím, že překážky jsou od toho, abychom se v životě něco naučili. I když už jsem pochopila, že život je o něčem jiném, než jsou hmotné statky, zřejmě to vyšší inštanci nestačí a dál mě zkouší. Ale pokud jsem se měla naučit, že se lidem nedá věřit, tak to se asi v začarovaných kruzích budu motat do skonání světa. Jsem prostě pořád stejná důvěřivá naivka, která vidí na lidech to dobré, jako na začátku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10