Šachový turnaj

Byl jsem se svou ženou už dva roky a dlouho jsem plánoval s kamarády velký šachový turnaj. Moc mi na něm záleželo. Hrál jsem šachy od dětství, už se svým tatínkem, ale tento turnaj byl jiný. Přijel kamarád z Ameriky a já se chtěl vytáhnout. Trénovali jsme s kamarády pravidelně. Šachy jsou královská hra, a kdo je jednou měl rád, tomu zůstanou pod kůží a nevzdá se jich.

Turnaj nešel naplánovat jinak, než na mé narozeniny. S obavou jsem to řekl své ženě. Vždy slavíme mé narozeniny spolu, vždy přesně v den, na který připadají.

„Nevadí. Nezáleží, v jaký den to přece oslavíme? Pro tebe jsou šachy důležité a já jsem ráda, že se věnuješ jim, a ne třeba jiným ženám,“ řekla má moudrá manželka.

Měla pravdu. Narozeniny jsme mohli oslavit kdykoli. Věděl jsem, že si beru moudrou a citlivou ženu, která mě chápe a miluje. Stejně, jako já svou ženu nosím ve svém srdci a nikdy bych se jí nevzdal. To radši opustím šachy, na které mám v srdci také rezervované místo.

V den zápasu jsem byl nervózní, ale má žena mi ráno při snídani dodala trošku klidu. Chápala, že nemám chuť na dlouhé rozpravy. Objala mě a zašeptala, že mi věří. A popřála pěkný den.

Turnaj se konal v odpoledních hodinách a měl skončit v pozdě večer. S kamarády jsme se setkali v naší klubovně. Nebudu dlouho popisovat průběh, ale vyhrál jsem. Zvítězil jsem ve svůj narozeninový den, s návštěvou, s kterou jsem už dlouho nehrál, a měl z toho obrovskou radost.

S kyticí růží jsem se vracel domů. Koupil jsem ji předem, chtěl jsem ženě udělat radost. Narozeniny mám sice já, ale květiny své ženě nosím poměrně často.

Vkrádal jsem se tiše do bytu. Myslel jsem, že žena už spí. Byli jsme dohodnuti, že na mě nebude čekat. Odložil jsem bundu a vkročil do obýváku. V tom okamžiku se rozsvítila světla a já spatřil na stole uprostřed obývacího pokoje hostinu. Byly tam chlebíčky, svíčky, narozeninový dort. Nechápal jsem, kdy ho má žena stihla upéct a kde ho přede mnou schovávala. Byl jsem si jistý, že ráno v ledničce nebyl.

„Miláčku, vyhráli jsme!“ Ano, cítil jsem, že jsem nevyhrál jen já, ale i má žena. Byla mi oporou, dodala mi klid, a to výhře napomohlo.

Žena mi dala pusu a podala narozeninový dárek. Byly jím nové šachy a poukaz na wellness víkend. Už roky si dáváme k narozeninám a svátkům poukazy. Na masáže, pobyty, bazény, koupele a vše, co nás baví. V obálce byla ale ještě kartička se vzkazem.

Stálo na něm: „Miláčku, já věděla, že vyhraješ! Vím, že jsi dobrý.“

Nechápal jsem, jak má žena mohla tušit, že šachy vyhraji. Nebyl jsem zase tak dobrý hráč, ale ona mi věřila. Uvědomil jsem si, že bych byl hrozně nešťastný, kdybych svou ženu v životě minul a nikdy ji nepotkal. Nikdy jsem se s nikým tolik nedoplňoval, jako právě s ní.

Druhý den jsem vstal dřív, má žena ještě spala. Ten den jsme měli naplánovanou oslavu s rodinou, měly přijet i děti. Manželka měla vše připravené. Tiše jsem se vykradl z ložnice a všiml si odpadkového koše, který nikdo z nás nestihl večer vynést. Vzal jsem ho a vyšel s ním z bytu. Až na chodbě jsem si všiml zmuchlaného papírku. Nemám to ve zvyku, ale rozložil jsem lísteček a četl:

„Miláčku, nic si z toho nedělej, že jsi ten turnaj nevyhrál. Jsi dobrý šachista a já tě miluji. Je to jen hra. Já vím, že jsi ho chtěl vyhrát právě na své narozeniny a s kamarádem, kterého jsi dlouho neviděl. V životě ale vyhraješ ještě spoustu turnajů, protože jsi dobrý!“

Zamotala se mi hlava. Má žena mě chtěla potěšit bez ohledu na to, jak turnaj dopadne. Připravila si obě varianty, aby mě podpořila a ukázala mi, jak mě miluje. Lísteček jsem nevyhodil, ale schoval. Bude mi navždy připomínat, jak mě má ráda. A i kdyby za čas přišla nějaká ta bouřka, jistě ji přečkáme. Já totiž ten ze všeho nejdůležitější turnaj, turnaj svého života, dávno vyhrál. Mám totiž tu nejúžasnější ženu, jakou bych si mohl přát!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10