Milujeme své dítě pětkrát jinak

Každý normální rodič miluje své dítě. Miluje ho i tehdy, když dítě nemá svůj den, kdy zlobí, nebo když má rodič špatnou náladu. Prostě milujeme své dítě, ať se děje, co se děje.

Ale cítí vždy dítě, že je milováno? Stačí, abychom ho prostě milovali? Co když jsou situace, kdy dáváme lásku najevo, jak nejlépe umíme a přesto se dítě cítí nemilované?

Inspirovala jsem se knihou Pět jazyků lásky od amerického poradce přes vztahy Garyho Chapmana. Kniha je určena pro vztahy mezi partnery, ale principy v ní popsané se dají úplně stejně aplikovat i na vztah rodiče a dítěte. Základem je uvědomit si, že existuje pět různých způsobů vnímání lásky. Každý z nás má jeden jako dominantní a někteří mají i druhotné „jazyky lásky“. Pokud si vzájemně projevují lásku lidé, kteří hovoří stejnými „jazyky lásky“, není problém. Tak, jak lásku přijímáme, takovým způsobem ji i dáváme a ve chvíli, kdy přirozeně projevujeme lásku stejným způsobem, jakým ji přijímá osoba, jíž naší lásku dáváme, pak je vše v pořádku. Ale, co když jsou naše projevy lásky naprosto rozdílné? Co když si lásku vzájemně projevujeme, ale ani jeden ji nedostává, protože promlouváme jinými „jazyky lásky“, než jaké je dotyčný schopen přijímat? Velice snadno se může stát, jak mezi partnery, tak ve vztahu s dětmi, že naše láska nebude postřehnuta a dotyčný se bude cítit nemilovaný.

Pokud ale známe ony projevy lásky, zjistíme, co dítě potřebuje a začneme vědomě projevovat lásku způsobem, jaký dítě vyžaduje, bude se cítit milované. Ze začátku to není vůbec jednoduché, naše přirozenost velí projevovat lásku naším způsobem, ale pokud chceme, aby dítě lásku cítilo, musíme ji vědomě vysílat jeho „jazykem lásky“.

Každý, pokud se cítí být milovaný, je tolerantnější, milejší, výkonnější, vidí svět krásněji, je spokojenější, má touhu dělat dobré věci, nepotřebuje si něco vynucovat, vztekat se, být protivný. Člověk je na světě proto, aby byl milovaný a pokud milovaný je, dokáže mnoho dobrého. Věřím, že špatné věci dělají pouze lidé, kteří si potřebují kompenzovat své nemilované ego.

Takže, milované dítě, které cítí, že je milované, bude jistě poslušnější, hodnější, přístupnější, méně náladové a ochotnější komunikovat na úrovni rozumu, ne negativních emocí.

Jaké ale jsou ony projevy lásky?

Pozornost

Dítě, které potřebuje pozornost, nechce pouze, abyste s ním byli. Ono potřebuje, abyste ho opravdu vnímali. Pokud vám něco říká, dívejte se na ně a poslouchejte, reagujte, dejte mu najevo, že vás zajímá, co říká, nekritizujte je, nesledujte při tom televizi, věnujte prostě každý den trochu svého času jen dítěti. Pokud s vámi takové dítě mluví, říká vám tím, mám tě rádo! Pokud ho v tu chvíli budete ignorovat, vysíláte mu informaci, tvá láska je mi ukradená. Stejně tak i dítě potřebuje slyšet vaše, mám tě ráda! Mluvte s ním. Nevykládejte něco nádobí ve dřezu, které právě myjete. Pokud mluvíte s dítětem, mluvte s dítětem, ono potřebuje vědět, že má aspoň chvilku z každého dne vaši pozornost. A slova „Mám tě ráda“, jsou u tohoto dítěte nejvíce oceněná. Moc je potřebuje slyšet. Upřímný pohled do očí a „Mám tě ráda!“ Každé slovo má pro tohle dítě velký význam. Pokud budete rozčilení, nejprve se zhluboka nadechněte, srovnejte si myšlenky a pak teprve mluvte. Jakékoli špatně zvolené slovo může napáchat mnohé škody na vašem vzájemném vztahu, důvěře a pocitech lásky. Vy třeba za pár hodin nebudete vědět, co jste řekli, ale dítě může být vašimi slovy velice dlouho raněné.

Skutky a služby

Dítě, které potřebuje dostávat lásku v podobě skutků a služeb, chce, abyste pro ně něco vykonali. V pozdějším věku je to například i dobré jídlo a pomoc se slohovou prací do školy. Menší dítě ocení ušitý kostým na bál, pomoc s výrobou sněhuláka, narozeninovou oslavu, bojovou hru, fantazii se meze nekladou. Jde o to, že pro dítě něco vykonáte. Musíte investovat svou energii a čas. Právě tímto způsobem dané dítě vnímá, že ho máte rádi. Neodmítejte takové dítě, když za vámi přijde pro pomoc. S žádostí o pomoc vlastně žádá o projevení vaší lásky. Pomůžete-li, cítí se milováno. Odmítnete-li, cítí se být nemilované. Pokud právě nemáte čas. Domluvte se na kompromisu. Odložte danou záležitost na dobu, kdy budete moci a dodržte to. Ale sami buďte také aktivní. Nečekejte pouze, až za vámi dítě přijde. Nenechávejte ho stále jen žádat o projevení lásky. Dělejte pro ně věci, i když si o to právě samo neříká, bude se cítit velmi milované. Pokud máte doma děťátko, projevující lásku přes skutky a služby, víte, co vám říká, když utře prach nebo pomůže s nádobím?

Chvála a uznání

Kdo by nechtěl být chválen? A na pozitivním hodnocení, do kterého bez pochyby pochvala spadá, se staví novodobé principy výchovy. Pochvala je účinným výchovným prostředkem, ale pozor abychom zas nechválili přespříliš a dítě tak nezískalo falešný pocit své výjimečnosti, v pozdějším životě by mohlo tvrdě narazit. Ovšem, dítě, které projevuje a přijímá lásku přes chválu a uznání, potřebuje být chváleno už jen z toho důvodu, aby se cítilo milováno. Ostatním dětem pochvala pošimrá ego, ale ten, kdo má lásku nastavenou přes chválu a uznání, pro toho je životně důležité slyšet od blízkých osob „Jsi šikulka. To jsi udělal dobře. Jsem na tebe hrdá. Vážím si toho, cos udělal atd.“  Pokud takové dítě káráme, především pokud to děláme veřejně, vlastně mu říkáme „Nemám tě ráda.“ Mnohdy to vůbec nemyslíme špatně, ale jestliže naše dítě vnímá lásku přes chválu a kárání je pro ně srovnatelné s odmítnutím, co asi s jeho pocity vůči vám udělá veřejné vyhubování?

Fyzický kontakt

Pro toto dítě je důležité cokoli fyzické. Pohlazení, pochování, pomazlení, chycení za ruku. Pokud mu není dobře, pokud potřebuje podpořit, zraní se nebo je mu smutno a zůstane v takové chvíli samo, dlouho vám to neodpustí a možná si takovou chvíli zapamatuje po zbytek života. Pokud se toto dítě začne vztekat, nejlepší, co můžete udělat, je chytit ho pevně do náručí, obejmout a nepustit, dokud se neuklidní, jak dítě, tak vy. Jako odmítnutí bude platit fyzické trestání. Opět platí, že plácnutí přes zadek na veřejnosti, nebo facku bude takové dítě vnímat jako byste do světa křičeli „Nemám tě ráda!“ Ono podobné „Nemám tě ráda“ i doma zabolí, ale na veřejnosti, ublíží dvojnásob.

Dárky

Toto dítě potřebuje dostávat dárky. Ale daný princip nezahrnuje drahé dary. Vy si nemusíte zruinovat účet, abyste projevili dítěti lásku. Ani by to nebylo vhodné pro dítě samotné, které by tak nabylo dojmu, že svět je jen o luxusu a v pozdějším životě by se mohlo potýkat s nemalými potížemi. V tomto druhu projevování lásky jde spíše o to, že si na dítě vzpomenete, když s ním zrovna nejste, pořídíte mu maličkost, třeba něco, co byste stejně koupili jako je nějaké ovoce, které má rádo, jogurt, cokoli, ale nepoložíte to doma do lednice a nevyndáte za účelem doplnění energie a živin do těla, ale dáte danou věc dítěti jako dárek. „Podívej, co ti mamka přinesla. Tady máš ode mě dáreček, vím, že to máš rád.“ Opravdu stačí maličkosti, význam je ve způsobu prezentace. Není to o tom, že si bude dítě něco vynucovat a vy to musíte koupit. Máte na dítě myslet ve chvílích, kdy spolu nejste, věnovat čas tomu, abyste se zamysleli, jak je potěšit a udělali to. Někdy postačí i kytička utržená cestou domů z práce, věnovaná jako dárek, sebraný kaštánek nebo pár hezkých lupínků.

Ve světě dospělých platí popsané principy stejně. Už víte, který projev lásky je ten váš? Máte jen jeden? Nebo více? A co váš partner, manžel nebo přítel? Projevujete si lásku správným způsobem? Pokud ne, nestálo by to za pokus? Každý kdo se cítí milovaný, je milejší, tolerantnější a snaží se vracet lásku, kterou dostává.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10