Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Smutná nevěsta

28. 03. 2009 | Vaše příběhy

Problémy s rodiči jsem měla dlouho, snad od puberty. Úspěšně jsem dokončila gymnázium a dostala se na vysokou školu. Zdálo by se to jako ideální, ale nebylo...

Moje první zkouškové období se ale trošku nevyvedlo. Přítel se mě snažil podporovat a utěšovat, za to rodiče mi jen dávali na talíř: jak se neučím, jak chodím na brigádu a flákám se po venku. Bylo mi to líto, ale pak jsem se dostala do fáze, že už jsem nevěděla jak dál...

Myslela jsem si, že mým odchodem se naše vztahy urovnají. Tím, že se neuvidíme denně, budeme si žít podle svého jako dospělí lidé...Bohužel jsem byla naivní.
Pak přišla oprerace, banální "slepák". Přítel mě odvezl do nemocnice a já ač nerada, poslala zprávu otci. Začlo se "něco dít". Myslela jsem si, že po operaci slepého střeva se situace zlepší a pomalu si k sobě snad najdeme zase cestu. Vypadalo to i nadějně, smsky, volání a dokonce i návštěva v nemocnici...

Zdálo by se to skoro jako nový začátek. Bohužel jako blesk z čistého nebe pak přišly narozeniny mého otce... koupili jsme mamce kytku, taťkovi flašku a vydali se s přítelem na návštěvu s dobrým úmyslem si popovídat a naši situaci se pokusit nějak napravit. Byli jsme odhodlaní udělat první krok k usmíření... i tehdy jsme byli naivní, oba. Moje máti nás nepustila ani za branku, oba nás doslova seřvala jako malé děti. Oba jsme měli na krajíčku a odjížděli jsme hodně naštvaní a zklamaní.

Od té doby jsem byla "doma" pro rodný list, když se mně otec zeptal, na co ho potřebuju, nechtěla jsem lhát a po pravdě mu řekla, že se chceme brát v nadějí, že se třeba začne zajímat. Opět, byla jsem naivní... Od té doby si s otcem jen občas napíšeme zprávu, pouze v případě, že něco potřebujeme... jinak ne.

Dnes je tomu už více než rok, co s přítelem sdílíme společnou domácnost. Začátky byly sice krušné, zařizování domácnosti a zabydlování se... Ale zvládli jsme to a teď se naše svatební přípravy pomalu chýlí ke zdárnému konci.

Já ale zatím pořád váhám, zda rodiče na svatbu pozvat či ne. Obávám se, jaká scéna by se mohla odehrát, nechci si svůj den D nechat takhle pokazit. Přítel je tolerantní a tohle rozhodnutí nechává plně na mně, uznává že je to rozhodnutí těžké. Tak snad se rozhodnu správně. Držte mi palce :-)

DanielkaZ
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
dceru už dávno odepsala a vůbec o ní nemluvila, ale ani syn neměl moc zájem, bohužel si pamatoval a nezapomněl a já jsem ho nenutila - je už dospělý. Někdy si osud s člověkem dost pohraje, ale čas vše vyřeší, i když to někdy dlouho trvá.
Jarka
Obrázek uživatelky
profil
Ani moje svatba nebyla zn. ideál, vdávala jsem se před skoro 40 lety - ve čtvrtek, bylo nás celkem 8 svatebčanů, tchyně rozhodla okamžitě po obědě odjet s tchánem i švagrem, mnoho let jsem byla jen "ona", děti jsem měla až po 14 letech manželství, ale naše děti byly vždy hloupější než ty od švagra, i když oba mají VŠ, dcera studuje dokonce 2. VŠ, oba mají i dobré zaměstnání. Tchyně mně začala uznávat až když potřebovala sama pomoc a od těch, kterým vychovávala děti se jí nedočkala, švagr občas přijel na návštěvu, ostatní ji už nepotřebovali. Nikdy mi s dětmi nepomohla, ale nikdy jsem jí to nevyčítala, měli jsme dobrou sousedku, která ráda pomohla a děti ji měli rády, zatímco z babičky měly trauma a ptaly se, co udělaly, když mají jít k babičce. Bylo to dost hrozné, bylo mi to líto, když nadávala a sekýrovala mně i děti, ale věřte, že "Boží mlýny melou pomalu, ale dojde na každého". Letos babička umřela, takže už skončily i starosti, ke konci života chtěla i děti - nebo spíš syna, vidět
Obrázek uživatelky
profil
za mnou vždy rodiče stály at se dělo cokoliv,přeju vám,aby nový život (svatba)byl příjemějšíSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
velmi komplikované. Přeji Ti též hodně štěstí v nové domácnosti a čas, který snad pomůže zhojit staré rány
Obrázek uživatelky
profil
Přeji Ti, aby se to mezi Vámi urovnalo. Je to těžké, chce to pevné nervy. Já na svatbu nepozvala otce, ale hned po svatbě jsme za ním zašli a pak se vše urovnalo. Tchýni zase trvalo skoro 20 let než se smířila s tím, že jsem ji "ukradla" syna. Rodiče máš jen jedny. Já bych jim pozvánku poslala, ale nepřemlouvala je. Ať se rozhodnou sami. Pokud nedostanou rozum teď tak snad až příjdou vnoučata. Přeji krásnou svatbu a ještě pěknější život po ní. Chce to hlavně hodně tolerance a lásky.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles