Sekora: Mravenčí a jiné práce

Autor: Tomáš Prokůpek a kol

Nakladatelství: Ondřej Sekora Akropolis

Cena: 1 199 Kč

Kdo by z dětství neznal Ferdu Mravence, pana Hlemýždě, pana Cvrčka, Berušku či brouka Pytlíka? Tento kouzelný hmyzí svět a mnohé další stvořil před více než osmdesáti lety významný český spisovatel, kreslíř a ilustrátor Ondřej Sekora. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Mezi jeho nejznámější postavičky patří Ferda Mravenec a brouk Pytlík. Jejich příběhy jsou nejen zábavné, ale obsahují zároveň i poučení a z každého plyne mravní ponaučení.

Ondřej Sekora nebyl pouze autorem dětských knih. Věnoval se například i žurnalistice, filmu, divadlu a byl od dětství vášnivým entomologem. K loňskému stodvacátému výročí narození tohoto velmi oblíbeného autora přichází Tomáš Prokůpek a kolektiv s ojedinělou a ucelenou monografií, která dopodrobna mapuje Sekorův život a dílo. Čtenáři mají také příležitost seznámit se s dosud nepublikovanou Sekorovou výtvarnou tvorbou. Výpravná publikace se svou obrazovou přílohou působí jako umělecké dílo.

Ondřej Sekora (1899–1967) byl významný ilustrátor a tvůrce dětských knih, jehož nejslavnější hrdiny dodnes zná v podstatě každé malé dítě. Současně zanechal nepřehlédnutelnou stopu v dějinách české žurnalistiky, sportu, divadla, audiovizuálních médií či komiksu a obecně patří k nejzásadnějším tvůrcům domácí populární kultury první poloviny dvacátého století. Tato výpravná monografie je rozdělena do dvanácti kapitol, které detailně zkoumají jednotlivé okruhy Sekorových rozsáhlých tvůrčích aktivit.

Díky takto široce pojatému záběru, ale i díky přístupu k Sekorovu aktuálně zpracovanému archivu a spolupráci s řadou institucí, jež mají v držení sekorovské fondy, nabízí publikace mnohem komplexnější pohled na Sekorův život a dílo, než byl v případě tohoto domněle dobře známého tvůrce dosud k dispozici. Monografie je provázena bohatým obrazovým materiálem; reprodukce se dočkalo mnoho originálů a artefaktů, které zatím nebyly širší veřejnosti známy, včetně jeho soukromé malířské tvorby a studijních kreseb. Publikace Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce vychází u příležitosti stodvacátého výročí tvůrcova narození a zároveň jako doprovod stejnojmenné výstavy připravené Moravským zemským muzeem v Brně.

Ukázka z knihy Sekora: Mravenčí a jiné práce:

Ve stínu avantgard: pařížské pobyty a přelom dvacátých let

Výrazně formativním zážitkem byly pro Sekoru dva roční pobyty v plodném uměleckém prostředí Paříže, kam byl vyslán jako redaktor svého domovského listu. V průběhu první cesty, uskutečněné od podzimu 1923 do léta 1924, zde na Akademii Grande Chaumière intenzívně navštěvoval volně přístupný ateliér večerního kreslení aktu dle živého modelu. Právě zde zřejmě vznikla část početné série svěžích dochovaných kresebných skic ženských figur, jež dodnes z jeho díla známe. Ve figurativních pokusech jistě Sekora pokračoval i po návratu domů, a to zřejmě i v technice olejomalby. Svědčí pro to alespoň sporé fotografické záběry do jeho ateliéru dvacátých let, na nichž se několik takovýchto pláten s ženskými akty – kompozičně a stylově stojících asi nejblíže soudobým francouzským neoklasicizujícím aktům boskovického rodáka Otakara Kubína (1883–1969) – nachází. Další osudy těchto maleb jsou však dnes nejasné.

Při druhé návštěvě Paříže v letech 1927 až 1928 přichází Sekora do kontaktu mimo jiné i s malířem Josefem Šímou (1891–1971), a to právě v období formování klíčového seskupení lyricky imaginativně orientovaných malířů a básníků Vysoká hra/Le Grand Jeu. Není bez zajímavosti, že právě v době druhého pobytu se s pařížskými „simplisty“, jak se nazývali básníci Vysoké hry, intenzívně stýkal i básník, Sekorův kolega, referent Lidových novin a přítel Richard Weiner. O své zdejší tvorbě, již nemáme dochovánu, se Sekora rozepisuje v listu matce do Čech: „Jeden čas jsem byl hodně rozmrzelý a pak druhý čas maloval ten obraz olejovými barvami. Byl u mne Šíma, líbilo se mu to v hlavních věcech (já teď ani nevím, jestli jsem Vám o tom už nepsal), ale detaily jsem zvrtal. Říkal, že kdybych tak půl roku maloval a hodně maloval, že bych přišel do toho pravého.“ V této době však ve městě nad Seinou působí i řada dalších českých moderních a avantgardních umělců, s nimiž zde mohl výtvarník přijít do kontaktu.

Kromě Šímy přinejmenším i s dalšími moravskými tvůrci, kupř. Františkem Foltýnem (1891–1976) či Vincencem Makovským (1900–1966), ale i s rozvíjejícím se artificialismem Jindřicha Štýrského (1899–1942) a Marie Čermínové – Toyen (1902–1980). Reflexe těchto a mnohých dalších uměleckých „zázraků“ Paříže si však Sekora nechává skoupě pro sebe, ve svých zápiscích z tohoto období o nich striktně mlčí (v listu matce příznačně zmiňuje pouze návštěvu zámku Versailles, který je asi „tak velký jako Královo Pole“). Je zřejmé, že daleko přímočařeji jej jako kreslíře a karikaturistu oslovila zdejší populární kultura.

Tuto knihu Sekora: Mravenčí a jiné práce zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Akropolis.