Lednička aneb mějme rádi zvířata

Ten den jsem vstala a zjistila jsem, že po otevření ledničky nic nevidím. Lépe řečeno, ono tam sice jídlo bylo, ale nebylo vidět. Venku panovala ještě tma, já si nerozsvítila a lednička také nesvítila. V domnění, že dosloužila žárovička uvnitř ledničky, jsem šáhla po jogurtu. Ten byl ale teplý. Nešla mi lednička!

Instinktivně jsem zkontrolovala, zda se náhodou kabel nedostal mimo zásuvku. Zástrčka kabelu byla ale pevně zasunuta v elektrické zásuvce, tak, jak to má být. No, to mi ještě scházelo! Chystala jsem za pár dní oslavu narozenin a já měla ledničku už nyní plnou lahůdek a dobrot, které nemůžou zůstat v teple. Do toho vstal syn Lukáš a šel nakrmit křečka, kterého jsme tehdy chovali. „Mami, Ferda není v kleci!“, volal. To bylo pro Ferdu typické. On se totiž, Ferda, kuliferda vykutálený, dokázal dostat nepozorovaně a bez problémů z klece, která byla přímo pro křečka určená a za tím účelem zakoupená, a promenádovat se nějakou tu chvilku po bytě, a opět se nepozorovaně a klidně vrátit dovnitř, když dostal hlad. Tak teď byl právě na špacíru.

„Nejde nám lednička, Luki, teď nemám čas na křečka,“ řekla jsem synovi a dál se věnovala mému bílému příteli. Na internetu jsem právě vyhledávala opravy elektrospotřebičů v našem městě, konkrétně ledniček mé značky, když zazvonila u dveří kamarádka. Šla kolem a stavila se u nás na kafe. Dostala teplou kávu, teplou smetanu a stejně teplou minerálku z ledničky, která nefungovala. „Můžu ti nabídnout i roztopený nanukáč, protože lednička nefunguje,“ řekla jsem smutně, když jsem si všimla, že pod mrazícím oddílem se už dělá loužička.

„A máš ji v zásuvce?“ zeptala se kamarádka a já myslela, že ji vynesu v zubech. Copak jsem tak blbá, abych toto nezkontrolovala?

„Ano, mám!“ odpověděla jsem důrazně.

„A funguje ta zásuvka?“ ptala se kamarádka dál.

To mě nenapadlo. Vzala jsem stolní lampičku z psacího stolu a nesla ji do kuchyně. Všude kolem mezitím běhal Lukáš a hledal svého Ferdu. Pletl se mi pod nohy. „A co ty hledáš, Lukáši?“, ptala se kamarádka.

„Křečka!“ vykřikl Lukáš, načež kamarádka vypískla a zvedla nohy vysoko nad zem. Ona se totiž bojí veškerých hlodavců, hadů a dalších „příšer“. Zůstala ale sedět na místě a sledovala mě, jak vysunuji elektrickou vidlici z kabelu od ledničky a místo ní zasunuji do zásuvky tu od lampičky. „Cvak“, lampička se rozzářila. Zásuvka byla v pořádku.

„Tak to máš problém,“ obeznámila mě kamarádka se skutečností, o které jsem už nějakou chvilku věděla.

Lukáš přišel k nám a jal se odsunovat skříňku, vedle které lednička stála. „Co to děláš?“ ptala jsem se.

„Všechno jsem už prohledal, Ferda je asi tam.“

Ne, Ferda tam nebyl. Ten lump se totiž schovával ve spížce a právě si pochutnával na zapečeném müsli, které míváme ke snídani. Jak ale Lukáš odsunul skříňku, volal mě hned k sobě. V ruce už držel dva konce kabelu od ledničky. Ten lump křeček křečkovitá totiž kabel uprostřed, za skříňkou, při svém tažení překousal. Jemu se nic nestalo, ale lednička bez proudu přestala, to dá rozum, fungovat. A vidlice z kabelu s jeho kouskem zůstala zastrčená v zásuvce.

Když jsem se vzpamatovala ze šoku a šikovný soused mi ledničku opět zprovoznil, křeček putoval do vyhnanství k Lukášovu spolužákovi. Ti byli na hlodavce zvyklí. „U nás náš zakrslý králík rozkousal kabely z počítače, od rádia a snědl kus kuchyňské linky. Ohlodal i rohy místnosti,“ hlásil hrdě Denis, Lukášův kamarád. „No, to musela být máma ráda,“ pronesla jsem.

„Ani ne,“ řekl Denis, protože nepochopil, jak to myslím.

„A ty jí chceš ještě přinést Ferdu?“ ptala jsem se v obavách, že mi Denisova maminka přinese „zboží“ k reklamaci.

„Já si myslím, že je to už jedno,“ mávl Denis rukou, jako by u nich nebylo už co zničit.

Denisova máma kupodivu souhlasila s dalším přírůstkem a my se Ferdy zbavili. Samozřejmě, že jsme Ferdovi věnovali jako „výbavu“ také jeho klec. Nechtěli jsme chudáka křečka ošidit o jeho pravidelné výlety. Lukáš se loučil s křečkem jen nerad, ale mohl ho kdykoli u Denise navštěvovat. A tak to nesl lépe. Vymínil si ale místo Ferdy strašilku, takovou pakobylku. A tak u nás našel bydlení další obyvatel, strašilka Bláža. Když jsme ji od chovatele přebírali, řekl nám, že strašilka určitě kabely nepřekouše. „Jen dejte pozor, aby vám neutekla. Pokud pěstujete květiny, mohla by vám okousat např. ibišek a další rostlinky,“ dodal s úsměvem.

…A pak se řekne: „mějme rádi zvířata.“…

Kapucínek K. - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete