Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Show Jana Krause – 26.8. 2015:
Na zcela nový červený gauč jako úplně první host usedne Bolek Polívka, který hned zkraje vyjádří obavu, aby po něm nezůstal flíček. V souvislosti s oslavou 50. výročí Činoherního klubu připomene Jan Kraus divákům nezapomenutelnou hru Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, v níž Bolek Polívka ztvárnil hlavní roli a která se úspěšně hrála nejen u nás, ale i v zahraničí. „Hráli jsme to v Itálii s italskými herci a Chantal tam hrála Svatavu. A hráli jsme to celé italsky, což není jednoduché se naučit, i když já italsky konverzačně umím.“ Pro ilustraci uvidíme dokonce ukázku ze záznamu tohoto italského představení. Samotný Činoherní klub pro sebe jako pro diváka objevil Bolek Polívka již jako středoškolský a později vysokoškolský student, když jezdil do Prahy na výlety za svým strýcem a tetou. „Oni mě nechali u sebe bydlet a já jsem chodil každý večer do divadla, a když se hrálo něco odpoledne, tak i odpoledne.“
Oba pánové pak svorně vzpomínají na své okouzlení z prvních návštěv Činoheráku a na svou touhu v něm hrát. „Jednou jsem byl v Činoherním klubu s Lenkou Machoninovou, dcerou velkého kritika Sergeje Machonina, a já jsem vyjádřil toto tiché přání, které asi mělo hodně potencionálních herců: tady bych chtěl jednou hrát. A ona na mě udělala takový smutný obličej a řekla: Bolku, ty ne!“ Od vzpomínek se však záhy posuneme k současnosti a k tomu, jak se populárnímu komikovi vede po umělecké stránce. Zajímavé je například to, že se dvěma ze svých dětí hraje autorské představení. Jan Kraus v té souvislosti poznamená, že Bolek má takové zásoby dětí, že do konce života má co hrát. „Mám šest dětí. A vždycky říkám s Pecou sedm. Anička hraje, Vladimír hraje, Kamilka je velká režisérka… Musíš si umět vybrat matku, no.“ Se všemi dětmi si dobře rozumí a své výchovné působení na ně uzavírá citací z jedné své hry: „To je dneska samá droga, samá chemie… člověk je rád, když se mu podaří vychovat normálního alkoholika.“ Poté se pánové vzájemně špičkují na již klasické téma Praha versus Brno. „Jak říká klasik, Praha je Brnem Čech.“Druhým, avšak neméně významným hostem je zakladatel Činoherního klubu, dramatik a režisér Ladislav Smoček, který před několika dny oslavil narozeniny. Osobní výročí si však velmi nerad připomíná. „Člověk se na narozeniny těšil – já jsem se například těšil, až dosáhnu kýžené dvacítky. To bylo nekonečné čekání, až tohohle čísla dosáhnu. A teď se nestačím divit, jak rychle ty číslice z té dvojice přibývají.“ Moderátor si pochvaluje již samotný název, vždy se mu velmi líbilo, že v názvu Činoherního klubu nefiguruje slovo „divadlo“, čímž dává najevo určitou svou výjimečnost. Pan Smoček se tedy rozpovídá o tom, jaké bylo pozadí vzniku tohoto divadla, které je mimo jiné spojeno se jménem Miloše Hercíka, který měl za úkol postavit na troskách vesnického divadla něco nového.
„Miloš Hercík řekl, že je potřeba mít nějaký název pro to divadlo. To zůstalo na mně. Lámal jsem si hlavu, všelijaké nesmysly mě napadaly, a pak jsem si řekl, vždyť já vlastně nechci, aby tady byli angažováni nějací herci, aby tady byl nějaký soubor… Já chci, aby to bylo jen takové, jako když se sejde jam session, jako když se sejdou muzikanti a každý je odjinud, ale sejdou se a nádherně muzicírujou. A tak jsem si řekl, že je to takový klub. Hercíkovi to přišlo jako výborný nápad, ale chtělo by to prý ještě nějaký přídavek, aby si to lidi nepletli. A tak jsme přemýšleli co, a on najednou řekl – činoherní!“ Jan Kraus však prozrazuje na pana Smočka daleko víc, než běžný divák může vědět. Dozvíme se tedy, že pan režisér miluje teplo, že je výborným biologem, nadšeným automobilistou a fanouškem military. „Můj otec byl mimochodem důstojník z povolání, a já jsem tudíž měl k uniformám československé armády vztah.“ Kromě toho je nepřekonatelným imitátorem, což dokonce naživo předvede.
Na závěr jako třetí host přichází další herec, jehož jméno je spojeno s Činoherním klubem, a sice Ondřej Vetchý. „Když mi říkal kamarád o formátu tohoto pořadu, že host, který tam přijde jako třetí, je tam tak trochu za blbečka, tak jsem mu nechtěl věřit,“ říká s úvodními rozpaky Ondřej. Jan Kraus ho ovšem uklidňuje tím, že dramaturgie jednou za čas tento syžet poruší a naopak si pozve někoho mimořádně chytrého. Ondřej Vetchý se velmi pokorně a obdivuhodně vyjadřuje k práci a činnosti Činoherního klubu, jeho dojemné vyznání musí pan režisér i moderátor talkshow odlehčit nějakým vtípkem.
Po malé odbočce, týkající se Ondřejova vzhledu, tedy toho proč má vousy, brýle, tetování a v jaké je fyzické kondici, se řeč vrací zpět k Činoheráku, odkud se všichni zúčastnění léta znají. „V tak malém divadle musí být mezi námi velká důvěra. Některý kolega se třeba neubrání, aby vám během produkce neplivl do pusy. A jak je to hodně osvícené, tak ti lidé to třeba ze dvou metrů vidí a čekají, že to budu řešit. A je obtížné se udržet, protože ten kolega třeba není úplně atraktivní nebo přitažlivý.“ Co všechno ještě o sobě a o svém působení v Činoheráků herci prozradí, uvidíte již dnes večer v premiérovém díle oblíbené Show Jana Krause.
