Naše volba

 Myslím, nevidět se, jsem úžasná část systému… a když něco přijde, co je špatné, říkáme: … mám zlý den .. cítím se pod psa..a takovým způsobem „pojmenováváme“ něco, co nám nic neříká…... možná ano, ale  na jedno, na to nejpodstatnější jsme zapomněli ... zapomněli  jsme na to, co je uvnitř. Co vlastně chceme …jako podstata…po čem skutečně toužíme…protože vždyť si sami teď položte otázku…skutečně dělám to, co opravdu chci…(samozřejmě…ne na úkor jiných … ale ani ne ubližováním sami sobě)…složité??? Myslím, že ne.

 Asi jsem byla jiná, jinak jsem se chovala, jinak jsem vnímala věci kolem sebe,  vlastně vždycky ty moje "úlety" byly pouze přenesenými otázkami navenek.  Víte, číhat z řady, být v tmavém davu lidí oděná do žluté, to není vždy to pravé ořechové, ale byla jsem to JÁ.   A dnes vím, že to stálo za to!!!! Ano…a STOJÍ… moje nejlepší přítelkyně, která mě zná 30 let mi říká ... mám tě moc ráda, jsi sice někdy cvok, ale…stojí to za to… a přiznávám, často jsme v názorech na věci reálu na míle vzdálené ….. nevěří co vidím, vnímám ..... pouze si myslí, že mám  velkou dávku fantazie a velké snění ... hm ...snad … sním .. ano ... sním svůj život v reálném světe.

Uvedu  příklad: ve svých 44 letech jsem po dvou letech myšlenek v mé hlavě požádala svou Duši o pomoc (až po 2 letech mi to přišlo)‚ požádat sama sebe o  správnou odpověď… a dostala jsem ji. Jednou ráno po probuzení jsem věděla  přesně co chci a jak to udělat…     a nechala jsem se vést…svým nitrem..svou  duší..sebou…a výsledek? …dnes mám krásnou 5- ti letou holčičku (jen na okraj – z doma pro děti bez rodičú – nemám ráda název DD) a vím, že jsem udělala to nejúžasnější  rozhodnutí svého vysněného  reálného života.

A řeknu jenom…víte kolik lidí si o mně tehdy šeptalo…to je blázen…víte kolik jí je let a vůbec…chápete to?   .. no řekněte .. chápete to?

A dnes, když jdeme po ulici jenom se usmívají a říkají:  udělala jsi to nejskvělejší rozhodnutí…to je co ????  !!!!!    To jsme MY!!!!  Ano, já vím…udělala jsem, to co jsme opravdu chtěla, už dlouho, ale váhala jsem, otálela, bála jsem se…a když jsem chtěla radu od jiných, slyšela jsem argumenty jak to neudělat..protože jsme každý jiná podstata, každý z nás má svoji cestu a svůj obraz – svůj  vysněný svět.

Autorka: Mgr. Iveta Mochňacká
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10