Toto kouzelné památné místo nezískalo svůj název vůbec náhodou – je pojmenované podle galských růží, kterými je porostlé. Jedná se o malý kousek země uprostřed obdělávaných polí, ke kterému se dá dojet okresní silnicí lemovanou březovou alejí. Najdete ho konkrétně mezi obcemi Morašice a Újezdec, asi 6 km západně od Litomyšle. Tak až někdy pojedete navštívit Litomyšl, určitě nezapomeňte udělat malou odbočku právě na Růžový palouček.

My jsme se sem podívali znovu po několika málo letech a bylo znát, že o toto místo je v poslední době opravdu dobře postaráno a zájem návštěvníků o něj stoupá. V minulosti jsme tu většinou nepotkali nikoho dalšího, ale nyní už jsme jedinými návštěvníky nebyli. Vždy tady na nás ale dýchá zvláštní klid, užíváme si ticho, zpěv ptáků a šumění stromů v parku, který palouček obklopuje. O palouček se od roku 1990 stará Spolek přátel Růžového paloučku v Újezdci, který zde v tradičním duchu každoročně pořádá různé slavnosti. Od května si můžete zajet do parku na hudební podvečery, další slavnost i s kulturním programem tu můžete navštívit vždy první neděli v červenci a ještě další slavnost se tu koná 28. října, v den vzniku samostatného státu.

V parku osázeném v roce 1925 se přímo naproti vstupní bráně tyčí měděný památník českých bratří, kterým je toto pietní místo věnováno. Měď na něj přivezli českoslovenští legionáři ze Sibiře. Památník vytvořili učitelé a žáci Řemeslnické školy v Litomyšli a symbolizuje mezník, kterým je 28. říjen 1918. Odhalení památníku v červnu 1921 se osobně zúčastnil a slavnostní řeč přednesl Alois Jirásek, kterého toto místo zaujalo už v roce 1876, když učil na gymnáziu v Litomyšli. Odhalení proběhlo za účasti téměř 70 tisíc lidí! Památník obklopený mříží má tvar čtyřhranného sloupu, který má na všech stranách měděné reliéfy se symbolickými vyobrazeními vztahujícími se k českým bratřím. Na vrcholu sloupu je zlacená půlmetrová zeměkoule, kterou obepíná pás s postavami. Najdete tu také například jména členů Jednoty bratrské, věnování tvůrců památníku a slova spisovatele Aloise Jiráska. Památník českým bratřím je symbolem českého exulantství pro svobodu víry a přesvědčení.

Samotný Růžový palouček se rozkládá na ploše o velikosti asi  350 m². Od roku 2017 vede parkem naučná stezka Růžový palouček – na třinácti tabulích se dočtete například o historii paloučku a mnoha pověstech o jeho původu, o samotném parku, o památníku českým bratřím, o českém exilu v 16. - 18. století a vystěhovalectví 19. a počátku 20. století, o politickém exilu v době totalitního režimu nebo například o slavnostech a činnosti spolku. Na těchto naučných tabulích nechybějí ani fotografie (včetně dobových), mapky nebo dokonce odkazy na internet a podobně. Park si i v současné době zachovává koncept původního návrhu architekta Jana Antonína Kulišara.

Posvátná úcta lidí z okolí odedávna chránila Růžový palouček před narušiteli a zničením. Pro naše předky se toto místo stalo přírodním chrámem, podle pověstí se tu shromažďovali lidé k duchovní posile při loučení s vlastí při odchodu během třicetileté války. Pověsti mimo jiné mluví o trestu, který by stihl každého, kdo by narušil velikost Paloučku. Jedna z pověstí vypráví, že růže na Růžovém paloučku vyrostly ze slz českých bratří, kteří se zde před odchodem z vlasti loučili a plakali – kam ukápla jejich slza, tam vyrostla růže. Vytrvalé růže byly také symbolem pevné víry proti útlaku a hlubokých kořenů, které exulanty odcházející z vlasti spojovaly s jejich vlastí i v daleké cizině. A víte, že galská (nebo také keltská) růže u nás roste jen vzácně? Přitom Růžový palouček je odnepaměti porostlý právě těmito prapůvodními růžemi Evropy, a to i přes vyšší nadmořskou výšku a půdu, která jim zdánlivě není vlastní. Údajně je to proto, že půda na Paloučku jako by odtud ani nepocházela. Další zajímavost (kterou se mimochodem také dozvíte na jedné z informačních tabulích o původu paloučku) je, že zdejší růže Rosa gallica kvetou postupně. Na tabuli se doslova píše: „Paloučské růže kvetou postupně, každý květ vždy jeden den. Ráno rozkvete karmínově, krvavě červený přes den, večer zesvětlá a zavije se, ráno opět rozkvete a opadá.“ Růže připomínají spíše bylinu než dřevinu a jejich trny připomínají spíše ostré chloupky. Podle jedné z pověstí růže odsud nejde vzít a přesadit jinam.

Růžový palouček je po rekonstrukci, rozšířily se cesty parkem, bylo vybudováno nové oplocení parku i samotných růží a parková úprava má opět svou původní tvář. Když připočítáte kouzelnou a klidnou atmosféru tohoto místa, není důvod sem nezavítat častěji. Tedy až na místní záchody, ale i ty se snad brzy dočkají rekonstrukce...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10