Některý mužský, jsou všechny stejný

MŮJ NEJLEPŠÍ MUŽ

V mém dosavadním životě se vyskytovali muži, z kterých mám, jak se říká, "výuční list". Po těch drsných, ale životadárných zkušenostech jsem si libovala ve své znovunabyté svobodě, s novým životním krédem, že: "NĚKTERÝ MUŽSKÝ, JSOU VŠECHNY STEJNÝ".

Jednou jsem si na chatě vyšlápla na pivko, sedla si k sousedovi chataři a v pohodě jsme klábosili. Vtom soused říká: "Porybné jde".
Přišel, sedl si k nám a debata pokračovala. Vždy mě zajímalo rybářství a tak jsme tam spolu seděli do večera.
Jmenoval se Fanda. Řekl mi, že jde druhý den na rybářské závody a že mi přinese kapra. Brala jsem to s rezervou, ale příjemně mě překvapil. Přinesl opravdu pěkný kousek. Nevím ani jak, ale zůstal a já v tom zase lítala. Byla jsem nezaměstnaná, doma řádily dcery a tak jsme bydleli na chatě. Chodili jsme na ryby, na houby a do hospody. Bylo nám nádherně, zvlášť pro mě to bylo neuvěřitelné, že ještě existuje někdo, kdo mě má opravdu rád.
Na vánoce jsme jeli k nám, jenže nám chybělo soukromí a příroda. Byl večer a já zničehonic říkám: "Jedeme na chatu!" a Fanda souhlasil.
Na nádraží jsme ale zjistili, že ve svátky žádný vlak nejede. Zpátky se nám nechtělo a tak jsme se rozhodli jít pěšky. Jenom 30 km.
Šli, nebo spíš klouzali, jsme celou noc. Nejzajímavější ovšem byly kopce. Navíc jsme táhli všechny dárky. Co jsme mohli, to jsme vypili.

Na to jsme pak prospali celý den i noc.
Jednou, bylo to v lednu, jsme opět šli do hospody a Fanda říká: "Já si jen někam zajdu a za chvíli jsem zpátky."
Vrátil se v dubnu.
Přebývala jsem sama na chatě do konce ledna, v zimě, po kolena sněhu, nikde nikdo.
Znovu jsem si nadávala, že jsem opět nalítla a zároveň o něho měla strach, protože byl po třech infarktech. Byl mladý, štíhlý, ale srdce nemocné.
Představovala jsem si, jak někde plave v řece.
A on zatím byl v Ostravě u kamaráda, kde i pracoval. Prostě "tulák".
Po roce a půl zase nepřišel.
Řekla jsem si: "No jo, je to tulák, asi je zase v Ostravě".
Po pěti dnech, jsem se chystala do města na nákup, když přišel jeden chatař s kriminalistou, který se mi legitimoval.
Chatař mi řekl: "Zavolej mi Fandu!"
Vysvětlila jsem jim, že není doma už pět dní a kriminalista mi sdělil: "Obávám se, že jsme ho právě vytáhli z řeky."
Nebudu komentovat, jak mi bylo.
Navíc mě nutili ho jít identifikovat. Nemohla jsem. Táhli mě k němu.
Byl pět dní ve vodě a našly ho děti.
Chtěli po mně popis oblečení. Naštěstí jsem věděla, že měl boty s číslem devět na patách, tak mě ušetřili pohledu na něj.
Večer předtím jsem chtěla jít na ryby, ale něco mi v tom bránilo.
V té zátočině bych ho asi vytáhla já.....