Rozbité přední sklo u Trabanta

Po narození dcery Janiny čekaly našeho Tráboška opatrné jízdy s miminkem. Tehdy ještě nebyly dětské sedačky povinnou součástí vybavení auta, nebylo povinností mít dítě připoutané, stačilo, když někdo z dospělých dítě držel na klíně na zadním sedadle.

V mnohých autech chyběly na zadních sedadlech pásy, a tak se ani nedaly sedačky připevnit. Zpočátku jsme vozili maličkou Janinu v tašce pro mimina, nebo se mnou jezdívala babi - tchýně, která už větší mimčo držela.  

Takto vybaveni jsme jezdili kam bylo potřeba, převážně na chalupu, abychom ujeli nezdravému ovzduší ve městě, a  taky abychom se postarali o úrodu na zahradě. Babička jezdívala hlavně, aby mi pomohla, a aby se postarala o mimi, zatím co já opečovávala zahradu.  

Byl podzim, bylo potřeba otrhat rybízy, sklidit letní jablka a uskladnit je do chladné komory v chalupě. Část úrody jsem naložila do auta, přidala bedýnku raných švestek od sousedky. Hned bylo auto plné a místa najednou málo. Dcerku držela babi jen tak v náručí v zavinovačce, bylo jí tehdy asi 15-20 dnů, když jsme ji vzali na první delší jízdu, tak jsem jela s pokladem co nejopatrněji. Opatrně ale nejel náklaďák v protisměru. Upaloval plně naložený štěrkem dost velkou rychlostí. Vůbec mu nevadilo, že mu z vozu lítá kamení a ohrožuje ostatní vozidla na silnici.

Najednou se přede mnou udělalo bílo. V tu chvíli babi, která sledovala jedním očkem svou spící vnučku a druhým cestu před námi, zakřičela leknutím :  "Copak to, že se najednou před námi udělala taková mlha?? Proč tak
náhle ?!"

Zachovala jsem chladnou hlavu, i když  mě to taky překvapilo. Mlha to nebyla, ale od odhozeného kamínku se nám rozbilo přední sklo. Ještě že sklo bylo lepené a neroztříštilo se. Hlavně byla klika, že jsem jela hodně opatrně, no aby né, vezla jsem své milované holky a bezvadnou tchýni.  Zajela jsem téměř po slepu k okraji silnice,  vyloupla jsem  z okna několik střepů, abych si udělala malý průzor, ale jen malinkatý, abych viděla na silnici a hlavně, aby na babi s miminkem nešel průvan, venku nebylo žádné teplo, ale sychravý studený  den.
Mlčky, ale zdravé jsme dojely domů. Až když jsem vybalila auto, uložila malou Janinu do postýlky a sedla si vedle babi, teprve v tuto chvíli  jsem si uvědomila, co se stalo, jaké se mohlo stát neštěstí.