Sárinka překvapuje

Oba s manželem jsme blízko šedesátky, a když nebylo na obzoru žádné vnouče, domnívali jsme se, že to tak asi zůstane. Naši známí nám posílali fota svých 3-5 vnuků a my tak maximálně fotečku našeho přerostlého yorkšíra Mikyho. Sárinka přišla na svět v hektické době, kdy jsme s dcerou finišovaly na přípravě ke státnicím a obhajobě. Zdálo se, že dceru rodičovství a mě babičkovství dokonale „nakoplo“ a my obě jsme to „daly“. Sárinka nám vybírala otázky z hromady a my brebentily, doplňovaly, opravovaly a hlavně větraly „pamatováky...“

Každý rodič mi dá za pravdu, že přístup dědy a babičky k malému robátku je trochu jiný než k těm vlastním ratolestem. Tehdy jsme měly na paměti, že by měly děti rychle odrůst, abychom se mohly my maminky rychle vrátit do práce a pomoci rodině v nepříznivé finanční situaci.

Sárinka vtrhla do naší rodiny jako vichr, převrátila staré pořádky a dávala nám příslib legračního stárnutí. Ve všem mám připadá rychlejší a důkladnější, než jsme předpokládali. Zhruba ve svých 20 měsících dávala dohromady první krátké věty.  Dnes už je jí pěkně rozumět a to má jen něco málo přes 2 roky. Jen zkuste říci nějaké peprné slovo, vystřelí jej třeba v autobusu nebo v čekárně u dětského lékaře.

Sárinka miluje vajíčka s překvapením. Má dokonale nastudovaný postup při slupování skořápky a také opatrné vyjmutí obsahu podle počítačových animací. Když jsme rozbalili další vajíčko, vyhrklo mi: Zase kravina. Teď se stačí Sárinky zeptat, co je ve vajíčku, a jsme jasní.

Doma jsme měli nemocného psího seniora. Ona sama hned vytušila, že pejsánek není zrovna fit, že mu nesmí ubližovat, pít vodu z misky nebo mu vytahovat granule z tlamičky. Když jsme se jí zeptali, co je Miky, řekla, že je chudáček.

Horší však je, že chudáčkovství aplikuje teď na kohokoliv - seniory v autobusu, malou holčičku s medvídkem bez tlapky, paní s brýlemi apod. Vytvořila si vlastní standardy „handicapu“ a v té nejméně příhodné chvíli prohlásí: „Jé, mamí, babí, chudáček.“ Těžko pak něco vysvětlovat.

Sárinka miluje tanec a brouká si první sloky lidových písniček, anglické hity i abecedu. Těm oblíbeným vévodí píseň Vosy, vosy, kdy nás láká k tanečkům vos a tenkými prstíky nás bodá do zad a říká tomu vosí masáže, nadchne nás i Bejvávalo, když smutní za dávnými dobrými „časy“… Náš malý rozumbrada rychle pochopil, jaké kostičky se nakládají na vláček, mají totiž otvory ve tvaru obrazců. Stejně rychle navléká kroužky dle velikosti nebo korálky do dírkované předložky.

V poslední době přemýšlí nad žížalami, broučky, mouchami a jinou havětí. Venku u lavičky i na pískovišti ji jejich nález vždy rozčaroval. Ale vysvětlili jsme jí, že i tato zvířátka jsou potřebná, stejně jako macatí medvídci, dlouhé žirafy nebo roztomilí sloni. Chápe velice rychle, poslední breberku opatrně shodila z dřevěného stolku před domem a se slovy „Šup tam s ním“, mu našla nové obydlí v trávě.

Ti  malí rošťáci jsou našimi náplastmi na bolístky života, ať už zdravotní nebo jakékoliv jiné. Ukazují nám, jací jsme byli my i naše děti v celé té nádherné syrovosti a pravdivosti. Díky Vám, maloši!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10