Podraz

Své děti jsem se snažila vychovávat co nejlépe. Dcera se hned po škole vdala a my s manželem jsme zůstali se synem. Tom je moc hodný kluk a možná právě proto měl smůlu na nejrůznější známosti. Většinou se jej holky snažily podrazit. Vždy se nějak zmátořil a snažil se zapomenout. Poslení rok byl sám. Jezdíval do zaměstnání, věnoval se spíše internetu, pomáhal na zahrádce. Na podzim vyjel s kamarády na výlet na kolech.

Když přijel, neříkal sice nic, ale já jsem poznala, že se něco přihodilo. Byl jiný, zamyšlený, občas se usmíval. Nakonec jen řekl: Mami, potkal jsem ji, dívku svého života!

Byla jsem šťastná a moc mu přála, aby to konečně byla ta pravá. Za měsíc nám ji přivedl ukázat. Malá, drobná holčina, dost tichá a celkem sympatická. Moc toho o sobě nenamluvila, a tak jsem většinou mluvila já - o práci, sousedech, rodinných věcech. Snad proto, aby Klárka přestala být ostýchavá a rozmluvila se.

Syn říkal, že bydlí sama v garsonce a že se s rodinou moc nestýká. Vypadalo to, že ti dva mladí k sobě patří. Chodívali do kina, na bazén, na výlety.

A tak jsme s manželem nebyli proti, aby se mladí brzo vzali. Také proto, že Klárka otěhotněla. Svatba byla malá, rodinná. Mladí spolu začali bydlet v bytě, který měli za prodanou garsonku. Každý týden k nám chodívali na oběd a zůstali většinou celý víkend.

Zjišťovala jsem, že nevěsta toho o nás ví hodně, ale my o ní téměř nic. Její matka nebyla ani na svatbě. Poškorpily se před časem a žádná z nich nechtěla ustoupit.

Pracuji v malém podniku ve městě. Mé spolupracovnice jsou z hruba v mém věku. Nikdy jsme neměly vážnější problémy se vztahy na pracovišti. Jednou jsem přišla v pátek do práce. Asi po půl hodině si mě zavolala vedoucí a ptala se mě, zda jsem v práci spokojená. Nešlo mi do hlavy proč, ale záhy jsem se to dozvěděla. Přišel na mě anonym, že prý jsem neschopná, nosím si práci domů, kde se válí po místnostech a všichni tak mohou nahlížet do složek a číst si interní informace. Bylo tam toho mnohem víc. Najednou mi začalo být špatně. Koukala jsem na ten list papíru a něco mi říkalo, že je mi povědomý.

Horečně jsem přemýšlela, co se mohlo stát a proč to někdo udělal! Vedoucí se mě ptala, zda opravdu nosím práci domů a takto s ní nakládám. Jen jednou jsem měla doma uzávěrku, protože jsem byla nemocná.

Když jsem přišla domů, něco mě táhlo ke komodě, kde měli mladí své věci. Otevřela jsem ji. Hned nahoře v krabici byl načatý balíček dopisních papírů. Úplně stejných jako ten, na kterém byl napsán onen anonym. I když byl napsán strojem. V té chvíli jsem nevěděla, co dělat, jestli mám něco říct Kláře nebo Tomovi. Okamžitě se mi zvedl tlak, musela jsem si vzít prášky.

Moje nevěsta je donašeč a pomlouvač první třídy? Co mám dělat dál? Jak se chovat a komu se svěřit?! Nakonec jsem se rozhodla říct o svém podezření jen manželovi. Ten mi radil počkat. V práci se šéfová pár dní tvářila odměřeně, ale jelikož mě znala dobrých pár let, hodila anonym do koše a jen mi připomněla, abych si dávala pozor.

Doma byla dost napjatá atmosféra. Tomovi jsem nakonec řekla, že někdo poslal anonym ke mně do práce. Po čase se vše uklidnilo a já si dodnes nejsem jistá, zda anonym napsala opravdu  snacha, a proč to udělala. Za měsíc se má narodit naše první vnučka. Od Toma jsem se dozvěděla, že se sešel s Klářinou matkou. Její dcera trpí chorobným lhaním, prý proto s ní nemohla vyjít.

No, myslím si, že si s naší nevěstou ještě užijeme. Hlavně, aby se děťátko narodilo zdravé. Snad se i naše vztahy utuží. Možná, že vše byla jen náhoda a že ta horší je Klářina matka. Uvidím. Nechci zasahovat do synovy vzniklé  rodiny...

Bertice - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10