Román Modrý měsíc: láska je pouze jiné slovo pro krvácení

Název knihy: Modrý měsíc
Autor: Laurell K. Hamiltonová
Překlad: Pavel Toman
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011
Formát: 125 x 200 mm
Počet stran: 416 str.
Cena: 299 Kč

Jedna z nejslavnějších sérií upířích romancí Anita Blakeová, lovkyně upírů, americké autorky Laurell K. Hamiltonové změnila českého nakladatele. Nakladatelství Epocha se dohodlo s nakladatelstvím Triton na převzetí tohoto populárního cyklu, a to od osmého svazku, tedy od titulu Modrý měsíc.

V závěru minulého roku Epocha odstartovala nový ediční projekt nazvaný „Fantastická Epocha“, zaměřený na sci-fi, fantasy, horor a thrillery, a série o Anitě Blakeové by se měla stát jednou z jeho vlajkových lodí.

Na bývalého snoubence se dá jen těžko zapomenout. Když Anitě Blakeové ve tři ráno zazvoní telefon, chvíli si myslí, že je to on. Není. Je to jeho bratr a nepřináší dobré zprávy. Jak se zdá, bývalá láska Anitina života se nechala zavřít do vězení za pokus o znásilnění.

Anita Blakeová se živí jako expert na nadpřirozené jevy a je tedy schopna uvěřit téměř čemukoli. Jenže Richard, i když je netvor, by ženě nikdy neublížil. A tak se Anita ocitá v divočině Tennessee, protože ho chce zachránit. Má jen několik dní na to, aby zjistila, kdo a proč to na něj navlékl. Brzy nastane úplněk, a pokud bude Anitina vlkodlačí láska tou dobou ještě za mřížemi, bude čelit něčemu mnohem horšímu, než jsou lidské soudy...

Série knih s Anitou Blakeovou v hlavní roli se odehrává ve fiktivním světě, ne nepodobném našemu. Jediným rozdílem je, že v St. Louis kromě obyčejných lidí žijí také upíři, vlkodlaci a jiné nadpřirozené bytosti. Anitinou hlavní profesí je oživování mrtvých a současně se živí jako popravčí upírů. Téměř detektivní příběhy jsou skrz naskrz protkány erotikou a vztahovými peripetiemi, které hlavní hrdinka prožívá s upířím vládcem města Jean-Claudem, vlkodlačím králem Richardem a mnohými dalšími.

O autorce:

Laurell K. Hamiltonová
 (*1963, Heber Spring v Arkansasu)
Vystudovala anglický jazyk a biologii, spolu s rodinou bydlí v Arnoldu blízko St. Louis ve státě Missouri. Do fantastiky vstoupila povídkou House of Wizards (1989) v časopise Marion Zimmer Bradley Fantasy Magazine. V následujících letech napsala dalších šest kratších prací, dnes se však již delší dobu věnuje pouze knižní tvorbě.

Po románovém debutu Nightseer (1992) a knihách ze světa Star Treku: Nové generace (Nightshade, 1992) a počítačové hry Ravenloft (Death of a Darklord) se etablovala jako autorka městské fantasy, v níž mísí detektivní žánr spolu s erotikou a romantikou. Nejslavnějším cyklem Laurell K. Hamiltonové je dnes dvacetidílná série Anita Blakeová, lovkyně upírů. Česky z ní vyšlo zatím osm knih, včetně nejnovějšího Modrého měsíce (1998), který na pulty knihkupectví přináší nově nakladatelství Epocha.

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Z rozličných důvodů oživuje mrtvé a nechává se rovněž najímat k lovu většinou mimo zákon stojících upírů. Život jí komplikuje především láska ke dvěma mužům – vysoce postavenému upírovi a vlkodlakovi, která se neobejde bez četných problémů. Ne všechny se ale dají řešit pomocí zbraní, s nimiž si Anita rozumí lépe než s většinou živých bytostí.

Erotikou říznuté směsi temné fantasy a detektivky se rovněž drží do této chvíle osmidílná série Meredith Gentryová. Hlavní hrdinka, princezna z paralelní dimenze, se ukryje v moderním Los Angeles, kde si zařídí zcela novou identitu jako soukromá vyšetřovatelka. Před minulostí se však samozřejmě na dlouho neschová…

Laurell K. Hamiltonová svou zručně namíchanou směsí erotiky, drsných charakterů a hororových motivů zaujala miliony čtenářů po celém světě a z velké části přispěla k popularizaci dnes už samostatného subžánru paranormálních romancí, který se překvapivě těší pozornosti nejen dospívajících dívek.

Ukázka z knihy:

Zdálo se mi o studeném těle a povlečení v barvě čerstvé krve. Sen se roztříštil po zazvonění telefonu a mně zbyly jen střípky, letmý pohled půlnočně modrých očí, dlaně klouzající po mém těle, jeho vlasy padající mi do obličeje jako něžný voňavý oblak. Probudila jsem se doma, celé kilometry od Jean-Claudea s pocitem, že se ke mně tiskne jeho tělo. Šmátrala jsem po telefonu na nočním stolku a zamumlala jsem: „Haló.“

„Jsi to ty, Anito?“ Byl to Daniel Zeeman, Richardův malý bratříček. Danielovi je čtyřiadvacet a je moc roztomilý. Jenže malý bratříček skutečnost moc nevystihuje. Richard býval můj snoubenec, než jsem dala přednost Jean-Claudeovi. Když spíte s jiným mužem, pořádně vám to naruší společenské vztahy. Ne že bych z toho obviňovala Richarda. Obviňuji z toho sebe. To je jedna z mála věcí, které pořád máme s Richardem společné.
Zamžourala jsem na zářící displej budíku vedle postele. 3:10. „Danieli, co se stalo?“ Nikdo nevolá deset minut po třetí ráno, aby vám sdělil dobrou zprávu.
Zhluboka se nadechl, jako by se připravoval na svoji repliku. „Richard je ve vězení.“

Posadila jsem se a deka se mi shrnula na hromadu do klína. „Co jsi to říkal?“ Naráz jsem byla docela vzhůru, srdce mi bušilo a adrenalin pumpoval v žilách. „Richard je ve vězení,“ zopakoval. Nechtěla jsem po něm, aby to říkal ještě jednou, jakkoli jsem tomu nerozuměla. „Kvůli čemu?“ zeptala jsem se.
„Pokus o znásilnění,“ odvětil. „Cože?“ podivila jsem se.
Daniel to zopakoval. Ani napodruhé to nedávalo větší smysl. „Richard je jako poslední skaut,“ namítala jsem. „To bych spíš věřila vraždě než znásilnění.“
„Počítám, že to měla být poklona,“ řekl. „Vždyť víš, jak to myslím, Danieli. Richard by nic takového neudělal.“

„To souhlasím,“ přisvědčil.
„Je v Saint Louis?“ zeptala jsem se.
„Ne, je pořád v Tennessee. Sehnal všechno, co potřebuje na doktorát, a tu noc ho zavřeli.“
„Jak se to stalo?“
„To přesně nevím,“ odpověděl.
„Jak to myslíš?“ divila jsem se.
„Nedovolili mi ho navštívit.“ prohlásil Daniel.
„Jak to?“
„Šla za ním máma, ale vůbec nás tam nepustili.“
„Má právníka?“ zajímala jsem se.
„Tvrdí, že žádného nepotřebuje. Říká, že nic neudělal.“
„Věznice jsou plné lidí, kteří nic nespáchali, Danieli. Potřebuje advokáta. Je to jeho slovo proti slovu té ženy. A pokud je ona místní a on ne, je až po uši v problémech.“

„Pak je až po uši v problémech,“ přisvědčil Daniel.
„Do háje,“ zaklela jsem.
„A ještě jedna špatná zpráva,“ dodal.
Odhodila jsem deku, vstala a svírala sluchátko. „Povídej.“
„Brzy bude modrý měsíc.“ Říkal to docela tiše a bez vysvětlení, ale já mu rozuměla. Richard je alfa vlkodlak. Vůdce místní smečky. To je jeho jediný vážnější nedostatek. Rozešli jsme se, když jsem ho viděla, jak někoho žere. To, co jsem spatřila, mě vehnalo do Jean-Claudeovy náruče. Utekla jsem od vlkodlaka k upírovi. Jean-Claude je v Saint Louis Pánem města. Z těch dvou je rozhodně míň člověk. Je mi jasné, že není snadné vybrat si mezi někým, kdo pije krev, a někým, kdo žere maso. Jenže Jean-Claudeovi aspoň po jídle nezůstávají kousky mezi zuby.

Není to velký rozdíl, ale hodně důležitý.
Modrý měsíc znamená druhý úplněk během tohoto kalendářního měsíce. Měsíc většinou nezmodrá, ale vychází z toho staré rčení – jednou za modrý měsíc. Dochází k tomu asi jednou za tři roky. Teď je srpen a další úplněk bude za pět dní. Richard se dokáže výborně ovládat, ale neslyšela jsem o žádném vlkodlakovi, nebo třeba i ulfrikovi – vůdci smečky, který by za úplňku dokázal odolat nutkání se proměnit. Bez ohledu na to, jaké zvíře jste, lykantrop je lykantrop. Měsíc jim vládne všem.

„Do úplňku ho musíme dostat z vězení,“ dodal Daniel.
„Jasně,“ přikývla jsem. Richard drží v tajnosti, co je zač. Učí na druhém stupni přírodopis. Kdyby zjistili, že je vlkodlak, přišel by o práci. Diskriminace kvůli nemoci je nezákonná, zvlášť když jde o něco tak obtížně přenosného, jako je lykantropie, ale děje se to. Nikdo nestojí o to, aby jeho dětičky učila nestvůra. Nemluvě o tom, že jediný z rodiny, kdo o Richardově tajemství ví, je Daniel. Mamka a taťka Zeemanovi nic netuší.
„Dej mi číslo, na kterém tě zastihnu,“ požádala jsem ho.
Udělal to. „Takže přijedeš,“ ujišťoval se.

„Jo.“
Povzdychl si. „Díky. Máma dští síru, ale k ničemu to není. Potřebujeme tu někoho, kdo se vyzná v zákonech.“
„Než tam dorazím, kamarádka ti zavolá jméno slušného místního právníka. Než přijedu, mohli byste vyřídit kauci.“
„Jestli toho advokáta bude chtít vidět,“ poznamenal Daniel.
„Je snad pitomec?“ zlobila jsem se.
„Myslí si, že stačí, když má pravdu na své straně.“
Znělo to přesně, jako by to říkal Richard. Za tím, že jsme se rozešli, bylo víc důvodů. Lpí na ideálech, které nefungovaly, ani když ještě byly v módě. Pravda, spravedlnost a americká svoboda rozhodně v právním systému neplatí. Tady platí peníze, moc a štěstí. Nebo mít na své straně někoho, kdo je součástí systému.

Více informací nejen o této knize Modrý měsíc se dozvíte také na stránkách nakladatelství Epocha.