Nepříjemný telefonický rozhovor

     Život obnáší všechno možné, tedy i telefonáty, které zaskočí, vyděsí či rozpláčou. Pokud zvoní telefon, telefon na druhém konci neznáte, již se s obavami buď rovnou představíte, nebo řeknete strohé: prosím...? ...haló?! I já to tak dělám, nepatřím mezi lidi, kteří neznámá telefonní čísla nezvedaji, jelikož... - jak mohu vědět, že někdo z mých blízkých nebo přátel nemá zrovna půjčený telefon, nebo si nemusel z nějakého důvodu pořídit jiné číslo? Prostě - zvoní telefon, zvoní můj telefon, tak jej prostě zvednu a nečekám na to, až jak se říká zahřmí, protože nikdy nemohu vědět, kdo se ocitl například v nesnázích a volá odkudkoliv...  To, že se jedná o omyl mohu říci, přece mi kvůli tomu pusa neupadne.

     Na druhou stranu jsem zvyklá, když potřebuji mluvit s rodiči, kteří již také nejsou nejmladší a telefony ve večerních hodinách je děsí - nejprve jim pošlu zprávu, že se nemají čeho bát, že zavolám a vše je předem v pořádku, jelikož vím alespoň přibližně, v kolik hodin uléhají s knížkami do postele. Je to moje naučená ohleduplnost, jelikož pípnutí SMS do ložnice těžko slyší, takže vím, obzvláště, když mě stačí prozvonit, že mohu volat.
     Osm hodin ráno sice není nijak neobvyklý čas, že? Pracuji, takže v tomto čase jsem běžně na telefonu, ano... Ale co to neznámé číslo,... říkám si...? No nic, telefon jsem zvedla, ale krve by se ve mně nedořezali...
     Volal mi takto nedávno jeden z mistrů našeho syna, který jej učí praktickému výcviku. Telefon jsem zvedla a představila se. Dále zněl takto:
     "Dobrý den, mladá paní!" - "Já učím vašeho syna Václava, ale víte, já tady vykládám "látku", všichni žáci stáli u strojů, najednou váš syn upadl hlavou, no, byla tam pila..., no a..., a..., já nevim, ta pila naštěstí nebyla v chodu, předtím jsme ji stačili vypnout..., ale to víte..., kotoučovka, váš syn se skácel k zemi...!
     Tak, jak se mi udělalo špatně, to si možná neumíte představit. Začala jsem do telefonu křičet: "Co se stalo???!!!"  Bledá, zelená, srdce až v krku!
     "Mladá paní,"  povídá mi mistr: "Jak říkám, tak kotoučovka byla vypnutá, ale nevím, jak by to dopadlo, kdyby nebyla...! Takové záchvaty mívá často? Měli byste s ním zajít k lékaři, jelikož ta epilepsie...?! - Ptám se znova: "Jaká epilepsie, jaký záchvat, proboha!?" Slzy se mi derou z očí a manžel polykajíc sliny a pomalu i slzy sleduje moje reakce. To už jsem se prostě nemohla udržet, začala jsem mistra zpovídat se silnějším hlasovým výrazem, kde je syn,  co je s ním atd. A že pošlu manžela, aby pro něj dojel.
     Pan mistr mi řekl, že u něj sedí a je v pořádku, prý se mu po tom "záchvatu" akorát točí hlava, že prý na něj dohlédne. Znovu mi přitom pan mistr zopakoval, abychom navštívili lékaře.
     Po celou dobu v práci jsem nemyslela na nic jiného. Říkala jsem si..., no tak epilepsie sice je nervového původu, člověku se může projevit kdykoli, ale že by snad našemu synovi? Bylo mi to opravdu divné, syn je sice tak trochu uzavřený do sebe, ale pouze do té míry, která mu vyhovuje. Ví dobře, že se o nás může opřít a navíc je to flegmatik, kterého jen tak něco nerozhodí. Stále jsem proto myslela na ten "záchvat".
     Šťastná jsem byla, když jsem viděla našeho syna ve dveřích! Když jsem se ho zeptala co a jak, řekl mi jen..."Prosímtě,... já jsem ráno vstával "jentaktak", nenasnídal jsem se, v noci jsem navíc moc dobře nespal, udělalo se mi šoufl..., prostě jsem omdlel. Jakmile jsem se trochu najedl a napil, bylo vše O.K."
     Na pilu pád pomalu hlavou, to že nebyla v chodu... a další a další... Epilepsie a vůbec.
     Toho mistra, který nedokázal říct do telefonu rovnou: "Mladá paní, Vaškovi není dobře, přijeďte si pro něj - nebo ho smím poslat...," tak toho bych zastřelila, jak škodnou.
     Pardon, ale toho strachu při jeho slovech, která se mi opravdu nevybarvovala růžově, jeho s prominutím "mektání" do telefonu a pak ještě stanovení diagnózy? Je mi špatně ještě dneska a přitom se toto odehrálo před třemi měsíci.
     Pamatuji, když syn chodil ještě do základní školy, stal se mu nepatrný úraz, přičemž mi po telefonu bylo sděleno - nejprve! Nelekejte se!
     Tomuto panu mistrovi to vytmavím tak, že si to za rámeček nedá, i když příležitost s podobnou zkušeností si ráda odpustím ... !
   

Autor:Vikitorie