S rukama na uších

Název knihy: S rukama na uších
Autor: Jana Makovcová
Nakladatelství: Almi
Rok vydání: 2010
Počet stran: 128 str.
Cena: 179 Kč


Matka dvou autistických chlapců se rozhodla, že vyrazí mříže svého domácího vězení s názvem „rodičovská dovolená“.



A začala podnikat. Vydala knihu a stala se spisovatelkou. Problémy jejích postižených synů ale neustávají. Ba naopak. Tatínek to vše sleduje s nadhledem. Nebo se to jen zdá?
Také jste někdy unavení a nevíte kudy kam? Také vás starost o děti vyčerpává? Nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Přesvědčí vás o tom tato kniha. A možná vás i pobaví.

O autorce:

Jana Makovcová je zakladatelka webového portálu pro rodiče postižených dětí www.postizenedeti.cz. Narodila se v roce 1974 v Přerově. Vystudovala matematiku na Masarykově univerzitě v Brně, poté pracovala jako personální konzultantka. Nyní se věnuje svým dvěma postiženým dětem. V září 2009 vydala knihu „Maminko, nezpívej“, za kterou získala téhož roku v soutěži Cena vládního výboru pro zdravotně postižené 1. místo v kategorii písemných děl. Kniha „S rukama na uších“ je inspirována texty, které Jana Makovcová publikovala na svém blogu na aktualne.centrum.cz, a dějově navazuje na autorčinu prvotinu „Maminko, nezpívej“. První kniha byla především o postižených dětech, druhá kniha je také o jejich rodičích.

Ukázka z knihy S rukama na uších:

Popravdě řečeno, být zaměstnancem mi vždycky vyhovovalo. Nijak zvlášť jsem netoužila po nejisté pozici soukromého podnikatele. Ráno jsem přišla do vytopené kanceláře a usedla k počítači. Počítač udržoval v chodu náš správce sítě a prach na něm utírala uklízečka. Vždy jsem měla tužku k psaní, barvu do tiskárny a výplatu pravidelně měsíčně na účtu. A nepříjemnosti, které mne jako zaměstnance potkávaly, se velmi podobaly události, o které mě právě se zoufalstvím v hlase informoval manžel, jen co po příchodu ze zaměstnání otevřel dveře do kuchyně. „Představ si to,“ zkroušeně se na mě podíval. Zrovna jsem něco míchala na plotně, ale ten dramatický tón mne tak polekal, že jsem vyndala vařečku z hrnce a rychle se na něj obrátila.
Mirek na pár sekund významně zmlkl a pak pokračoval: „… pokazil se nám v práci kávovar.“ Zděšeně jsem se na něj podívala s jasnou otázkou v očích:
„Jak to, že ještě žiješ, když jsi byl celý den bez kofeinu?“ On ale vzápětí dodává:  „Musím chodit pro kafe o patro níž.“ Je to tragédie, chápu. Ale zároveň přemýšlím, jestli mu nemám připomenout, že má dvě postižené
děti, abych tu katastrofu trochu odlehčila. Můj manžel je zaměstnanec. Ne, že bych dříve pravidelnou docházku do zaměstnání považovala za nějaké blaho. Dnes ale, když jsem už čtyři roky doma s dětmi, vidím věci v docela jiném světle.

U kafíčka v útulné kanceláři mi to velmi vyhovovalo. Práci na vlastní triko s živnostenským listem v ruce jsem v té době považovala za zbytečný hazard.

A teď jsem i já začala podnikat. Ovšem poněkud zvláštním způsobem. Nic jiného mi totiž nezbylo. Navíc jsem se vrhla do podnikání bez peněz, což je při mé opatrné povaze dost riskantní rozhodnutí. Posledních tisíc korun jsem dala za zřízení živnostenského listu. A překvapivě jsem z toho měla dobrý pocit.

Zoufala jsem si, že chci něco nového dělat, něco se naučit, něco přivydělat. Věděla jsem, že péče o děti mi žádné pravidelné zaměstnání ještě dlouhou dobu neumožní. Malé podnikání byla jediná možná cesta pro mne a mou potřebu se realizovat i jinak než jako matka, a pro potřebu naší rodiny žít o trochu důstojněji.


Tuto knihu S rukama na uších koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Almi.