Nejhorší dovolená

Můj přítel naštěstí nebyl proti a navíc mě ještě nechal, abych si vybrala, jak a kde chci slavit. Byla jsem radostí bez sebe a na internetu jsem hned hledala ty nelepší nabídky, protože jsem chtěla strávit naše výročí někde ve wellness centru.

Což o to, našla jsem spoustu nabídek, ale ani jedna mě nezaujala na první pohled. Hledala jsem proto dál, dokud mě do očí nepraštila nabídka dvoudenního výletu do Itálie. Ano, Itálie bude to pravé, tam to bude nejlepší a navíc jsme tam ještě nikdy nebyli.

„Jo, myslím, že můžeme jet. Je to levný a ty dva dny jsou super,“ řekl mi přítel a já byla v sedmém nebi. Okamžitě jsem zarezervovala dvě místa v autobuse a dalších dvanáct dní jsem nemohla ani spát, protože jsem se neskutečně těšila. Navíc jsem měla nové plavky, tak jsem se těšila, až je provětrám na pláži a v moři.

Nastal den odjezdu a mě s přítelem na autobusové nádraží hodil můj bratr. Popřál nám šťastnou cestu a slíbil, že v neděli pro nás zase dojede. Šťastnější jsem už snad být ani nemohla! Asi jsem byla až příliš šťastná a všechno se dařilo, protože postupem se začalo vše pomalu ale docela jistě měnit.

Po půl hodině v autobuse tam něco začalo smrdět. Ale opravdu moc. Ostatní cestující  se taky koukali po autobuse a hledali příčinu smradu, dokud ji jedna paní vepředu nenašla. Náš pan náhradní řidič si dopřával nějaký smradlavý sýr a občas nabídl i řidiči, který právě řídil. Všichni jsme otevřeli okýnka, ale smrad se v autobuse stejně držel. Druhá nepříjemnost začala po pár hodinách. Dvěma cestujícím se udělalo špatně a jeden to bohužel nezvládl a pozvracel se. Ani si chudák nestihl vzít sáček a tak všechno bylo na něm a na podlaze. Prosili jsme řidiče, ať zastaví, že cestující se potřebuje umýt a vyvětrat, jenže jsme prý zrovna byli tam, kde se stavět nesmí. „Vydržte hodinku, pak zastavím,“ řekl nám a my obraceli oči v sloup, protože jsme tušili, že další zápach nás nemine.

Po hodince jsme dojeli na slíbenou benzinku. Všichni jsme se protáhli, omyli, někdo si povídal a někdo si stěžoval. Když pak nastal čas domluveného odjezdu a my všichni jsme už byli uhnízdění na sedačkách, zjistili jsme, že nám chybí oba dva řidiči! „No kde jsou? Takhle to tam nestihneme!“ stěžovali si a smutnili cestující a mně už to všechno taky začalo lézt krkem. Tohle že má být romantické slavení druhého výročí? V smradu syreček, zvracení  a ještě hledat řidiče? Ach jo... Dva cestující se šli po řidičích podívat a našli je na toaletě se střevními problémy. Vrátili se až za dalších patnáct minut a nejspíš všichni věděli, že asi ty jejich syrečky nebyly tak úplně v pořádku.

Konečně jsme dorazili na místo. Jenže jakmile jsem vylezla z autobusu, tak marně jsem hledala moře. „Lásko, kde je moře? My jedeme k moři a ono tady není?“ ptala jsem se smutně přítele a on řekl, že bude asi někde za rohem. Nebyli jsme ale jediní, co byli zklamaní, protože všem se něco nelíbilo a nebylo se čemu divit. Celý areál bungalovu byl katastrofa! Mně to spíš přišlo jako smetiště a ne jako nějaké destinace. Dokonce jsem si nepřipadala ani jako v Itálii, ale spíš někde v chudobinci. A co teprve ty postele! Takové proležené matrace snad nemají ani psi v útulku! A jídlo? To nebylo žádné místní, jak se slibovalo na internetu, ale bylo to jakési instantní a všechno bylo určitě vařené z prášku.

Sedla jsem si na velký kámen a dala hlavu do dlaní. Co je to proboha za výlet? V duchu jsem zájezd proklínala a vzápětí jsem začala tiše plakat zoufalstvím. Přítel za mnou přišel, objal mě a ani se mě neptal, proč jsem tak nešťastná. Moc dobře to věděl. Jenže nejhorší na tom všem bylo, že takhle to viděli všichni účastníci zájezdu. Všude byla špína, divní mravenci tu lezli a jídla se všichni štítili. A stejně tak i postelí. Moře bylo skoro tři kilometry daleko a navíc okolo něj byl nepořádek. Jednou větou, hrůza a děs. Bylo to naše druhé a nejhorší výročí a myslím, že určitě nikdo horší výročí neměl.

Když jsme dojeli domů, chtěla jsem si stěžovat na cestovku, ale ta měla moc dobré výmluvy. Svým podpisem jsem totiž taky stvrdila to, že zájezd je ve slevě a tudíž nejde reklamovat. Opět jsem naletěla na zrádná malá písmenka. A že fotky a popis absolutně neodpovídaly skutečnosti? To prý byly fotky jen ilustrační a to prý tam bylo i napsáno. Jenže zvláštní je, že si toho nikdo nevšiml. Byla to hrůza, ale zároveň jsem se i poučila. Od té doby čtu pozorně všechna malá písmenka a dám na recenze a doporučení. Letos s přítelem slavíme výročí u našeho krásného rybníku. A v Česku! Všude dobře, doma nejlíp!

Cherrynka - čtenářka
ChytráŽena.cz