Nevěra může vztahu i pomoci - 1. díl

Jsem vdaná již 23 let a nikdy jsem nevěrná nebyla a ani na nevěru nepomyslela. Manželství jsem vždy měla pěkné a myslela si, že i šťastné. Až loni, kdy jsem onemocněla a musela jsem z práce zůstat doma skoro 2 měsíce, se to stalo. Přišlo to jak jinak, než nečekaně.

Po několika dnech jsem se doma začala nudit a jen tak brouzdala po internetu, až jsem narazila na stránky známé seznamky. Jen tak ze zvědavosti jsem se tam chtěla podívat, ale hned to po mně chtělo registraci. Řekla jsem si, proč ne, jen se podívám, jací chlapi z mého okolí tam jsou a registraci zruším. Hned po registraci to ale po mně chtělo i fotografii, bez které jsem se dál nedostala, protože mi ale zvědavost nedala, fotku jsem nahrála, a to úplně novou, dva dny předtím vyfocenou. Říkala jsem si, že mi stejně nikdo neodepíše, když uvidí moje foto.

Jenže hned po nahrání fotky, kdy se můj profil stal viditelný pro všechny, mi začalo psát hned několik chlapů. Hned jsem ale rozpoznala, že těmto jde pouze o sex a nikoliv o vážný vztah a jen jsem se tomu zasmála. Samozřejmě jsem hned všechny srovnávala s manželem a zjistila, že na něj tito pánové nemají a říkala si, že to byl hloupý nápad. Registraci jsem ale nezrušila a druhý den se tam opět podívala. Dostala jsem nádhernou a hlavně slušnou zprávu od jednoho mladíka, který jak jsem později zjistila, bydlel jen kousek ode mne a je o 3 roky starší. Hned jsem přemýšlela, jestli ho neznám, protože jsem si myslela, že z okolí znám snad všechny.

Proto jsem se rozhodla mu odepsat. Byl zrovna také u počítače, tak jsme si začali chatovat. Zjistila jsem, že máme spousty společných zájmů a jsme si hodně podobní. Byl rozvedený a když začal psát o své manželce, uvědomila jsem si, že stejné chyby má i můj manžel. Takto jsme si začali psát každý den a to už nejen v době, kdy můj manžel byl v práci, ale psala jsem mu i potají, když seděl vedle mne. Hlavně jsem přišla na to, že s manželem nežijeme spolu, ale pouze vedle sebe, že si mě za celý den skoro nevšimne, kromě uvítání při příchodu z práce mě nepolíbí, nepohladí a sex máme skoro jednou za týden, což mi moc chybělo. Asi po měsíci psaní jsme si zaslali více fotek, prozradili si e-mailové adresy, Facebook i čísla na mobil. Když mi poprvé zavolal, měl velmi příjemný hlas a zjistila jsem, že si máme stále co povídat, kdežto s manželem mimo pár informací co bylo v práci, jsme si neměli už co říct. Ano, někdo může namítnout, že po 23 letech si toho nemám co říct s manželem než s cizím mužem, kterého znám chvíli. Ale jeho slova na mě působila naprosto skvěle, jako magnet, úplně mě to dostalo a musela jsem si přiznat, že přesto, že jsme se ještě neviděli, jsem se zamilovala. On už mi psal dávno, jak se zamiloval do mých fotek a mého hlasu a že by mě chtěl poznat osobně. Po 2 měsících každodenního psaní jsme už o sobě věděli snad úplně všechno. Pak přišel den s velkým D, kdy jsme se poprvé setkali.

Domluvili jsme se ve městě, kde chodily davy lidí, přeci jenom jsem dost opatrná, a i přesto, že jsem byla již zamilovaná, jsem nechtěla nikde o samotě. Do města jsem přijela autobusem a jak jsem vystupovala, už jsem se nenápadně rozhlížela, jestli ho třeba nepoznám, když vtom mě někdo chytil za ruku. Na přivítanou mě chtěl hned políbit, ale já instinktivně ucukla, sama nevím proč. Zeptal se tedy, jestli mě může alespoň chytit za ruku, to jsem souhlasila. Šli jsme do nejbližší restaurace, kde jsme si dali kávu a domluvili se, že se půjdeme projít. Byl mi sympatický čím dál více a zamilovanost se zdvojnásobila. Musela jsem si přiznat, že v tom pěkně lítám jako nějaká puberťačka.

Jak jsme se tak procházeli, šli jsme pořád dál a dál, až jsme došli na velmi odlehlé místo, kde jsme si našli pěkné posezení a začali si povídat. Po chvíli jsem ale zjistila, že už mě nedrží pouze za ruku, ale ošahává po celém těle, což mi bylo moc příjemné. Takové jemné a něžné doteky jsem dlouho nezažila, proto jsem se vůbec nebránila. Seděli jsme tam dlouhé hodiny, až nás vyrušil telefon. Volal mi manžel, kterého jsem rychle odbyla, abych si nadále mohla užívat ty krásné chvíle. On samozřejmě o mém manželovi celou dobu věděl, ale také věděl, že si mě nevšímá, že mu jsou přednější počítačové hry než já, tak sám nahlas říkal, že doufá, že se jednou rozvedu a budeme spolu.

Já na tato slova raději moc nereagovala, sama jsem totiž nevěděla, co vlastně chci. I přes tohle všechno jsem měla manžela stále ráda a nedokázala si vůbec představit, že bych se měla někdy rozvést. Jediný, komu jsem se se vším svěřila, byla moje sestra, která vše prožívala se mnou, ale také mi vztah rozmlouvala.
Pokud chcete zjistit, jak vše dopadlo, přečtěte si 2. díl mého příběhu.