Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Psí věrnost

22. 03. 2014 | Vaše příběhy
Příběh, který chci vyprávět, se stal už víc než před padesáti lety. Sama si ho nepamatuji, byla jsem ještě batole, ale často mi ho později vyprávěli. Myslím, že celá naše rodina jím byla hluboce zasažena, a od té doby máme všichni velmi pěkný vztah ke psům.

Bydleli jsme tehdy v malém městečku. Náš foxteriér jménem Zorka byl velmi čilý a nezbedný pejsek, jak už foxteriéři bývají. Maminka měla v té době dvě děti, mého bratra a mne. Dál se musím zmínit, že naši si Zorku pořídili jako malé štěňátko skoro přesně v té době, kdy jsem se narodila, takže my dvě jsme vyrůstaly spolu. Měli jsme maličký travnatý dvorek a zahradu a za domem řeku, kam jsme se často chodili koupat. Když jsem povyrostla a začala se batolit, byly jsme se Zorkou nerozlučné. Nesmírně jsem ji milovala a i Zorka dávala hlasitě najevo nesouhlas, kdykoli jsem se někam hnula bez ní. 

V době, kdy se příběh odehrál, mi byly asi tak dva roky. Už jsem chodila, ale na delší trasy mne dávali do tzv. sporťáčku. Zorka chodila vždycky volně na procházky s námi (tehdy jsme ani nemívali vodítko) a kromě toho byla velmi poslušná a vychovaná.

psí věrnostMaminka se tehdy vracela s kočárkem, odkud jsem vyhlížela upnutá v tzv. kšírách, a se psem z procházky (bratr s námi nebyl). Když míjela obchůdek s potravinami, vzpomněla si, že ještě potřebuje koupit nějakou maličkost do domácnosti. Jenže ten místní konzum byl maličký, téměř se v něm nedalo otočit. A jako naschvál tam byla docela velká fronta. Maminka si představila, jak mne bude složitě dostávat z řemenů, jak budu v obchodě zlobit, jak mne bude za zuřivého se vzpouzení zas dostávat dovnitř (nikdy jsem nedala svou kůži lacino a že jdeme na procházku, věděla vždycky celá ulice). Zaváhala. A vtom dostala skvělý nápad. Na Zorku bylo spolehnutí a věděla, že se ode mne dobrovolně nikdy ani nehne.

„Zorinko, musím si odběhnout. A ty tu sedni a hlídej! Hlídej!“
Fenka se okamžitě posadila vedle kočárku a dala najevo pohledem, že dřív by ji museli zabít, než by ji od kočárku dostali.
Maminka spokojeně odešla do krámku. Jenže lidé chodili z práce, každý měl dlouhý seznam věcí na papírku a trvalo jistě nejmíň čtvrt hodiny, než je prodavačka obsloužila. Už byla skoro na řadě, když se venku strhl jakýsi povyk, zaskřípaly brzdy a maminka zaslechla zuřivý štěkot naší Zorky.

Vyběhla ven a krve by se v ní nedořezal. Kočár stál uprostřed ulice, Zorka seděla vedle něj a zuřivě štěkala na naši tetu, která se ho pokoušela odtlačit do bezpečí. Ukázalo se, že kočárek se sám od sebe z mírného svahu rozjel (možná jsem k tomu svými pohyby přispěla) a skončil uprostřed tehdy naštěstí nepříliš frekventované ulice. Několik lidí projevilo snahu odvézt jej na chodník, ale Zorka na všechny zuřivě vrčela a odmítala se hnout, takže to všichni vzdali. Nakonec šla kolem teta. Ihned pochopila situaci. Zorku dobře znala, takže na ni laskavě promluvila a klidně uchopila držadlo kočárku. Jakmile se ho však dotkla, Zorka se rozlítila, rozštěkala a zuřivě cenila zuby. Jenže to už přiběhla maminka, celá nesvá z takového shluku lidí a všem řidičům se omlouvala. Lidé se smáli a hlavně oceňovali naši Zorku, jak dovedla stát při mně a ochránit mě doslova proti všem.

Moc na Zorinku vzpomínám. Prožily jsme spolu ještě mnoho krásných chvil. Ráda bych napsala, že žila ještě dlouho a šťastně, ale když nám oběma bylo pět let, někdo ji otrávil. Tehdy jsem poprvé prožila, jak strašně bolí, když člověk přijde o někoho blízkého. 
Od té doby mám ráda psy a věřím, že dovedou být úžasnými přáteli, kteří nikdy nezklamou a dovedou chránit své pány.

Sylvatobi - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
jo nejni nad psího kamaráda.
Obrázek uživatelky
profil
Pekny pribeh ! Mame 2 nemecke ovcaky a k nasi 8mesicni dcerce take nikoho nepusti.
Obrázek uživatelky
profil
Moc hezký příběh.Také jsme měli, když jsem byla malá psa Punťu. Hlídal mne, vychoval kuřata,v noci je u sebe v boudě zahříval. Škoda, že ho tenkrát s nimi nevyfotil. Děkuji za vzpomínku.SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
krásný a dojemný příběh...Smajlík
při čtení jsem znovu zavzpomínala na moji psí kamarádku v dětství,o které jsem zde psala článek a která měla stejně smutný konec jako váše Zorinka...
Obrázek uživatelky
profil
hodný hlídač..SmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Koleda