Mezi nimi byl i Rejža, byl trochu starší než ostatní, v době o které píšu mu bylo kolem padesátky. Svou přezdívku si vysloužil hned dvakrát, jednak byl opravdu režisér jednoho ochotnického divadla, ale také pro své kamarády vymýšlel nejrůznější hry v přírodě. Měl malou chatku na místě zvané Severní. Bylo to přímo na hranici s Německem, prošlo se vesničkou a úplně na konci byla Rejžova chatka, pak už jen stezka lesem nahoru k zatopenému lomu a dál už jen hranice.

Když se řekne chatka, nemyslete, že to byla nějaká vybavená chatička, byla to dřevěná bouda bez nábytku, pouze s plynovým vařičem a trochou nádobí, byl tam hlavně prostor na spacáky, aby tam mohlo přespávat co nejvíce kamarádů. Nejezdilo se tam vlastně ani na obvyklý vandr, díky hranici nebylo moc kam jít, ale jezdila se tam hrát HRA.

Základním předpokladem bylo, že pojede nějaký nováček, někdo, kdo nemá ani potuchy, co se bude dít, většinou byli nováčci tak dva tři.

I já jsem na Severní tenkrát jela poprvé, ale můj tehdy budoucí manžel mě nechtěl vystavit psychickému napětí a do celé záležitosti mě zasvětil. 

Toho víkendu nás na Severní vyrazilo asi dvanáct, tentokrát byl však nováček jen jeden, sedmnáctiletý blonďáček Vulgár, od pohledu milý a hodný kluk. Přivedl ho mezi nás jeho nejlepší kamarád Vlasáč, který už hru zažil na vlastní kůži.

Přijeli jsme v pátek na večer, celou sobotu jsme se ochomýtali kolem chaty, hráli různé hry, vařili, bavili se. Všichni čekali na večer, pouze Vulgár neměl ani tušení, co se bude dít. Odpoledne ho začal Vlasáč s Myšákem (můj budoucí manžel) nahlodávat. Mluvili o tom, jak je to divné, že se nic neděje, že se nikam nejde, proč se sem vůbec jezdí. Myšák se před Vulgárem zeptal Rejži, jestli se večer budou hrát v lomu nějaké hry a ten hodně nahlas!!! všechny upozornil, že večer po setmění nikdo nesmí do lomu. Vulgár se chytil, začal tušit, že se tam děje něco divného, jiskřička byla zažehnuta, mladík vytušil nějaké dobrodružství. Důkaz dostal od samotného Rejži, Vulgár si všiml, že Rejža nenápadně dává směrem k lomu někomu znamení baterkou a u lomu se taky ukázalo zablikání.

Vulgár nebyl hloupý, aby ho nenapadlo to, co jsme mu celé odpoledne naznačovali - hranice - pašeráci.

To už se setmělo úplně, u chatky se udělal oheň, všichni se sesedli s kytarami okolo, jen Rejža nám oznámil, že si něco musí zařídit, abychom zůstali u táboráku. Vulgár hořel nedočkavostí uskutečnit svůj plán. Chtěl jít stopovat Rejžu, aby viděl, co se v lomu děje. To jsme právě potřebovali. Já, Myšák, Vlasáč a Vulgár jsme se vytratili a proplížili se do lomu, tam jsme se ukryli v křoví a čekali. My tři jsme věděli, co bude, Vulgár netušil nic.

Byla tma, nesvítil ani měsíc, ani hvězdy. 

A najednou tu byli, pašeráci v čele s Rejžou. Vyrvali nás z křoví a Rejža na nás řval, že jsme sem neměli lézt a že si to odskáčeme. Pašeráci (to byli převlečení naši kamarádi) nemluvili, jen na nás mířili zbraněmi, všechno to byly atrapy z divadla, ale ve tmě k nerozeznání od pravých. Dlužno říci, že pašeráci byli příšerní, černé kabáty až na zem a na hlavách černá kápí, kolem očí bíle orámované. Myšák na jednoho zaútočil a ten ho srazil pažbou k zemi  (to všechno bylo domluvené). Mým úkolem bylo prosit a brečet, ale moc mi to nešlo. 

Pozorovala jsem Vulgára, stál klidně, nic neříkal, neprosil. To rozhodilo i Rejžu, v této části hry většinou nováčci změknou, poprosí, je jim odpuštěno a po chvíli se můžou vrátit dolů k ohni, hra končí.

Ale Vulgár se ani nehnul. A tak udělali kamarádi něco, co by mě ani ve snu nenapadlo, popadli Vlasáče, odtáhli ho do tmy a ozvala se rána z pistole. Pak kolem nás táhli jakoby zatřeleného Vlasáče. Vulgár stál a díval se, nevím, jestli byl v šoku, ale měla jsem vážně strach, co to udělá s psychikou tak mladého kluka. 

Rejža pochopil, že to musí ukončit. Museli jsme mu přísahat, že nikomu neřekneme, co jsme v lomu viděli, pak nám řekl, že za půl hodiny se smíme vrátit k ohni a on i pašeráci zmizeli.

U ohně už byli všichni zase převlečení do civilu, tvářili se jakoby se nikdo nevzdálil. Vulgár nemluvil, jen si sednul a díval se do ohně. 

Rejža vstal a promluvil k němu, blahopřál mu, jak svoji roli nováčka zvládnul, hru už podstoupily desítky lidí a i mnozí starší se hroutili jen pohledem na pašeráky. Pak přivedl k ohni živého a zdravého Vlasáče.

Vulgárovi se viditelně ulevilo, později nám říkal, že jediná jeho starost byla, jak to řekne rodičům Vlasáče.

A mně se ulevilo, že je Vulgár v pořádku, na Severní jsem už pak nikdy nejela, nelíbila se mi hra, co si tak krutě zahrává s lidskou psychikou, dopadlo to sice dobře, ale nemuselo...

Rejža už není mezi námi, chatka na Severním zůstala opuštěná.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz