Sen, co zachránil život

Věděla jsem, že mezi námi existují lidé, kteří mají zvláštní schopnosti, ale že mezi ně patřím i já, to mě opravdu zarazilo! Povím Vám příběh, který se mi stal a doufám, že se najde mezi Vámi někdo, komu se stalo něco podobného, jinak bych se cítila opravdu divně!!

Byla jsem tenkrát ještě malá holčička (10 let), byl naprosto normální den, jako všechny ostatní a já se chytala po zbaštěné večeři do postele. Jelikož jsem velmi brzy vstávala do nedaleké základní školy. Od malička mám problém s usínáním a tak jsem si ještě před lehnutím vzala knížku od vynikající spisovatelky Lenky Lancové a četla jeden z jejích zamilovaných a poučných románů.

Příjemně unavená a plná zážitků hlavní hrdinky jsem konečně zalehla a za nedlouho usnula. Patřím mezi ty, kteří si moc své sny nepamatují, ale tenhle si pamatuju dokonale a asi na něj nikdy v životě nezapomenu... Jdu  známou cestou do školy a opakuju si látku, protože mě čeká těžká písemka a já jako vždy si zase skoro nic nepamatuju a jak se tak pomalu loudám a přemýšlím nad odpovědí z nejedné otázky, která by mohla v písemce zaznít, slyším, jak se za mnou nějaký šílenec (asi si potřeboval něco dokázat)  řítí šílenou rychlostí. Instinktivně uhnu a on kolem mě profrčí jako by nic... najednou slyším skřípot brzd... Babička, která šla opodál, takové štěstí bohužel neměla, nedokázala tak rychle zareagovat jako já a ten kretén, promiňte mi to slovo, ji prostě srazil a odjel. Nechal ji tam jen tak ležet. Byla to strašná rána a ...

V tu chvíli jsem se úplně celá zpocená probudila. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a uvědomila si, že se jednalo o sen (byl opravdu tak živý, až to bylo neuvěřitelné) a po ne dlouhé době jsem únavou zase usnula. Ráno jsem vstala trošku rozhozená z toho snu, co se mi zdál, a jak bylo mým zvykem, když už se mi něco zdálo, což nebývá často, vzala jsem si snář a koukala, co to vlastně znamená... Hledám a hledám, ale na nic jsem nepřišla..., ztratila jsem tím spoustu času, naštěstí jsem vstávala schválně dřív, protože jsem se chtěla ještě podívat a zopakovat si látku, ze které budeme dneska psát... Nakonec to doma nestihnu a opakuji si ji až cestou do školy. Stejně si nic nepamatuji.
Intuitivně se otočím a najednou v dálce vidím krásné, rychlé auto a uvažuju, kde jsem ho předtím už viděla. Připadalo mi nějaké známé a pak si to uvědomím... Je to to samé auto, co bylo v mém snu. Otočím se a vidím tu stejnou babičku, jak jde kousek přede mnou... Přiběhnu k ní a strhnu ji na bok, až se po mně škaredě podívá, ale když jen kousek kolem nás se skřípajícími brzdami projede ono rychlé a krásné auto, uvědomí si, co jsem pro ni udělala a začne se mi omlouvat a děkovat ...

Nevnímám ji, jsem z toho pořádně mimo!!! Vždyť tohle přesně se mi zdálo, teda skoro - možná by to auto tu ženu nezajelo, kdybych nezasáhla, ale pravděpodobně ano ...  Opravdu jsem měla tu ženu zachránit, nebo to jen tak vypadá? Co to má všechno znamenat?
Po chvilce za námi přiběhne moje nejlepší kamarádka a strašně mi děkuje a mezitím objímá a líbá svoji babičku, která měla dneska po dlouhé době dorazit ze zahraničí.
Až teď jsem si vzpomněla, že mi o tom celý týden vyprávěla, až byla kvůli tomu nesnesitelná :-). Takových podobných a neuvěřitelných věcí se  stalo více...  Asi jsem to měla spojené s migrénou ...
Od té doby, co jsem se jí úspěšně zbavila :-) , jsem bohužel taky ztratila tento dar. Z jedné strany jsem ráda (ta bolest byla nesnesitelná), ale z druhé strany ráda nejsem, co když bude jednou někdo moji pomoc zase potřebovat?
Co když jsem měla tento dar schválně, abych mohla druhým lidem pomáhat a já jsem ho zahodila, odstranila... Co když ...