Růžová ovečka

Petra byla dlouho sama. Déle, než si myslela. Po smrti Ondřeje, jejího manžela, si neuměla najít jeho vhodnou náhradu. Zvykla si, ale když nastalo léto, bylo to zlé. Čas dovolených, vody, víc volna a sluníčko venku, to všechno ji mrzelo a víc a víc jí připomínalo jejího muže. Měli to roční období moc rádi. Než onemocněl, jezdili pravidelně na dovolené na kolech, předháněli se, kdo dál uplave a tak trochu se vrátili do sladkého dětství. A teď už byla tři roky bez muže. Tři roky si s mužem nepopovídala, nepolíbila mužské rty, neobjímala se s partnerem, protože žádného neměla.

Ten den se vracela od kamarádky později, než jindy. Přestože jí Ivona nabízela, aby u ní přespala, Petra musela jít. Doma na ni čekal Alex, tříletý perský kocourek. A protože sama měla strach jít přes město, zavolala si taxi. Když usedala dozadu do auta, všimla si, že jeho řidič má zajímavý a smutný kukuč. Sledovala jeho hnědé oči v zrcátku. Byla unavená, ale řidič vypadal mnohem unaveněji.

Ani už neví, jak se s ním dala do řeči. Byl o dva roky mladší, než ona. Během krátké jízdy zjistila, že v noci jezdí a přes den se stará o svou firmičku. A přitom je sám, bez dětí a bez ženy. „Tak, jako já.“, napadlo Petru. Děti s Ondrou nestihla mít. Dnes by tu byl alespoň Ondrův pokračovatel, jeho věrná podoba, které by se mohla věnovat. Takto má pět zadaných kamarádek a jednu nezadanou, právě Ivonu. Rozvedená, se dvěma dětmi, tahající se s každým chlapem ve městě a v širokém okolí. Tolik byly odlišné. Ale zná ji od malička. Jako holky nastoupily do stejné první třídy, seděly spolu v jedné lavici. Po střední se začaly opět scházet na pravidelných dámských dýcháncích. A docela si rozuměly. Jen názor na muže měla každá jiný. Mnohem jiný. „Už jste doma,“ přerušil její úvahy sympatický řidič. Cukla sebou, on se usmál a dodal: „Nebo u přítele.“ „Nemám přítele,“ řekla příliš úsečně, až se muž za volantem omluvil. Jak to ale vzniklo, že spolu za necelou hodinu seděli na kafi v útulné kavárně, tím si už tak docela není jistá.

S Romanem, jak se jmenoval, se vídávala jen občas. Buď byl ve své firmě, nebo jezdil a ve zbývajících pár hodinách dospával svůj spánkový deficit. Přesto jí s ním bylo dobře. Říkával jí s citem Petruš a byl hodný, smutný, nevnucoval se, a přesto na ní viděl, když měla žízeň, hlad a vždy včas a galantně zareagoval. Něco ji k němu poutalo. Kdy naposledy cítila takové to šimrání v žaludku, když ji muž políbil, si už nepamatuje.

A tak se asi po dvou měsících stalo, že se nechala pozvat k němu domů. Chtěla se opět milovat s mužem. A tak, když Roman napouštěl vanu ve svém útulném a dobře vybaveném bytě, nebyla proti. „Dáme si vířivku,“ mrkl na ni šibalsky jako malý kluk a odhodil košili, rifle, ponožky i prádlo. Petra se zdráhala. Klekla si k vaně a pozorovala svalnaté mužské tělo nořící se do koupelové pěny. Když ale mužské prsty postupně rozepínaly knoflíčky její halenky, nebyla proti. Na zemi skončila halenka, sukýnka, kalhotky i podprsenka a Petra seděla v rohové vaně naproti Romanovi. Laskal ji svými ústy na krku, na hrudi i v nejintimnějších místech. A tak jí unikla slova „chci Tě“. Z koupelny ji odnesl v náruči do ložnice. Do dokonalé ložnice! Ani ona se svým manželem neměli nikdy doma takový luxus. Nábytek na míru, k tomu stylové letiště. Přes letiště byl přehozen růžový květovaný přehoz. Uprostřed se válela růžová plyšová ovečka. „Ty jsi ženatý?“ „Nejsem, a nikdy jsem nebyl. Tady bydlím sám,“ řekl. „A čí je ta ovce?“, neubránila se otázce. „Ta je moje.“ „Od koho jsi ji dostal?“ „Koupil jsem si ji sám,“ řekl. „Líbila se mi. Mám rád růžovou,“ dodal. Roman měl vypracovanou postavu, vypadal krásně. Ale jeho byt, vybavený skleničkami, soškami, červená kuchyň, růžová ložnice…to vše jako by bylo dílem ženy. „Kdo tu maloval?“, ptala se. Doufala, že řekne, že někdy žil s ženou a ona vybrala růžové a červené odstíny. Mýlila se, barvy si vybral sám dle svého vkusu. A pak se už milovali. No, milovali. Po krátké předehře se jejich těla spojila jen na pár sekund. „Musíme zas do vany,“ řekl. „Proč?“, nechápala. Právě se začala těšit na pěkné milování. „Víš, moc mě vzrušuješ, já už jsem,“ odpověděl a Petra nevěřícně zírala na mokro na růžovém přehozu.

Po koupeli zapnul televizi. „A to je vše?“, zeptala se téměř plačtivě. „Cos čekala?“ „Já? Milování.“ „Ale my jsme se přece milovali, Petruš,“ otočil se a Petra přemýšlela, jestli spí, nebo jen relaxuje.

Sama pro sebe pak řekla: „Trošku déle…“

Když otevřel opět oči, musel do firmy. Pohlédl v rychlosti na hodinky, řekl jí, že ji má rád a odvezl ji domů. Na rozloučenou jí dal pusu. A zas se nějakou dobu neviděli.

Dlouho přemýšlela, co to mělo znamenat. Po letech se opět „milovala“ s mužem. A milovala se vůbec? Těch pár sekund jde tak brát? A bylo to vůbec jeho vyvrcholení? Protože ona z toho neměla vůbec nic. Když se opět viděli, doufala, že to bude lepší. Snažila se být milá a příjemná. A on jí pak řekl, že sex považuje za závislost. „Já závislosti nemám rád. Nepiji alkohol, nekouřím a ani nemám rád kafe,“ řekl. „Takže ty se už nikdy nechceš milovat?“, zeptala se zoufale. „Nechci. Ale když budeš chtít, pro tebe to udělám.“ Řekl to, jako by po něm chtěla, aby vylezl na strom, nebo přebrodil řeku.

Chvilku se trápila, než se svěřila právě kamarádce Ivoně. „A není teplý?“, zeptala se trochu zkušenější kamarádka. „To by nebyl se mnou,“ řekla. „Ale sama říkáš, že to bylo jen pár sekund. I teplý může být s ženskou.“ Něco na tom bylo. Ale proč k němu Petra cítila sympatie? Snad by se nemohla zamilovat do teplouše? A tak se Romana zeptala přímo. On pokrčil rameny. „Ne, mě vzrušují ženy. Ty mě, Petruš, vzrušuješ,“ odpověděl a Petra tomu chtěla věřit. Proč ale odmítá milování? „Na co ti bude?“, zhodnotila situaci kamarádka. Ano, Roman byl pro Petru vlastně jako kamarádka, ale vzrušoval ji. A tak přistoupila na Ivonin návrh. V jejím sousedství bydlel její kamarád Renek. Renek byl gay, v tu dobu bez přítele. Petra se domluvila s Romanem, že ho zve do kavárny a má pro něj překvapení. Že ho chce s někým seznámit. O všem řekla Renkovi, který souhlasil, a do kavárny přišli spolu. Petra seznámila spolu oba kluky s tím, že je rodinný známý a chce se zeptat na něco z taxislužby. A pak se v příhodnou chvíli vytratila.

Moc tomu nechtěla věřit, když jí druhý den volala Ivona. Renek prý oběma moc děkuje. Bylo to tak. Roman si s Renkem sedl a uvědomil si své sexuální zaměření. Od té doby ho už sex bavil. Bylo jí zle, když si představila ty dva, jak spolu leží na posteli a laskají se s růžovou ovečkou. V duchu viděla Romana, jak se laská ve vířivce s Ivoniným teplým sousedem. Ne, to už nerozdýchá!

Rozdýchala. Roman jí zavolal snad až za dva týdny. Prý neměl čas. A tak na něj vybafla, že už ví, že je s Renkem. „Já to ale netušil. Myslel jsem si, že jsem na ženský,“ řekl. Nemohla mu to vyčítat. Našel sám sebe, byl šťastný. Petra mu pomohla, aby našel sám sebe. Dnes jsou z nich stále přátelé. Takoví, kteří si občas zavolají, poradí se třeba o vaření. Ale v Petře je stále ta otázka, proč právě ona. Po letech samoty se našla s klukem s růžovou ovcí, který je na kluky…

Autorka: Chytrá Žena

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10