Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 12.12. 2017
Dnes má svátek Simona
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Sestry

1. 09. 2015 | Knižní tipy
Název knihy: Sestry
Autor: Curtis Sittenfeldová
Nakladatelství: Kristián
Rok vydání: 2015
Počet stran: 356
Vázaná vazba
Formát: 142 x 215 mm
Cena: 254 Kč

Kdyby se vás někdo zeptal, jaká je vaše sestra, co byste odpověděli? Je hodná, nebo zlá? Úplně jiná než vy? Podobně protikladné jsou i hrdinky románu Sestry od americké autorky Curtis Sittenfeldové. Jedna racionální, druhá iracionální, jedna tuctově konvenční, druhá odvážně volnomyšlenkářská, jedna úzkostlivě opatrná, druhá nezodpovědně ztřeštěná, to jsou sestry Kate a Violet, a přestože jsou to jednovaječná dvojčata, jsou jako den a noc.

Kdysi měly něco společného, schopnost předvídat budoucnost, jejich okolí je však za to nemilosrdně odsoudilo k životu na okraji. To jejich cesty na začátku dospělosti rozdělilo. Kate vede běžný život matky dvou malých dětí, ale každou chvíli v něm probleskují temné ozvěny minulosti, zato její sestra Violet věří, že má „vyšší poslání“. Po překvapivém, třebaže slabém zemětřesení oznámí Violet médiím, že St. Louis brzo zasáhne ničivé zemětřesení. Její zpráva spustí mediální lavinu a odstartuje řetěz událostí, které vyústí v zemětřesení, jaké nikdo nečekal.

SestryPsychologická sonda do vztahu dvou sester, které se pokoušejí každá po svém vyrovnat s traumatickými zážitky z dětství, nepostrádá spád, vtip a ironii, o překvapivé zvraty není nouze. I na konci zůstává mnoho otázek pro čtenáře nezodpovězeno: Mají sestry skutečný dar vidět do budoucnosti, nebo jen výjimečně vyvinutý pozorovací talent a empatii? Je to dar, či prokletí? Máme se spoléhat na racionální úsudek, nebo je lepší věřit šestému smyslu? Kdo ví? Jak tvrdí jedna ze sester, lidé mají tendenci věřit pouze tomu, čemu sami věřit chtějí.

O autorce knihy Sestry:


Curtis Sittenfeldová (*1975) bývá označována jako mistryně románu a američtí publicisté ji přirovnávají k J. D. Salingerovi. Už na její první knihu koupil práva Hollywood. Je autorkou úspěšných titulů Přípravka, Muž mých snů a Prezidentova manželka (román inspirovaný životem Laury Bushové). Skvělé ohlasy měl i její zatím poslední román Sisterland z roku 2013, který pod názvem Sestry vydává v českém překladu nakladatelství Kristián. Knihy Curtis Sittenfeldové jsou přeloženy do pětadvaceti jazyků.

Ukázka z knihy Sestry:


Přišel další lékař a ten řekl, že si nás nechají v nemocnici přes noc. Tou dobou jsme už seděli na malé ošetřovně šest nebo sedm hodin. Odvedli nás jinam – vlastně mě odvezli na kolečkovém křesle s Rosie v náručí. V pokoji byla malá postýlka asi metr třicet nad zemí, s nerezovou ohrádkou dokola. Ukolíbala jsem Rosie do spánku a pak ji opatrně položila na matraci. Jeremy vysunul bočnice a zajistil je. Ozval se řinčivý zvuk západky, Rosie se probudila, dala se znovu do pláče a natahovala ke mně ručičky. Já začala ječet, byla jsem bez sebe hrůzou. „Musíš ji vytáhnout, Jeremy! Vytáhni ji! Musíš ji vysvobodit.“ Tak se vyplnil sen, že je Rosie ve vězeňské cele za mřížemi. Rosie ale nebyla ve vězení, byla v nemocniční postýlce.

Jeremy rychle vysunul západku, bočnice klesly dolů a Jeremy ji vytáhl.
   „Polekala jsi ji,“ řekl mi starostlivě, ale ne vyčítavě.
   „To je ten můj sen!“ vyhrkla jsem. Byla jsem na pokraji hysterického záchvatu.
   „Jen klid, o nic nejde,“ utěšoval mě Jeremy. „Nemusí spát v postýlce.“
   „Víš, co to znamená, Jeremy? Že jsem věděla, že se to stane?“
   „Kate, uklidni se. Mám vzít Rosie k sobě já?“
Zavrtěla jsem hlavou.
   „Nemohla jsi vědět, že se stane tohle,“ trval na svém. „A nemohla jsi tomu zabránit.“

Rosie spala tu noc v mém náručí, já jsem ležela na rozkládacím křesle. Matně mi to připomínalo dobu, když se Rosie narodila. Trávili jsme noc všichni tři v nemocničním pokoji, jenže tehdy jsem se unášela pocitem, že jsme s Jeremym dali společně vzniknout novému životu, kdežto teď
na mě doléhal strach a obavy. V noci byl klid, občas se přišly na Rosie podívat sestry, občas nějaký lékař. Nejhorší bylo, když jich dorazila celá skupinka, vybavená jakousi zvětšenou dřevěnou variantou vatové tyčinky a pokoušeli se pootevřít Rosie oko.

Rosie nechtěla pít a druhý den ráno mi nějaká sestra přinesla pumpičku, abych si odsála mléko, protože prsa jsem už měla nalitá jako balony. Z okolních pokojů k nám občas doletěl pláč nemocných dětí. Jeremy zajel domů a přivezl čisté věci na převlečení, ale já jsem neměla sílu se
pohnout. Taky přivezl sendviče a krabičku s müsli tyčinkami, já se ale ničeho nedotkla. Trávili jsme druhou noc v nemocnici a kromě Rosie mě nic nezajímalo. Oko měla pořád napuchlé a horečka neustupovala, i když se ji pokoušeli srážet paralenem, ani ji nic nezajímalo, dokonce ani plyšová kočička, která ji jindy dokázala spolehlivě rozveselit. Vi mi volala na mobil, ale já jsem se nepodívala, jestli mě někdo shání. Nikomu jsme nic neřekli, ani našim rodinám, protože nám nemohly nijak pomoct. Byli jsme na to sami, protože nikdo jiný nemiloval Rosie tolik jako my.
Tu druhou noc, někdy kolem osmé večer, jsem se na ni podívala, jak spí.

Ležela mezi mnou a nemocniční stěnou, měla na sobě nemocniční kombinézu s želvičkami. Hrudník se jí jemně zvedal, jak oddechovala, to opuchlé oko mi připadalo jako omyl, jako nedopatření, něco, čeho je potřeba se rychle zbavit, i když už jsem si ji bez toho nedokázala představit. Tehdy mi došlo, jak jsme byli celou dobu naivně bezstarostní. Netušili jsme, co všechno nás může potkat, byli jsme málo ve střehu. Jeremy si vedle na rozkládacím křesle něco četl. Aniž bych se na něj podívala, řekla jsem: „Jestli se neuzdraví, tak se zabiju.“    „Antibiotika musejí zabrat,“ řekl mi. „Nejpozději do rána. Kate, podívej se na mě. To, co se stalo, není ani trochu tvoje chyba.“

Znovu jsem v duchu přemítala, jestli naše máma spáchala sebevraždu. Obyčejně jsem v takových úvahách došla k tomu, že to byla nešťastná náhoda, že se omylem předávkovala. Uvědomila jsem si, že já bych spáchala sebevraždu, jedině kdyby se něco stalo Rosie, a že  máma musela být divná, jestli se zabila, i když neměla pořádný důvod. Záleželo jí na úplně jiných věcech – ale ne na nás dvou.


Tuto knihu Sestry zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Kosmas.cz.

Vendula Vrablová
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj

Další fotografie ke článku Sestry:

Sestry
Sestry
Sestry
 
Čtěte také



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !