Vraceli jsme se zrovna domů z výborné večeře – já a můj
manžel. Byl krásný teplý večer. Šli jsme okolo domu, kde mají hodně
temperamentního vlčáka, který nikdy nepromeškal jedinou příležitost, aby
okolojdoucí pořádně seštěkal. Ale ten den jsme prošli v klidu až skoro do
půli dlouhého plotu. V tom se psisko přiřítilo odněkud zezadu a začalo
rafat.
Ale ne tak divoce jako obvykle. Vlčák se nelepil na plot
s úmyslem nás sežrat (aspoň tak nám to předtím vždycky připadalo), ale
odbíhal pořád někam dozadu a zase se vracel. Bylo nám to hodně divné.
Manželovi, který se ve psech trochu vyzná, se to opravdu nezdálo a po chvíli
prostě přeskočil plot. Zatrnulo mi a už už jsem se se svou drahou polovičkou
nadobro rozloučila, ale pes ani nezavrčel a okamžitě se rozběhl dozadu na
zahradu a manža za ním.
Chvíli se nic nedělo a pak jsem uslyšela, jak na mě manžel
volá, ať jdu za ním a sundám si mikinu. Odvětila jsem, že za ten plot mě teda
nikdo nedostane a jestli chce, tak ať si pro ni přijde. Za chvíli byl zpátky a
pes mu šel v patách a pořád štěkal na nějaký mokrý hadr, který držel
v ruce. Při bližším pohledu jsem zjistila, že to, co vypadalo jako hadr,
se šíleně třese a kňučí. Bylo to štěňátko – takové malé béžové s velkým
čumákem.
Hned jsme ho vytřeli do mé nové zelené mikiny (taky ještě
týden potom pouštěla chlupy) a postavili ho na zem vedle jeho nedočkavé
kamaráda. Velký vlčák už se zase začal tvářit po svém starém způsobu, takže
jsem manžu honem rychle stáhla zpátky na cestu. Vyprávěl mi, že štěňátko spadlo
do velkého nezakrytého bazénu, ze kterého byly vytažené schůdky, takže se
nemohlo dostat ven. Majitelé nebyli doma, a kdybychom nešli okolo, asi by to
všechno skončilo hodně špatně. Nechali jsme jim tedy alespoň ve schránce vzkaz
a doufali, že se z toho poučí.
A velký vlčák na nás štěká pořád stejně – ale za ocasem se
mu batolí malá chlupatá kulička. A ta na nás, představte si, neštěká nikdy…
Notburga – čtenářka
ChytráŽena.cz
Tento článek také můžete
Hodnocení