Oslavy narozenin? Raději už ne!

Mne tehdy ukecala moje vzdálená teta z Ostravy, která k nám na vesnici hned u bavorských hranic po otevření hranic často jezdívala. Protože zjistila, že mám už auto i ŘP, přijela nečekaně dva týdny před mou padesátkou a začala plánovat. Byla to výborná kuchařka a pekla krásné dorty, vše bylo v její režii, ještě s sebou přivezla svou snachu, která taky řídila auto a mohla by prý pak obsluhovat hosty.

Můj muž se taky zapojil a domluvil se se svou sestřenicí, která byla majitelkou půvabné hospůdky na bavorské straně a pronajala mu celý prostor na dva dny. On tedy pozval část své rodiny a já svou přítelkyni a syna s dcerou. Dcera se omluvila, syn měl tehdy 14 let, tak v rámci možností taky pomáhal, ale pro mne to byl pořádný nářez. Jedno auto jsme si vypůjčili, ale protože naším přechodem, jen 6 km vzdáleným, směla jezdit pouze auta s SPZ našeho městečka a my měli plzeňskou značku na obou autech, museli jsem jezdit oklikou - jedna cesta cca 25 km. A tu jsme museli absolvovat několikrát, z důvodu šetrnosti mého muže jsme s sebou vezli několik beden piva, upečené a předvařené pokrmy, dorty atd., atd. /těmi jízdami a spotřebou benzínu se toho moc neušetřilo!/     

A protože tam ti organizátoři chtěli mít i hudbu, musela jsem zajet do vedlejší vesnice pro harmonikáře - tudíž jsem přijela na oslavu svých narozenin pozdě. Hosté už právě dojídali hlavní chod, obsluha vázla, manžel, který se měl postarat o nalévání piva i alkoholu, už málem ležel pod stolem, ostravská obsluhující již byla poněkud společensky unavena a stará teta  nevěděla kam dříve skočit. Tudíž jsem jí pomohla, po drahné chvíli jsem v kuchyni něco málo snědla a pak jsem si sedla mezi hosty. Harmonikář hrál pěkně, ale nebyl nikdo, kdo by nás, pár žen po tanci toužících, vyzval k tanci. Oba švagrové i manžel už nebyli schopni pohybu ani po rovných kachličkách a manžel mé přítelkyně byl netančící /harmonikář by tančil, ale kdo by ho vystřídal?? - nakonec byl i on brzy společensky unaven/.                                                                                                                                Pak odjel syn s mými přáteli zpět do vesničky na české straně, my s tetou jsme vše jakž takž uklidily, jeden synovec mého muže ty chlapy „pod vlivem“ přibral s sebou a rozvezl je do vísek podél hranic a nakonec odvezl domů na bavorské straně i mého muže a ty dvě Ostravačky. Ovšem mou povinností ještě bylo opět oklikou odvézt domů harmonikáře, takže jsem se domů za synem dostala až hooodně po půlnoci. Teprve následující den jsme jeli do hospůdky ještě uklidit pořádně a sesbírat vše, co jsme tam natahali a sešli jsme se s mužem a ostravskou návštěvou v hospůdce v přízemí jeho domu. Obě byly velmi spokojené s oslavou „mých narozenin“ - prý si ještě nejméně hodinu přiťukávali s mým mužem a popíjeli na mé zdraví, až ho pak musely společnými silami položit na gauč, on už toho měl opravdu dost. Z toho vyplývá, že takové, nebo jim podobné oslavy narozenin opravdu nestojí za nic a od té doby se jakýmkoliv oslavám čehokoliv důsledně vyhýbám.

Jen mne poněkud zamrzelo jednání mých dcer /ale jen malounko, za prvé jsem splachovací a taky proto, že jsem si vědoma, že děti nebývají vděčné téměř nikdy - to jen můj pejsánek je vděčný a neublížil by mi/, ale snad bych aspoň  tu pohlednici k narozeninám mohla dostat, zvláště když já jim všem posílám blahopřání každým rokem. Ale nic se neděje, život jde dál a nebudu si přece kazit „podzim života“ nějakými malichernostmi - už dávno jsem pochopila, že cizí lidé jsou mnohdy hodnější, chápavější a vstřícnější. A že jsem jim byla od dětství „mamou-tatou“ a opravdu se převelice snažila a šla pracovat kvůli výdělku do provozu u dráhy /no bóóže, povinnost matky přece/. Zde vlastně platí „jaký si to uděláš, takové to máš“ - anebo taky jedna hláška  mé dcery: „Jak sis nás vychovala, takové nás máš.“ - no není to krásné, taková upřímnost???

P.S. opravdu nepotřebuji pofoukat bolístku - už dávno i negativa beru s nadhledem a humorem /vždyť se i zpívá: „Čo bolí, to prebolí“ a jak hezká a pravdivá je ta píseň/.